Divoký západ

Označení Divoký západ se používalo pro rozsáhlá území na západě dnešních Spojených států amerických, kam se v 19. století postupně stěhovali osadníci. Patřily sem například státy Texas, Arizona, Nové Mexiko, Colorado, Wyoming, Montana, Utah, Nevada, Kansas, Nebraska, Oklahoma, Jižní Dakota nebo Kalifornie. 

Přívlastek „divoký“ nevznikl proto, že by tam každý den probíhaly přestřelky, jak často ukazují filmy. Označoval především oblast, kde ještě neexistovala pevná pravidla a zákony se teprve prosazovaly. Mnohá města byla nově založená, šerifů bylo málo a lidé museli často spoléhat sami na sebe. K tomu se přidávaly střety s psanci, zlatá horečka, budování železnic i konflikty s původními obyvateli Ameriky – o jejich životě, kultuře i zmíněných konfliktech se můžete dozvědět více v článku Opravdový Vinnetou! Aneb o původních Američanech od Rebeccy Werde.

Za období Divokého západu se nejčastěji považuje druhá polovina 19. století, přibližně mezi lety 1865 a 1895. S rozvojem železnice, růstem měst a příchodem většího pořádku éra Divokého západu postupně skončila. 

Slovo cowboy doslova znamená „kravský chlapec“, ale o děti rozhodně nešlo. Byli to zkušení jezdci a honáci dobytka, kteří se starali o obrovská stáda krav. Jejich hlavním úkolem bylo převádět tisíce kusů dobytka z rančů na železniční stanice, odkud se zvířata přepravovala dál po Spojených státech. Takové cesty mohly být dlouhé i víc jak tisíc kilometrů a trvaly celé týdny nebo měsíce. Kovbojové během nich spali pod širým nebem, museli zvládat bouřky, vedra, přechody řek i nebezpečí v podobě zlodějů dobytka nebo splašených stád. Práce byla fyzicky náročná a často i nebezpečná.

Ke kovbojské výbavě neodmyslitelně patřil klobouk, který chránil před sluncem i deštěm, pevné kožené boty s ostruhami, laso, sedlo a samozřejmě věrný kůň. Zbraně sice mnozí nosili, ale na rozdíl od filmových hrdinů je používali zřídka. Daleko důležitější bylo umět dobře jezdit na koni, zacházet s lasem a zvládnout práci se stádem.

Města na Divokém západě vznikala doslova před očima. Některá vyrostla kolem nalezišť zlata, jiná podél nově budovaných železnic nebo u velkých rančů. Často se skládala jen z několika dřevěných budov, prašných ulic a jednoduchých chodníků z prken. Přesto v nich lidé našli téměř vše, co potřebovali. 

Saloony byly mnohem víc než jen hospody. Lidé sem chodili odpočívat po dlouhém dni, setkávat se s přáteli, hledat práci či uzavírat obchody. Většina saloonů měla typické dvoukřídlé lítačky. Uvnitř stál obvykle dlouhý dřevěný bar, několik stolů, piano a často i malé podium, kde večer hráli hudebníci nebo vystupovaly tanečnice. Nechyběly ani karetní stoly. Hrály se zde nejrůznější hazardní hry, především poker a kostky. 

Filmy často saloony ukazují jako místa, kde se každou chvíli strhla přestřelka nebo hromadná rvačka. Ve skutečnosti k nim sice občas docházelo, ale rozhodně to nebylo na denním pořádku. 

Některé saloony nabízely kromě občerstvení také ubytování, teplé jídlo nebo dokonce poštovní služby. Pro cestovatele tak představovaly místo, kde si mohli odpočinout, získat nové informace a připravit se na další cestu.

Když se na Divokém západě začala rozvíjet města, začaly v nich vznikat také banky. Právě sem si zlatokopové ukládali své nově nalezené zlato a rančeři peníze za prodaný dobytek. Banky se tak rychle staly jedněmi z nejdůležitějších budov ve městě. Spolu s tím ale přitahovaly i nežádoucí pozornost. Přepadávání bank sice nebyla tak častá, jak se může zdát z westernových filmů, přesto k nim čas od času skutečně docházelo. Právě proto měly banky silné trezory, pevné dveře a často také ozbrojené stráže.

Ještě než Divoký západ propojila železnice, byly nejdůležitějším dopravním prostředkem dostavníky. Tyto velké vozy tažené čtyřmi až šesti koňmi převážely cestující, poštu, balíky i cenné zásilky mezi městy a osadami. Cestování dostavníkem ale rozhodně nebylo pohodlné. Silnice byly většinou jen prašné nebo blátivé cesty plné kamenů a výmolů. Každá nerovnost znamenala pořádné drncání a několikadenní cesta byla pro cestující často velmi únavná. Přesto byly dostavníky na svou dobu poměrně rychlé a spolehlivé.

Na kozlíku seděl kočí, který řídil spřežení koní, zatímco vedle něj často cestoval ozbrojený strážce přezdívaný shotgun messenger. Jeho úkolem bylo chránit cestující i převážené peníze před lupiči. Odtud také pochází dodnes používaný anglický výraz „ride shotgun“, tedy sedět na místě spolujezdce. Přepadávání dostavníku se skutečně děla, ale nebyla zdaleka tak častá, jak je ukazují filmy.

Na dlouhých trasách se dostavníky pravidelně zastavovaly na přepřahacích stanicích, kde si koně odpočinuli a byli vyměněni za jiné. Cestující zde mohli na chvíli vystoupit, najíst se nebo se alespoň protáhnout, než cesta pokračovala dál. 

S příchodem železnice začaly dostavníky ztrácet svůj význam. Vlaky byly rychlejší, pohodlnější a dokázaly přepravit mnohem víc lidí i nákladu. Přesto právě dostavníky pomohly spojit první města Divokého západu a sehrály důležitou roli při osidlování.

Železnice proměnila Divoký západ navždy. Zatímco dříve trvalo cestování mezi východem a západem Spojených států celé měsíce, vlak dokázal stejnou cestu zkrátit na pouhých několik dní. Lidé, zboží i pošta se tak mohli přepravovat mnohem rychleji a bezpečněji než dříve.

Nejdůležitějším okamžikem bylo dokončení první transkontinentální železnice v roce 1869, která spojila východní a západní pobřeží. Slavnostní spojení kolejí bylo symbolicky završeno zatlučením Zlatého hřebu, jedná se o jeden z nejslavnějších okamžiků americké historie.

S železnicí začala podél tratí vyrůstat nová města. Vznikaly stanice, sklady, hotely, obchody i restaurace. Města, která železnice minula, často postupně upadala. Vlaky převážely cestující, dobytek, dřevo, uhlí, zlato i poštu. Železnice navíc usnadnila osidlování západu a významně podpořila rozvoj celého regionu. Stala se tak symbolem pokroku, ale zároveň znamenala konec jedné éry. Život na Divokém západě se začal pomalu měnit.

Šerif, označený stříbrnou hvězdou na klopě, byl člověk zodpovědný za udržování pořádku a bezpečnosti ve městě i jeho okolí. Dohlížel na dodržování zákonů, zatýkal zločince, pátral po uprchlících, řešil krádeže, rvačky v saloonech i spory mezi obyvateli. Kromě toho často hlídal vězení, doprovázel vězně k soudu nebo pomáhal chránit banky a dostavníky převážející cenné zásilky.

Na rozdíl od filmů nebýval neustále zapojený do přestřelek. Mnohem častěji řešil obyčejné každodenní problémy a snažil se ve městě udržet klid. Když už ale bylo potřeba zakročit proti nebezpečným psancům, musel prokázat velkou odvahu. Někdy si dokonce povolal na pomoc dobrovolníky z řad obyvatel města a vytvořil ozbrojenou skupinu pronásledující zločince. 

Šerif býval pro obyvatele symbolem spravedlnosti a bezpečí. Jeho stříbrná hvězda představovala autoritu, kterou většina lidí respektovala. Právě díky šerifům se Divoký západ postupně proměnil v klidnější a bezpečnější domov pro své obyvatele.

Mezi nejslavnější šerify Divokého západu patřil Wyatt Earp, který se proslavil především přestřelkou u O. K. Corralu ve městě Tombstone.

Šlo o zločince, kteří přepadávali banky, dostavníky, vlaky nebo kradli dobytek. Na mnohé z nich byly vypsány vysoké odměny. 

Na skutečném Divokém západě ale bylo psanců mnohem méně, než se může zdát z westernů. Většina obyvatel byli poctiví farmáři, rančeři, obchodníci a řemeslníci, kteří se snažili žít klidným životem. Každá větší loupež nebo přestřelka tak vzbudila velkou pozornost a rychle se o ní mluvilo po celém okolí. 

Billy the Kid, vlastním jménem pravděpodobně Henry McCarty, se sice dožil jen asi 21 let, přesto se stal legendou amerického Západu. Proslavil se svou účastí v ozbrojených konfliktech, několika odvážnými útěky před zákonem i útěkem z vězení. Jeho život ukončil v roce 1881 šerif Pat Garrett.

Jesse James se proslavil především přepadeními bank, dostavníků a vlaků, kterých se dopouštěl spolu se svým bratrem Frankem a dalšími členy své bandy. Přestože byl nebezpečným zločincem, část veřejnosti ho považovala za lidového hrdinu bojujícího proti bohatým společnostem. Jeho život skončil nečekaně v roce 1882, kdy ho zradil a zastřelil člen jeho vlastní bandy Robert Ford, který chtěl získat vypsanou odměnu. 

Butch Cassidy, vlastním jménem Robert LeRoy Parker, se proslavil jako vůdce gangu Wild Bunch, který přepadával banky i vlaky. Přestože byl hledaným zločincem, lidé ho často popisovali jako zdvořilého a přátelského muže, který se snažil vyhýbat zbytečnému násilí.

Společně se svým parťákem Sundance Kidem nakonec uprchl do Jižní Ameriky. Dodnes není jisté, jak jeho život přesně skončil.

Sundance Kid, vlastním jménem Harry Alonzo Longabaugh, byl blízkým parťákem Butche Cassidyho a členem nechvalně proslulého gangu Wild Bunch. Přezdívku získal po pobytu ve vězení ve městě Sundance ve státě Wyoming. Na rozdíl od Cassidyho byl považován za výborného střelce a zkušeného jezdce na koni. Společně s Cassidym odcestoval do Jižní Ameriky. Jeho další osud dodnes není zcela objasněn. 

Příběh Osamělé holubice sleduje dva bývalé texaské rangery Augusta „Guse“ McCraea a Woodrowa Calla, kteří se rozhodnou dopravit stádo dobytka z Texasu až do Montany. Na dlouhé cestě je čekají nebezpečné řeky, přestřelky, psanci i nádherná krajina amerického Západu. Kniha také vypráví o přátelství, odvaze a konci éry Divokého západu. Za Osamělou holubici získal autor v roce 1986 Pulitzerovu cenu.

Hlavním hrdinou je osamělý jezdec Hondo Lane, bývalý voják a zkušený stopař, jenž putuje nebezpečným pohraničím amerického Západu. Během své cesty se setkává se ženou a jejím synem, kteří žijí na odlehlém ranči uprostřed území zmítaného konflikty. Hondo se rozhodne je chránit a musí proto čelit nejen nepřátelům, ale i drsným podmínkám Divokého západu.

Western Tenkrát na Západě vypráví příběh ovdovělé Jill McBainové, která se po vraždě svého manžela ocitne uprostřed boje o cenný ranč. Na její stranu se přidá tajemný muž přezdívaný Harmonika a psanec Cheyenne, kteří se společně postaví nemilosrdnému pistolníkovi Frankovi. 

Gunsmoke je legendární westernový seriál odehrávající se ve městě Dodge City v Kansasu. Hlavním hrdinou je maršál Matt Dillon, který se svými přáteli řeší zločiny, chrání obyvatele města a snaží se udržet pořádek na neklidném Divokém západě. 

Hlavním hrdinou hry Red Dead Redemption je bývalý psanec John Marston, který dostane od vládních agentů poslední šanci na svobodu. Aby ochránil svou rodinu, musí vypátrat a dopadnout členy svého bývalého gangu. Během svého putování projíždí rozlehlou krajinou plnou rančů, pouští, městeček i nebezpečných psanců a zažívá příběh plný přestřelek, honiček i nečekaných zvratů.

Na úspěch hry navázalo pokračování Red Dead Redemption 2, které se odehrává několik let před událostmi prvního dílu a vypráví příběh gangu Van der Linde. 

V sérii Call of Juarez se hráči vydávají na Divoký západ plný psanců, lovců odměn, šerifů i přestřelek. Jednotlivé díly nabízejí napínavé příběhy inspirované skutečnou historií i legendami amerického Západu a nechybí v nich souboje s revolvery, honičky na koních ani pátrání po ukrytých pokladech.

V karetní hře Bang! se hráči ujímají role šerifa, jeho pomocníků, psanců nebo odpadlíka, přičemž každý má jiný cíl. Zatímco šerif se snaží ochránit město a odhalit psance, psanci usilují o jeho porážku a odpadlík hraje na vlastní pěst. Během hry využívají různé zbraně, speciální schopnosti svých postav i akční karty, které mohou rozhodnout o vítězství či porážce. 

Great Western Trail: Cesta na západ je strategická desková hra, ve které se hráči stávají rančery a vydávají se na dlouhou cestu s dobytkem z Texasu do Kansas City. Během putování rozšiřují svá stáda, najímají nové pracovníky, staví vlastní budovy a snaží se svůj dobytek prodat co nejvýhodněji. 

Divoký západ už dávno patří minulosti. Odvaha kovbojů, tajemství prašných městeček, honičky za psanci i nekonečné prérie však mají své kouzlo i po více než sto letech.