Porada plná lásky, výplat a bičů aneb Špionáž ministerstva v redakci LT

Porada začala celkem nevinně. Pár pozdravů, pár mimických projevů náklonnosti či pravého opaku, bacily ve vzduchu a mé lehce provinilé: „Omlouvám se, dneska tu budu jen napůl .“  Zkrátka klasický úvodní tlachání, které naznačuje, že máme věci pod kontrolou. Spoiler: NIKDY jsme neměli, nemáme, ani mít nebudeme. 

Nic nevybočovalo z koloritu našeho kolektivu, když tu vtrhl do naší redakční bubliny Sarin. Kluk se sotva rašícími vousy, ale výrazem jako kdyby vládl světu. Navíc přichystaný blok v jeho ruce vypadal poněkud výhružně.

„Sarine!"

„Ahoj, Sarinoš."

„Nazdááárrr, Sarine!" ozývaly se nadšené pozdravy od všech přítomných, dokud výraz spolužáka neprozrazoval, že našich vřelých výlevů má tak akorát.

„Jsem vrchní vyšetřovatel Elyoc Niras, z Ministerstva magie. Minulé léto se ke mně donesla informace, že si libujete v týrání svých redaktorů a vůbec všech členů vaši redakce. Trápíte je hladem, zimou, neustále po nich řvete a mlátíte je bičem," spustil zhurta na naší šéftlapku, které se viditelně rozklepala kolena. Nedivím se, já sama vypadala, jako kdybych otevřenými ústy imitovala masožravou rostlinu.

„No výborně,“ zamumlala si Niobé spíš pro sebe, ale v rozhořčení omylem zvýšila hlas, takže jsme ji slyšeli všichni.

„Vypadá maximálně na dvanáct a už inspektor,“ šeptla jsem směrem k Sim, která v odpověď vytáhla zpod stolu pastelku a začala kreslit obličej s překvapeným výrazem. Nejspíše trénovala grafiku pro případ, že by od šéftlapky dostala rozkazem ilustrovat tento článek.

„Můžete mi vysvětlit,“ pokračoval inspektor Elyoc dramaticky, „proč někteří členové redakce hlásí působení látek přístupných kouzelníkům starším 18 let, absence výplat a psychické nátlaky schované pod rouškou tematických porad?“

„Počkej, výplata?“ vyhrkla jsem pohotově, až jsem málem rozlila hrnek s čajem. „Já myslela, že almužna v podobě řízku od Jonáška je oficiální platidlo!“

„Aha, takže vy jim neplatíte?“ obrátil se Sarin na Niobé, která místo odpovědi jen teatrálně zalistovala poznámkami.

„To není neplacená dřina, to je... redakční zasvěcení!“ ozvala se Prin, zatímco jí nad hlavou vlála vlajka s nápisem „Redakce nebo smrt!“.

Sarin se otočil na Morthimera s otázkou, kterou nestihl ani dokončit: „A vy, pane…?“

„Svoboda!“ zakřičel Morthi, vyskočil ze svého trůnu a pelášil pryč. Nikdo se už neptal proč ani kam. Zatímco atmosféra houstla a redakční morálka se skrývala pod stolem, Simelie konečně zvedla hlavu od svého dalšího náčrtku.

„Mám tu návrh nového loga – bič svázaný mašličkou, co říkáte?“

Inspektor si opět něco zapsal. „Ten seznam začíná být už slušně dlouhý," zamručel, ale více dění kolem nekomentoval.

„Mimochodem,“ dodala Sim, „to, že mě platí řízkem, bych chtěla mít oficiálně v pracovní smlouvě. Jen tak. Pro daňové účely.“

Ticho. Smlouva? Pracovní? Snažili jsme se dopídit, kde k něčemu takovému Sim přišla. Však tu všichni pracujeme jen za dobré slovo. A díky... AU!

„Já…“ začala Niobé, zatímco si chystala bič k dalšímu úderu, ale Sarin ji přerušil:

„Slečno Taíny, jen z té krátké doby, co jsem tu, vidím tolik prohřešků, že by to stačilo na Azkaban.“

„A-A-Azkaban?" ptala se roztřeseně šéfka. 

„Ano, ano, Azkaban," přikyvoval spokojeně Elyoc, aniž by si všiml změny ve výrazu Niobé.

„Dostanu polibek od mozkomora? To by totiž byl strhující článek, víte? Navíc když vyzpovídám vězně... Aaa, vidím to na prémiová čísla v čtenosti! Sim, chci grafiku. U toho polibku s mozkomorem chci být fakt kost a z něj taky udělej chlapáka. Jó, a u těch vězňů přidej šílený lesk v očích. Ty víš, co tím myslím."

Vyděšeně jsem pozorovala, jak se šílenství zrcadlí v naší šéftlapce samotné. Ale držela bič, a tak se nikdo z nás neodhodlal protestovat její idee. 

„Já už nechci výslech,“ zaúpěla do nastalého ticha procítěně Angelica. „Já chci do své postýlky. Ke své plyšové žirafě.“

„Do plyšové žirafy se nedá utéct před bičem,“ podotkla jsem suše, i když můj obličej zrcadlil její touhu po schování se pod peřinou.

„Zajímalo by mě,“ ozval se opět zcela nevinně inspektor, „jestli máte ve vaší redakci alespoň nějaký přehled o tom, kdo co dělá?“

To byla chvíle, kdy se projevil skutečný zmatek, Simelie upustila tužku a Morthi se vrátil s kusem chleba v ruce, aby nám všem oznámil: „Dělám dramaturgii života, bratře.“

„Já připravuju grafiku,… a občas existuju,“ vypadlo ze Sim. „Ale s tím posledním to poslední dobou pokulhává.“

„Já si píšu s inspektorem… tedy pardon, dělám rešerše na nový článek,“ opravila se pohotově Niobé, zatímco už si vyšetřovatele přidávala do kontaktů s poznámkou „možný zdroj inspirace“.

Ministerský zvěd pozvedl obočí tak vysoko, že mu málem splynulo s vlasy. V zápisníku přibyly další čtyři řádky. A pak pronesl:

„Děkuji. Tímto oficiálně uzavírám své šetření. Vaše redakce je... “

„My říkáme kreativní,“ skočila mu do řeči Prin.

„A rodinná,“ dodala Sim s pokusem o srdečný úsměv, který vypadal spíš jako výraz po snězení něčeho hrozně kyselého.

Elyoc Niras konečně zavřel blok. Pomalu. Důstojně. Jako by právě přežil válečné tažení. „Odcházím. Ale sledujte poštu. Dostanete vyrozumění o závěru mého šetření zde.“

Než kdokoliv stačil reagoval, zmizel. Jako by se vypařil. Zůstal po něm jen obláček dýmu. Chvilku nikdo ani nedutal.

„Prý inspektor, jo? Pfff, nechal tu pěknej smrádek," začala rozhánět oblak před sebou Niobé.

„Inspektor ne. Spíš plynspektor," přihodil Morthi, načež jsme se začali smát.

„Ale pěkně rychle vyplynil, co?"

„Plynspektor Sarinoš," souhlasila jsem já.

„Takže... co máme dál na programu?“ zeptala se šéftlapka po vyčichnutí plynu a pro upoutání pozornosti zatočila bičem ve vzduchu.

„Oběd?“ navrhla Sim.

„Pláč?“ nabídla Angelica.

„Řízek!“ zakřičela jsem nakonec.
A v tu chvíli jsme všichni věděli, že tohle je ten okamžik, kdy je porada u konce.

Redakce přežila další poradu. S bičem, bez výplat a i přesto tu sedíme dál, pijeme čaj (nebo něco silnějšího) a s láskou připravujeme nové články. Děkujeme za pozornost – a tady jsou ty slibované řízky! Pokud jste to přesto přeskočili až sem… Sarin už to ví. A píše si poznámku k Vašemu jménu.

Pro Lví tlapou

Arya Arcus