✵ Mikuláš s hůlkou a pláštěm ✵

Mudlovský Mikuláš je bytost, která navštěvuje děti 5. 12. společně s andělem a čerty. Mikuláš se tradičně podívá do knížky, ve které je napsáno, zda dítě zlobilo nebo ne. Pokud je tam uvedeno, že je dítko hodné, anděl mu dá z košíčku balíček se sladkostmi a ovocem. Ale když se Mikuláš dozví opak, že dítě zlobí, tak čerti chrastí řetězy a musí mu zazpívat či zarecitovat nějakou básničku, aby se vykoupilo a čerti dítě neodnesli do pekla. Pak se někdy v balíčku objeví uhlí nebo shnilý oříšek. 

Svatý Mikuláš z Myry se narodil kolem roku 280 ve městě Patara, kde byl později biskupem. Zachraňoval nespravedlivě obviněné, zřejmě dohlížel i u soudu. Obdarovával chudé, a proto právě on dnes obdarovává děti. Jeho život je protkán mnoha otazníky. Třeba se předpokládalo, že pocházel z rybářské rodiny. Stal se totiž patronem námořníků, rybářů, ale i lukostřelců, obchodníků, dětí, lékárníků, právníků, studentů, vězňů a dalších. Stal se patronem Ruska, Lotrinska, ale i měst jako je Amsterdam či Bari.

Byl ochráncem nebezpečí vody a moře. Zajímavá je také zmínka, že svatý Mikuláš pomáhal ke znovuzískání odcizených věcí, chránil tedy proti zlodějům. 

Měl mnoho atributů, nejznámější jsou mitra a berla, vlastně tak, jak ho známe dnes. Z dalších atributů uvedu například tři zlaté koule na knize nebo tři pruty.   

Zdroj: javascript:nicTemp();

V Polsku a na Ukrajině je zvykem dát si dárek pod polštář, takže ráno, když se děti probudí, najdou pod ním překvapení. Hodným dětem se dává nějaký dárek. Zlobivým dětem se dává buď uhlík jako u nás, nebo větvička. 

Na Ukrajině je svátek Mikuláše považován za počátek Vánoc, tento den se zdobí a rozsvěcuje vánoční stromeček. Ve Slovinsku a Chorvatsku se objevuje ďábelská postava, která se jmenuje Palkelj a  nosí rodičům zlobivých dětí hůl, aby je mohli vychovávat. 

V nizozemštině se dárce jmenuje Sinterklaas. A jak se slaví v Nizozemsku? Již první sobotu po 11. 11. přijíždí parníkem ze Španělska, kde žije po zbytek roku. Spolu s Černým Petrem, který nahrazuje čerta (typické pro jiné kultury), přicházejí odměnit hodné děti a pokárat ty, které neposlechly. 

V Rakousku pak Mikuláše doprovázejí krampusové - strašidelné postavy v dřevěných maskách, v rukou mají obrovské zvonce a popel, a trestají ty, kteří se dopustili zla. V Maďarsku zase dostávají děti dobrotky do boty, ne do punčoch, které nechávají za oknem. 

Kouzelnický Mikuláš má na krku mrazivou cesmínu a v ruce nádhernou zdobenou hůlku, jejíž jádro tvoří právě cesmína. Mikuláš má zlatý dlouhý plášť, zdobený rudými hvězdami, jezdí na hipogryfovi a nemá čerty ani anděly, má skřítky. Rozdává naplněné punčochy a v nich různé sladkosti. Většinou nosí bertíkovy fazolky, lízátka a čokoládové žabky. Vám zbyde jen obal a kartička, protože většina studentů odevzdává žabku madam Barb. 

Mikuláš ví, jak děti zlobí nebo nezlobí pomocí kouzelného zrcátka, které po celý rok zaznamenává jejich chování. Zlobiví studenti pak dostávají očarované uhlíky, které jim po několik dní špiní obličej černou barvou. Tak ostatní děti kouzelníků poznají zlobivce. Na konci dne odjede Mikuláš na trhy do Prasinek, kde se koná překrásný předvánoční ples. Na ples chodí duchové, obyvatelé Godrikova Dolu nebo obyvatelé Prasinek a profesoři, nikoliv studenti - ti sami už odměnu dostali.

Martínek: Já slavím Mikuláše tak, že k nám přijde slavná trojice (Mikuláš, anděl a čert). Tento rok přišli na náves. U Mikuláše se vyzvedla kartička na razítka za splněný úkol. Plnily se různé úkoly, celkem jich bylo 9. 

Například jsem hrál s čertem skořápky, anebo mě čert vážil na nebeské váze, snažil se mě dostat nahoru, ale nedostal, tento úkol byl spíše pro menší děti. Také jsem u andělů hledal jejich svatozář, nebo jsem stavěl z polínek dřeva pyramidu. V cíli byli andělé, kteří mi dali balíček, kde byla mandarinka, buráky a čokoládové lízátko. Ještě jsem dostal propustku z pekla. Byl to hezký večer! 

zdroj: javascript:nicTemp();

Jelikož jsem redaktor zvídavý, i já sám jsem položil několik otázek madam:

 Jak slavíte Mikuláše u mudlů a jak na hradě?

Ema: Už nijak. Když byly mé děti malé, měli Mikuláše ve školce, pak jsem ale zjistila, jak moc se bojí čertů a já nemám ráda strach. Proto jsem jim vždy nechávala balíček s dobrotami za oknem a Mikuláše ani čerta k nám nezvala.

Nu a na hradě chodím na tajný večírek do Prasinek, ale víc vám neřeknu, je tajný! 

Ema: Již ne. Jako malá jsem dostávala brambory a uhlí... já a zlobit? -směje se- 

Ale tady na hradě dostávám hlavně cukrkandlové hůlky a lízátka, ty miluju! 

Ema: Já si už upřímně ani nevzpomínám, už je to nějaká doba. Vybavuje se mi jen Mikuláš mých dětí. Někteří čerti však děsí i mně. Zůstává mi rozum stát, jak jsou některé ty masky strašidelné a je mi líto vyděšených dětí. 

Ema: Asi ano, jak jsem popsala výše, na svého Mikuláše si moc nepamatuji. A když stále lovím v paměti, víc a víc, vybavují se mi krásní andělé. Ti mou duši potěšili, a také si vzpomínám na nějaké básničky, co jsem třesoucím hláskem recitovala. Mikuláš mi celkově nijak neutkvěl v hlavě a tím, jak jsou dnes mé děti velké, opravdu jej neslavíme. Ale třeba u vnoučat, kdo ví…

A tak jsme si s madam Emou hezky popovídali o Mikuláši, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí, popíjeli čaj a snědli horu mandarinek. Nezapomeňte i vy na vitamíny a přejeme co nejpoklidnější předvánoční čas!