Rozhovor s madam kolejní

Trixie: Dobrý večer, madam. –usměje se– Jak se Vám daří?  -optá se a mezitím si nachystá pergamen a brk-

Eillen: Je to trochu hektické období, ale pomalu si vše začíná sedat. A tak se odvážím říct, že se daří dobře. –usměje se, ale pro jistotu zaklepe na zuby-

Trixie: Tak to je dobře. –usměje se- Mám tady pro Vás pár otázek, nebojte, není to nic náročného, -mrkne- mohu se ptát? Můžeme otázku přeskočit, když nebudete chtít odpovídat. –povzbudivě se usměje a doufá, že madam nevyděsila-

Eillen: Samozřejmě, jen se ptejte. –pobídne slečnu-

Trixie: Dobrá tedy. -připraví si brk a pergamen- Je to již pár dní, kdy jste se stala hlavou koleje. Proč jste se na tuhle funkci hlásila? Co se Vám honilo hlavou, když jste vyhrála konkurz? Čekala jste to, nebo to bylo překvapení?

Eillen: Když mi Oliver oznámil, že odstoupil z pozice kolejního ředitele a byl by rád, abych si rozmyslela, zda se nechci přihlásit do výběrového řízení, byla má první myšlenka jediná: „Mám být tak smělá to zkusit?“ Nakonec jsem si řekla, že kdo nic nezkusí, nic nezíská, a dodala si odvahu vyplnit formulář a sepsat motivační dopis. Což bylo mimochodem to nejsložitější na celé přihlášce. –zdůrazní- Když jsem pak sledovala, že se hlásí další uchazeči, byla jsem si jistá, že nemám šanci. Přece jen jsem se na hrad vrátila nedávno, což jsem brala jako svoji největší nevýhodu. A když pak došlo k oficiálnímu oznámení, chvíli jsem nevěřila vlastním očím. Stála jsem před hradem a říkala si, že se mi to asi jenom zdá. Ale poté jsem vstoupila a lítaly ke mně sovy s gratulacemi a přivítáním od lvíčat a mně došlo, že to asi bude pravda. –na chvíli se zarazí, protože znovu prožívá ten pocit šoku a radosti a opět jí trvá, než je dokáže zpracovat- Že jsem se stala kolejní ředitelkou, mi došlo pořádně až ve chvíli, kdy jsem vstoupila do kolejní místnosti. A uvítání bylo opravdu nádherné.

Trixie: -pozorně poslouchá a zapisuje- V tom máte pravdu, zkusit se má všechno. - usměje se na madam- Jaké to je, po tolika letech se vrátit do koleje, ve které jste strávila svá studentská léta? Je to velký nezvyk?

Eillen: Na chvíli máte pocit, že jste zase ten malý prvák, který do kolejky vstupuje poprvé. Přistihla jsem se, že hledám Sandrika, svého kolejního ředitele. Místnost je stejná, ale vy jste někdo jiný. Najednou už nejste to dítě, které k někomu vzhlíží. Místnost se moc nezměnila. Skřítci možná opravili nějaký ten nábytek, ale bylo to, jako bych se vrátila po delším pobytu zpět domů.

Trixie: -podívá se do svých poznámek- Plánujete v koleji udělat nějaké změny? Jestli tedy můžete něco prozradit dopředu. -mrkne- Nebo necháte vše při starém?

Eillen: Prozatím si myslím, že nejlepší bude se seznámit se stávajícím systémem a teprve poté vyhodnotit, zda se dá něco vylepšit. Nezbývá mi, než doufat, že mi jeden školní rok bude stačit. -usměje se–

Trixie: Já pevně věřím, že když přece jen budou nějaké změny, tak povedou jen k lepšímu. Dostala jste od pana Olíka nějaké rady ohledně toho, jak vést kolej, nebo Vás hodil do vody a plav?

Eillen: Oliver byl tak laskavý, že mi předal základní informace. Sdělil mi své názory na všechny členy, které vybral a dal jim možnost zapojit se v zasedačce. Nechtěl mě však zahltit informacemi. Předpokládám, že mě nechtěl ovlivnit svým osobním názorem. -pronese zamyšleně–

Trixie: Tak to je fajn. -usměje se- Jste sice ve vedení krátce, ale zkuste mi říct, jak se Vám zatím pracuje se studentským vedením? Jste s nimi spokojená? Pomáhají Vám v této funkci?

Eillen: Až mě překvapilo, jak skvěle jsme si po lidské stránce sedly s primuskou a prefektami. Slečny Tess, Emma a Princess jsou plné života a dokáží projevit takové nadšení, že to vlévá do žil další a další energii. -usmívá se- No a protože jsem nastoupila na poslední chvíli a školní rok za pár dnů propukne (rozhovor byl proveden těsně před začátkem roku - pozn. šéfredaktorky), co se týká pokladny, famfrpálu, obrazárny a Lví tlapky, nechala jsem vše v rukách slečen. A opět musím smeknout před jejich prací. Je vidět, že Oliver vybral na dané pozice zkušené dámy, které své práci rozumí.

Trixie: -s úsměvem přikyvuje- Ano, holky jsou moc fajn, lepší vybrat nemohl. -usměje se- Poslední otázka, plánujete na příští rok učit nějaké nové nebo staronové předměty? A seznamila byste naše nové tváře s tím, které předměty vyučujete? -zaostří si brk–

Eillen: Letošní rok hodlám opět otevřít jednu třídu Dějin mudlovských záhad. Jde o předmět, kde, jak již název napovídá, seznamuji studenty se záhadami, které v mudlovském světě dosud nebyly objasněny. A ani nemohly být, protože vždy šlo o událost, ve které byla zapojena magie. V loňském roce jsem požadovala vypracování úkolů v písemné formě, ale pro letošní rok jsem se rozhodla, že bych dala studentům na výběr a mohli by při úkolech použít i pastelky a jiné kreslící náčiní. No a co se týká druhého předmětu... -na chvilku se odmlčí- Zatím mohu říct jen to, že tento předmět se na škole již vyučoval. A to je vše, co vám o daném předmětu povím. Jen se nechte překvapit -mrkne na slečnu–

Trixie: Zní to moc zajímavě a už jsem napjatá, a ostatní jistě též, co se skrývá pod tím druhým předmětem. Na závěr, je něco, co byste chtěla našim čtenářům vzkázat? Nějaké moudro nebo motto?

Eillen: Každý z nás o něčem sní. Jděte s hlavou vzpřímenou vstříc tomu svému a nikdy se od něj nenechte odradit. Ať bude cesta sebevíc náročná, věřte, že až dojdete do cíle, budete na ni s úsměvem vzpomínat. A není nic krásnějšího, než si uvědomit, že se vám váš sen splnil.

Trixie: A to je pravda, s tím se ztotožňuji. -usměje se a smotá pergamen- Já Vám děkuji za příjemný rozhovor a budu se zase někdy těšit. A přeji spoustu snaživých studentů. -usměje se-

Eillen: I já děkuji. -s úsměvem se rozloučí-