Kouzelnické rande naslepo

Květen je označován jako měsíc všech zamilovaných (jako měsíc takových těch příšerných dvojic, co bez sebe nedokážou udělat ani jeden krok, aniž by se z toho jeden z párečku nezhroutil) a já koncem dubna s hrůzou zjistila, že jsem sama jako kůl v plotě, a že si nebudu moci s nikým vyměňovat své polibky pod rozkvetlou vrbou mlátičkou.

Cosi se ve mně probudilo a já se rozhodla, že konečně se sebou něco udělám. Využila jsem nabízených služeb čarostavitelských stránek „my-magic-space“ a založila si vlastní profil, který jsem samozřejmě zcela popravdě vyplnila. 

Kdybyste náhodou potřebovali osvěžit paměť nebo se k vám donesly nepravdivé informace, je mi prosím 16 let, jsem vysoká smyslná blondýna s naprosto přesnými mírami 90-60-90. Mezi mé záliby patří jazyky (domluvím se 10 světovými jazyky, dále jezerštinou a trollštinou – Brumbál byl proti mně naprostý analfabet), kouzelnická historie, tanec (raději jsem vynechala fakt, že už se mne při mých kreativních figurách několik lidí zeptalo, zdali nemám epileptický záchvat) a hlavně jsem nadšenou hráčkou famfrpálu a bravurně ovládám všechny posty – zkrátka nemám v tomto sportu konkurenci.

Netrvalo ani pár hodin a ozvala se hned desítka zájemců. Postupně jsem vyřadila ty největší zrůdy – jeden měl každé obočí jinak vysoko; druhý měl křivý úsměv; třetí by byl vděčný, kdyby měl křivý jen ten úsměv – byl celý vůbec šišatý; čtvrtý vypadal, že by mě na posezení snědl…

„To je tedy výběr“, hartusila jsem pod vousy a pochybovačně rozklikla dalšího zájemce. Promerlina! Mé srdce zběsile bušilo jako o závod. Přede mnou se objevil nádherný plavovlasý mladík, s jiskrou v oku a něžným výrazem. To je ten pravý partner pro mě! To je ten, kterého mi budou všechny dívky z hradu závidět a zoufale vzdychat, až kolem nich projdeme (teda né, že by to byl hlavní důvod, proč si sháním partnera). Jediné, co mě mírně vyděsilo, byl fakt, že můj ctitel se popsal spoustou rozporuplných informací, jež se vzájemně vylučovaly, a nasadil tomu galeon, když napsal, že mívá vlasy blonďaté, havraní i ryšavé. „No tak jestli přijde jako ryšavec, tak má u mě okamžitě utrum,“ pomyslela jsem si a v hlavě začala skládat outfit, který si na naši schůzku vezmu.

Slovo dalo slovo a nastal den, kdy jsme se měli setkat tváří v tvář. Už od rána mi v břiše poletovali motýlci a měla jsem mírný třes v rukách. Na zvelebení svého zevnějšku jsem si raději nechala několik hodin, zrovna bylo krátce po ukončení termínu a já měla z nervozity, že chytnu nějakého trolla a nestihnu dopsat úkol, podrápaný celý obličej.

A tak jsem si tupírovala vlasy na tři patra, abych pozornost odvedla od těch podivných škrábanců. Následně jsem si navoskovala knír, upravila vlasy, vous, pečlivě si nakreslila tužkou pihu krásy, a mohla vyrazit.

Trochu pateticky jsem byla pozvána na naši první schůzku do Čajovny madam Pacinkové a zcela výjimečně (jak opravdu nebývá NIKDY mým zvykem) přišla pozdě asi o čtvrt hodiny. Dokonce jsem musela do Prasinek vyrazit poklusem, aby nebylo mé zpoždění ještě mnohem větší. Ovšem poslední dny teploty div že nelámaly rekordy, a tudíž běh nebyl opravdu to pravé ořechové pro načinčanou slečnu. Piha se mi roztekla a nabyla nevídaných rozměrů, z vlasů mi kapalo a šátek dříve nedbale ovázaný kolem krku jsem po cestě někde ztratila. O díře na silonkách raději ani nemluvě. 

Nervózně jsem nakoukla do čajovny a hledala spanilého chlapce. A tu jsem ho spatřila - seděl u jednoho stolu společně s nějakými dvěma kamarády. Ani nevím, jak mě ty třesoucí se nohy zavedly až ke stolu, kde seděl můj pan Božský, ale když jsem přišla až k nim, málem to se mnou švihlo o podlahu. Doufajíc, že jde jen o optický klam, jsem si prohlížela tři hlavy rostoucí z jednoho těla!

„Tak takhle dopadne každá seznamka, holka,“ v duchu jsem proklínala člověka, co mi "my-magic-space" doporučil, až do pokolení Adama a Evy, vzala z vedlejšího stolu papírový pytlík a jednu z hlav – samo sebou tu ryšavou – zakryla. Čekala jsem, že má schůzka skončí do pěti minut, ale nikdy jsem se tak nepobavila. A světe div se, hned druhý den jsem si dali repete. 

Brzy jsem poznala výhody randění se třemi a vlastně jedním chlapcem. Ono mít tři různé partnery není tak příšerné, jak se mi zprvu zdálo. Každý mi nosí dárky a kytky sám za sebe, ba dokonce se snaží jeden druhého (a třetího) trumfnout. Jen kdyby vzájemně zkoordinovali své pohyby rukou a nohou, byla by ze mě nejšťastnější dívka na světě…   

 

Za veškerou vaši psychickou újmu způsobenou randěním naslepo nenese autor tohoto článku žádnou zodpovědnost.  

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 6 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů

Pěkné

Napsal: TP Dne: 02.06.2016 ve 14:19

Moc hezký článek. Rande na slepo bych klidně taky zkusila, ale asi jen v kouzelnickém světě...:)

Napsal: Mary Dne: 30.05.2016 ve 18:00

ach, a práve nad takým rande som uvažovala aj ja. no, tak radšej nič.