Sám seba
charakterizuje ako typického melancholika a introverta, ktorý má rád
samotu, ale aj chvíle v spoločnosti svojich chrabromilských priateľov.
Niekedy stačí málo, aby vybuchol, no inak je to fajn chlapík. Bývalý chrabromilský
metlobalový kapitán, nositeľ Rádu Godrica Chrabromila i Rádu ostrého brka.
Pravidelne prispieva do Denného Proroka i chrabromilského fakultného
časopisu Lví tlapou.
S Nebelbrachom Mechachom som sa stretla
U Troch metiel a porozprávala sa s ním o jeho vzťahu
k metlobalu, láske k Chrabromilu i o jeho plánoch do budúcnosti.
Máš
veľmi zvláštne meno. Aký je jeho pôvod?
To je zajímavé.
Mnoho lidí si myslí, že jsem Nebelbrach kvůli Nebelvíru. Ale původní záměr byl
jiný. Když jsem se hlásil na Hog, četl jsem hodně Egona Bondyho, který si svůj
pseudonym zvolil tak, aby zněl židovsky. Protestoval tím proti antisemitismu
50. let. U nás je většina jmen
anglického původu. Rozhodl jsem se jít proti proudu a zvolit jméno, které bude
jiné. A kvůli tomu, co jsem již řekl, jsem chtěl, aby znělo židovsky. První
varianta byla Mebelbrach Mechacha, líbilo se mi, že by mělo první slabiky
stejné. Jenže Mebelbrach znělo jako möbel, což se mi nelíbilo. Tak jsem posunul
písmeno, a vznikl Nebelbrach.
O tebe je známe, že máš veľmi kladný vzťah
k metlobalu. Aké boli tvoje metlobalové začiatky?
Myslíš kvidyč? - zasmeje sa –
Když jsem
nastoupil do prváku, měli jsme sraz v ostravské ZOO. Vrátil jsem se z něj, a
zrovna probíhal náš trénink. Volno bylo na chytači, tak jsem tam skočil, aniž
bych se kapitánky zeptal, zda smím. A už jsem tam zůstal. Trvalo mi skoro tři
sezóny, než jsem tam získal mistrovskou úroveň. To byl ještě starý systém, kdy
hráč získával na postu procenta, a když jich získal 100, stal se mistrem. V
první sezóně jsem pomáhal kapitánce Aki s hlídáním zdraví hráčů a tak. Zápasy
bývaly dlouhé, trvaly i přes noc. Když bylo rozhodnuto počtem vstřelených gólů,
dostal jsem se na chytače, a trvalo to a trvalo, než jsem chytil zlatonku.-
smeje sa - Bohužel, v té první sezóně jsme prohráli se Zmijozelem. Vedli
jsme o 140 bodů, ale oni pak chytili zlatonku, prohráli jsme o 10.
Tak to nepoteší... Spomenul si starý systém, ty si
jeho odchovancom, môžeš teda porovnávať. Ktorý systém sa ti zdal lepší, či
spravodlivejší?
Nemáš jednodušší
otázku? Cerridwen kdysi napsala do Denního věštce článek "Famfrpál - nudná
klikačka, zábava nebo něco jiného?" Starý systém byl méně akční, člověk
prostě jen klikal čas od času na tlačítko. Dnes můžeme provádět více věcí:
přihrávat, vybírat si obruč, vybírat hráče, na kterého pošleme potlouk, chytači
musejí prolétávat překážkami a fakt chytat zlatonku. Herně je to zajímavější.
Na druhé straně je však méně času na rozhovory, kontakt s druhými hráči, vše je
hektické. A daleko komplikovanější, nechtěl bych být dnes kapitán. Občas vůbec
nestíhám číst všechny příspěvky a hlášky komentátora. Takže bych to nehodnotil
na škále lepší - horší, je prostě jiný. A spravedlnost... Vždy hraje roli i
náhoda. - usmeje sa -
Počula som o tebe, že si aj skvelý komentátor a
svojho času si komentoval školské majstrovstvá. Mohol by si sa s nami podeliť o
nejaký vtipný, či zaujímavý zážitok?
No, spíše jsem psal reportáže ze zápasů
do Denního věštce.- zamyslí sa –
Ono to popravdě
moc vtipné není. Člověk musí neustále sledovat zápas, dělat si poznámky, pak
stráví hodiny psaním reportáže... Jde prostě o práci. Nejvtipnější zážitek s
kvidyčem mám z doby, kdy jsem byl kapitán. Hráli jsme proti Havraspáru,
mimochodem, byl to jeden z nejpříjemnějších zápasů, psal jsem pak o něm do Lví
tlapou. Poslal jsem se na post odrážeče, ale nedařilo se mi nastoupit. Pak jsem
zjistil, že místo koštěte držím v ruce hůlku.
Keď
ťa tak počúvam, ty určite nemáš núdzu o fanúšičky. Si mladý, všestranne
úspešný, nádejný hráč profiligy.... -
úsmev –
A ešte si aj skromný -
uznanlivo žmurkne - Napriek tomu, si jediný
chrabromilský profík, čo sa aj naďalej zúčastňuje fakultných tréningov a
neváhaš podať pomocnú ruku tomu, kto potrebuje....
Bohužel, nemám
už tolik času, abych se účastnil každého tréninku. Ale když to jde, rád přijdu.
Zdar a sílu Nebelvíru, jak v kolejní hymně napsal Ladard Papulka, je stále mým
heslem.
Z toho, čo si mi doteraz povedal, cítiť veľkú lásku
k Chrabromilu. Uvažoval si však niekedy nad tým, že by ťa bol klobúk zaradil do
inej fakulty? A splnilo rozhodnutie múdreho klobúka tvoje predstavy?
Do naší školy mě
přivedla kamarádka Owliane Nyctea McSnowy, která zde již studovala v
nebelvírské koleji. Bohužel již hrad opustila. Chtěl jsem být ve stejné koleji
jako ona. Jinak bych možná uvažoval i o jiné alternativě, myslím, že je ve mně
hodně zmijozelského. Ale to není překvapení, paradoxně Nebelvír a Zmijozel jsou
si hodně podobní. Nevadila by mi však ani jiná kolej, v Mrzimoru a v Havraspáru
jsem poznal spoustu skvělých lidí.
Myslím, že bych mohl být v kterékoli koleji. Ale jsem rád, že jsem v Nebelvíru,
poznal jsem tu úžasné množství skvělých lidí, cítím se zde spokojený. Ano,
miluji Nebelvír.
usmieva sa - To je z mojej strany
všetko, veľmi pekne ďakujem za rozhovor.
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz