Škrkní pohled na svět

Bylo léto, toho jste si všichni jistě všimli. A bylo horko, což určitě také víte. Ale co nevíte je, že U Tří košťat byla zabydlená škrkna. Nenápadně ulizovala ze zmrzlinových pohárů, ožužlávala lžičky od medu a upíjela z korbelů máslového ležáku, kdykoliv jste se k ní otočili zády. Jednoho dne se ale stalo něco strašného. Objevila se ta čarodějka se smetákem, která jindy roznáší dobroty, a namířila si to přímo k milé škrkně. Strašně u toho rámusila a máchala tím smetákem kolem sebe jako smyslů zbavená. Jedinou možností byl útěk.

O pár dní později, když si škrkna hověla za krbem v novém kouzelnickém domku madam Aki, si všimla, že se na stole chystá čaj. Zajiskřila jí očička. Proč, ptáte se? Inu, škrkny milují sladké. A když je někde čaj, musí být přece poblíž i cukr. Proběhla tedy přes kuchyňskou linku a vyšplhala nahoru skrz hodiny. Aby dostála správné škrkní pověsti, chvilku kvedlala ručičkami tam a zpět a zmátla tím jak hostitelku, tak čajíčkáře. Sláva jí! Pak skočila hostitelce za krk a rychle na stůl. Už už se natahovala po cukřence, když najednou...

Někdo ji chytil za kožíšek a nesl pryč. Už se venku rozkoukávala, kde si na zimu udělá pelíšek, ale k překvapení všech nebyla zahozena u lesa. Před ní se tyčil majestátní hrad, do nějž, nesena v náručí, vstoupila. Síň, která se před ní otevřela, byla majestátní - strop byl vcelku zajímavý, to se musí uznat, ale toho jídla! A těch kouzelníků, kteří se jistě nechají nějak napálit! Seskočila z náručí a pochodovala po dlouhém stole, uždibujíc tu z toho, tu z onoho talíře. S plným bříškem a schovaná v kufru spokojeně usnula.

V dalších dnech se děla spousta věcí. Například se v rohu síně objevila stolička s nějakou odrbanou pokrývkou hlavy. Všichni si s ní chodili povídat a škrkně bránili se přiblížit, kdykoliv v klobouku chtěla vykousat byť jen maličkou díru. Také kolem pobíhali kouzelníci a čarodějky s nákupními taškami a jeden druhému se předváděli v nejrůznějších róbách všech tvarů a barev.

Neděle byla hrozivým dnem. Zmizelo jídlo. Celý den byly ve Velké síni jen příbory a talíře, ale bylo kolem tolik lidí, že se škrkna nepokusila udělat žádnou škodu. Pouze několika studentům rozvázala tkaničky, ale jinak si hověla v bezpečné výšce na hromadě kufrů, aby ji nikdo omylem nezašlápl. K večeru se celý sál naplnil slavnostně oblečenými lidmi, ze kterých sršela nervozita. Vtom se vedle objevily další škrkny a podle se hihňaly. Vzápětí se ozval tlumený výbuch a výkřik profesora McCollina. Následovala chvilka vzájemného uznání a gratulací.

Před celou síň najednou předstoupil důležitě se tvářící pán a přinesl onu nedotknutelnou pokrývku hlavy. Moudrý klobouk. A ten začal zpívat. Škrknu kdosi vzal na rameno a ona viděla tu slávu. Klobouk dozpíval a pak si volal nové studenty jednoho po druhém. A všichni si ho vzali na hlavu - brrr, i my dbáme na hygienu víc - a pak si běželi sednout k jednomu ze čtyř stolů. Najednou se ke klobouku vydala i studentka se škrknou na rameni. Škrkně, studentka nikoho nezajímá, začalo zvonit v uších, když se ozvalo hlasité: "NEBELVÍR!"
Musela se držet zuby drápky, aby při tom úprku do kolejky neodlétla. A tam již nastalo objímání, vítání, slavení a řízky! A mezi nimi rozvalená Pobertýnka, nabízející škrkně místo v koleji. A aby se neřeklo, tak i řízek...

Vaše škrkny, které se již teď moc těší, co vyvedou na začátek školního roku (a Newika Shelley Lovecraft, protože někdo to za ně napsat musel).

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů


Díky

Napsal: Bibi Anne Dne: 20.09.2019 ve 20:33

... za pěkný příběh o tom, jak Moudrý klobouk stihl při pasování jedné červené zařadit i malou škrknu :) Přeji jí tedy, ať se jí v nebelvírské koleji líbí a občas přisypne do hodin nějaký ten bodík :) Klidně i do těch zelených :)

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz