Listopad skončil a s jeho posledním dnem nastal adventní čas. Rozsvícení malého stromečku proběhlo v kolejní místnosti v relativním poklidu. Lvíčata ráno opustila kolejní místnost a společně vyrazila na snídani a poté na výuku.
Tlapík zůstal v kolejní místnosti sám a měl tak čas na došití mikulášského kostýmu. Už několik měsíců připravoval pro lvíčata překvapení a nemohl se dočkat, jak se budou tvářit, až jim v pátek rozdá nadílku.
Tlapík dodělal několik posledních stehů a opatrně na sebe navlékl kostým. Popadl do tlapky berli a přešel k zrcadlu, kde zhodnotil svoji práci. Madam Nian by asi udělala kostým lepší, ale na to, že s šitím neměl tolik zkušeností, byl s výsledkem spokojený.

S úsměvem kostým svlékl a schoval do truhlice u krbu, kterou nikdo nepoužíval. Odtud vyndal i hromadu pytlíků, které bylo třeba naplnit nadílkou. Sladkého měla lvíčata od Halloweenu pořád hromadu, proto se rozhodl, že jim pytlíky naplní ovocem a ořechy.
Vyrazil tedy do Prasinek. Prodavačky ho nejdříve vítaly s úsměvem. Když ale zjistily, kolik toho hodlá nakoupit, trošku se vyděsily.
„Ale Tlapíku, takhle nám vykoupíš celý obchod a nebudeme mít nic pro běžné zákazníky,“ pronesla jedna z nich.
„Však to nemusím mít hned. Stačí mi balíčky dodat na hrad do pátečního rána,“ uklidnil je Tlapík, dopředu za vše zaplatil a vyrazil zpátky na hrad. Kromě mikulášské nadílky toho měl na advent v plánu mnohem více.
Cestou ho však zastihla první sněhová vánice. Než došel zpátky na hrad, měl kožich promáčený až na kůži a kolem tlapek chuchvalce zatvrdlého sněhu. Ač se snažil vysušit, kožich měl stále vlhký. Jindy by se natáhl před krb a nechal jej proschnout, ale měl tolik práce…
Večer, když se vracel do kolejní místnosti, už popotahoval a tělo se mu otřásalo slabou horečkou. Lvíčata na něj mluvila, ale on nikoho nevnímal. Únava spolu s nastupující nemocí ho zmáhala. Šéftlapka Rebecca si všimla, že mu není dobře a rychle ho odvedla ke krbu, kde mu pomohla se uvelebit.
„Ale já musím,“ šeptl a pokusil se zvednout tlapku, ve které držel pergamen.
„Musíš odpočívat, Tlapíku. Jsi nemocný!“ pronesla Rebecca rázně.
„Ale,“ pokusil se opět protestovat.
„Žádné ale. Dej sem ten pergamen, já to zařídím,“ zarazila ho, sebrala mu pergamen, na kterém měl Tlapík list úkolů, které ještě nedodělal. S dojatým úsměvem se rozhodla, že ho splní, ale jinak, než měl Tlapík v plánu… „Uděláme ti ty nejkouzelnější Vánoce, Tlapíku,“ zašeptala, přikryla jej dekou, aby mu bylo teplo, a vyrazila do redakce, aby vše stihla.

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz