Stručná odpověď je, že pohár kolejních magíků za Zimu 2026 stál Nebelvír 350 galeonů, 7 srpců a 15 svrčků.
Jakákoli obšírnější odpověď by pak vydala na samostatný článek: musel by začít úplně někde jinde než u kagíků, byl by plný spousty oklik a odboček – a nakonec by namísto o získaném poháru pojednával o novém nebelvírském účetnictví.
Jistě mi dáte za pravdu, že takový článek by řada čtenářů Lví tlapou do konce rozhodně nedočetla. Můžete to ale zkusit: právě se vám totiž dostává do rukou.
Když jsem v létě nastoupil do Nebelvíru jako kolejní ředitel, snažil jsem se mj. zorientovat v hospodaření koleje. Zajímalo mě například, kolik prostředků vydává kolej na které aktivity, abych si udělal představu o celkovém rozpočtu koleje na jeden školní rok – a abych po finanční stránce mohl co nejrealističtěji naplánovat rok, který byl za dveřmi.
Ukázalo se však, že kolej má přehled pouze o pohybech na kontu, což byla informace, která mi nestačila. Za nejrůznější kolejní soutěže si totiž Nebelvírští mohou často vybrat mezi odměnou v srpcích a odměnou v podobě nějakého předmětu či předmětů z kolejního kumbálu. Stejně tak dary od našich mecenášů nechodí pouze na konto, ale někteří přispívají i potřebnými předměty: bylinkami, lektvary a mnohými dalšími. Když si pak člověk klade otázky typu „Kolik jsme přijali na darech?“, je odpověď, kterou dostává na základě záznamů z konta, nutně neúplná. A jak moc neúplná, to nikdo nevěděl.
Začal jsem tím, že jsem (tehdy rozdělenou) správu konta a kumbálu svěřil do péče jedinému člověku – pokladníkovi panu Tarabasovi. Ten ode mě dostal jasný úkol: chtěl jsem, aby reportoval pohyby majetku koleje jako celku – tedy s možností zanedbat, zda se pohyb odehrál na kontě, nebo v kolejním kumbálu. A protože to byl úkol nesnadný, nabídl jsem mu svou pomoc. A šlo se na to.
I. Naceňujeme
V první řadě bylo zapotřebí nacenit každý předmět v kolejním kumbálu, aby bylo jasné, jaká je hodnota transakce, pokud tento předmět do kumbálu přijde, nebo z něj odejde.
Dobrá zpráva byla, že každý předmět v kumbálu u sebe má svoji cenu uvedenou. Špatná zpráva byla, že předmětů v kumbálu byly stovky – a že u řady z nich jsme jejich hodnotu pro studenty v koleji vnímali jinak, než kolik se psalo na cenovce. Pokud si nicméně někdo ze čtenářů ceníte VIP kupónu na 0-0-0, dejte vědět, Nebelvír jej od vás za tuto cenu rád odkoupí!
A propos – specifický formát cen, ve kterém (na rozdíl od kolejního konta) nestačí počítat pouze se srpci, byla další komplikace, se kterou jsme se úspěšně vypořádali.
Nakonec jsme tedy každou položku skutečně nacenili – a u přibližně 10 % položek (bylinek, žabek, lektvarů, hrudek zlata…) nevyužili hradní nákupní cenu, ale stanovili ji jinak – např. na základě ankety, jak si kdo v koleji této věci cení, či jinými způsoby. A pokud by se ukázalo, že se námi odhadnutá cena položky změní (např. dýňové bomby začnou expirovat, což je učiní méně hodnotnými), je na to náš systém připraven a cenu prostě změníme.
II. Škatulkujeme
V druhé řadě měl pan Tarabas za úkol každou z transakcí v kumbálu zatřídit – tzn. rozdělit kolejní příjmy a výdaje do různých kategorií podle jejich povahy. Toto řazení je až trojstupňové a níže uvádím některé z možných příkladů:
Dary
Famfrpálový pohár – Pronájem hřiště
Chod koleje – Hromadné sovy
Chod koleje – Zásoby do kumbálu – NiT
Kagíkovský pohár – Odměna za kagíky – Alchymista
Školní pohár – Kolejní soutěže – Celoročka I. kolo
Tento krok vyžadoval mnoho iterací a dohadů, protože cílem bylo, aby nám seznam možných škatulek nepřerostl přes hlavu – a aby v nich zároveň bylo zaznamenané vše důležité, co nás může zajímat. Diskuzi jsme vedli průběžně celý rok, pídili jsme se po tom, k čemu koleji vybrané náklady vlastně jsou, dávali si za pravdu, nesouhlasili spolu, chodili spát, abychom ráno změnili názor, přepisovali již zatříděné (dobře, to pan Tarabas přepisoval…) – a minimálně jeden z nás si celou tuhle aktivitu nesmírně užil.
Na vybrané pikošky z této fáze jsem se zeptal i pana Tarabase: „Nejkurióznější spor z mého pohledu byl o tom, jak zatřídit výdaj na Lektvar mládí, kterým odměňujeme fialové mecenáše Nebelvíru. Dlouho jsme se nemohli dohodnout a povídali si o tom, proč ‘odměna za dary’ z principu nedává smysl (dar je bezúplatný, nečeká se za něj protislužba nebo protihodnota). Nakonec jsem si musel postavit hlavu a říct, že tato položka (‘odměna za dary’) bude zavedená jen přes mou mrtvolu.“
A vzhledem k tomu, že pan Tarabas stále žije, jsme evidentně lektvary mládí zatřídili jinak.
III. Koukáme na data
Poslední krok už byl za odměnu. Díky celé nově vzniklé struktuře jsme totiž získali systém, který nám umožňuje na pár mávnutí hůlkou dostávat odpovědi na všemožné otázky, které nás napadají. Už víme, kolik jsme za celý školní rok přijali na darech. Dokonce i víme, kdo byli naši nejštědřejší mecenáši. Víme, jestli jsme za školní rok Zima 2026 skončili v zisku nebo ve ztrátě – a taky umíme zjistit celkové náklady Nebelvíru na jeden školní rok (ty jsou pro zajímavost kolem 2 800 galeonů). Víme, kolik jsme proinvestovali v NiTi, kolik U veselé dýně a kolik v dalších obchodech – a který student si na odměnách od koleje odnesl nejvíc. Víme, kolik jsme za rok vydali na famfrpál, na boj o školní pohár, na kolejní časopis a na další položky důležité pro chod koleje.
A taky víme, že kagíkovský pohár nás stál těch zmíněných 350 galeonů. Dokonce můžeme jít ještě hlouběji a říct si, že 214 galeonů stály odměny pro zapojené studenty a organizátory, 206 galeonů jsme vydali na předměty nutné k ulovení kagíků – a 70 galeonů nám naopak zpátky přinesly odměny z kagíků. Světe div se, dohromady fakt těch 350.
(Takhle snadné to ve skutečnosti nebylo: koukání na data má tu vlastnost, že si v nich člověk snadno všimne chyb a nepřesností, které je potom zapotřebí uvést do souladu s realitou. Ještě jednou tedy děkuji panu Tarabasovi za jejich vesměs ochotné napravování.)
IV. Reflektujeme
Po prvním roce fungování nového nebelvírského účetnictví je vidět řada výhod, kterou tento systém přináší:
Jsou to zejména odpovědi na otázky „…a kolik nás to stojí?”, které v poměru s přínosem umožňují např. prioritizovat různé oblasti, kam může kolej investovat svou energii.
Nacenění položek nám rovněž umožňuje objektivnější a jednotné řazení kolejních mecenášů a urychluje řadu dalších výpočtů, které bychom jinak museli provádět ručně.
Osobně vidím velký potenciál také v možném porovnání jednotlivých školních let mezi sebou – a v neposlední řadě mi nový systém účetnictví přináší pocit bezpečí v tom, že když budu v pokušení podlehnout nějakému dojmu (“kolej vůbec neinvestuje do té a té oblasti“, “studenti oproti loňsku nejsou ocenění za svou práci“,...), mám k dispozici data, o která se můžu opřít.
Do budoucna vidím prostor k tomu, aby celé účetnictví umožnilo větší samostatnost jednotlivých funkcionářů, kteří budou moci po vlastní ose hospodařit s vyčleněným rozpočtem na konkrétní kolejní aktivity.
Z rizik bych rád upozornil zejména na to, abychom se slepě nesnažili popsat čísly celý kolejní život – a abychom se v číslech nezahrabali natolik, až přes ně neuvidíme to podstatné.
Za zvážení stojí i zvýšená časová náročnost funkce pokladníka – a také zvýšené požadavky na člověka vykonávajícího tuto funkci, který nyní dělá mnohem víc, než že by pouze „posílal odměny, sháněl dary a děkoval za ně“. Když jsem se pana Tarabase ptal, kolik času potřebuje na zatřídění dvou týdnů běžného kolejního života, odpověděl takto: „Záleží na počtu záznamů (pohybů) v kumbálu a na účtu. Cokoliv od půl hodiny do dvou hodin podle složitosti jednotlivých ‘účetních’ případů.“ A když v návaznosti na to nadnáším otázku, jestli to za tu námahu stojí, odpovídá bez rozmyšlení: „Stojí to za to, protože hrad takto vyvinuté funkce nemá. Mně jakožto pověřenému správci kolejního majetku to umožňuje dostatečnou úroveň kontroly nad pohyby na kontu i v kumbálu. A zároveň mě to třídění baví.“
Osobně věřím, že po náročnějším prvním roku, kdy se systém zabíhal, bude letos starostí s celým účetnictvím mnohem méně – a že se definitivně vyjasní, že jeho výhody převažují nad nevýhodami. A i kdyby ne – a i kdyby kolej výhledově celý zavedený systém opustila, budu za letošek hrozně vděčný.
Naučil jsem se spoustu věcí o účetnictví, k němuž jsem nikdy ani zdaleka nepřičichl (věděli jste, že „výdaj“ a „náklad“ není totéž?) – a věřím, že kdybychom s panem Tarabasem někdy rozjížděli mudlovský podnik, bylo by to pro nás po téhle zkušenosti po účetní stránce procházka růžovým sadem. Minimálně bychom totiž nemuseli přepočítávat všechny částky do formátu galeony-srpce-svrčky.
Pro Lví tlapou
Filius



Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz