Vánoční výprava aneb záchrana Popelčina osudu

Kdy jindy jít na výpravu do Zakázaného lesa než na Vánoce! Zasněžená krajina, milá společnost v čele s madam lesnicí Barb a les plný zážitků a krásných chvil. Všude bude poletovat sníh a vločky nám budou kouzelně motat hlavu. Už se těším na výpravu. Bude to nádhera! Tím jsem si jistý.

Ve tři čtvrtě na dvě jsme se sešli ve Velké síni, teple oblečení, v rukou lucerny, což se v temném lese vždycky hodí. Madam Ema k lucerně přidala obří batoh s jídlem. Chvilku před druhou hodinou jsme si nedočkavě požádali o vstupenky do lesa. Lesní brána se otevřela, a tak začala celá výprava!

Nejprve to vypadalo, že výlet bude velmi poklidný, procházeli jsme v klidu zasněženým lesem, pod nohama nám sníh křupal jako nejvysmaženější strouhanka, vločky se snášely jedna za druhou, dosedaly a tvořily kouzelnou atmosféru. 

Pak ale najednou začal být vítr citelně  studenější a studenější a začalo šíleně chumelit. Brodili jsme se závějemi, krčili se a drželi se za límce a čepice. Díky madam Barb jsme se neztratili, vedla nás lesními pěšinami, i když přes sníh nebyly skoro vidět. Jdeme, jdeme a najednou uvidíme zajímavý portál, který hodně divně bzučel. Všichni se zvědavě ptali, jestli půjdeme dovnitř. Jsme přece odvážní a zvědaví lvi! Madam řekla, že ano, že se jí něco nezdá. A tak bylo rozhodnuto, prozkoumáme portál! Jako první v něm zmizela neohrožená Sara. Rebecca poté ochotně strčila madam Emču, které se do portálu moc nechtělo. A ostatní se vydali za ní. 

Na druhé straně portálu jsme uviděli Popelku, jak pere prádlo v potůčku. Stejně jako v pohádce si zpívala a měla zmrzlé ruce. Portál nadále divně hučel, madam Barb nám potvrdila, že je rozbitý. Následně jsme s hrůzou zjistili,  že je vlastně rozbitá pohádka o Popelce. Problém byl v oříšcích, které jsme museli najít a opravit. Byly totiž prázdné…

Dali jsme se do pečlivého hledání. Na zemi byly buď prázdné nebo shnilé, v některých byly dokonce i brouci! Když nejsou oříšky na zemi, budou přece na stromě! Vždyť musíme hledat hnízdo! Plácli jsme se do čela, jak jsme pozapomněli na děj pohádky. Škoda, že jsme neměli koště, to by se hledalo lépe. A tak jsme očima pečlivě prohledávali koruny stromů, zda nezahlédneme hnízdo. Po chvilce se něco v jednom hnízdě zatřpytilo. Že by? Z hábitů jsme vytáhli  hůlky a neohroženě zamířili na hnízdo kouzlem Accio. Hnízdo chvilinku pod náporem mnoha kouzel nevědělo, co dělat, ale nakonec k nám poslušně přilétlo. Našli jsme tedy to správné hnízdo s třemi kouzelnými oříšky.

Poté už šikovná Rebecca očarovala oříšky, aby se do nich vešly šaty, které patřily naší Popelce. Madam Emka rychle vrátila hnízdo s oříšky na větev, stihla to tak tak. Ve stejnou chvíli se už totiž vracely sáně s otcem, a tak jsme se hodně rychle schovali. Někdo za strom, někdo hodil šipku do hlubokého sněhu. Čekali jsme a ani nedutali, abychom pohádku nenarušili. V mezičase si opodál Agnes dělala andělíčky ve sněhu a Ema dojídala svoje zásoby jídla z batohu, a že toho jídla bylo. Na konci výpravy jsme ještě chtěli dojít na zámek na ples, ale už nezbyl čas, a tak jsme se s pomocí očarovaných bonbonků vrátili na hrad. S tradičním rozplácnutím na zemi ve Velké síni jsme výpravu zdárně ukončili a pohádku zachránili. 

Nedočkavě jsme se rozběhli k panu Paštičkovi, mít na památku takovou fotku z pohádkové výpravy nesmělo chybět. S úsměvem jsem naskočili na pódium a i přes zmrzlé nosy jsme se zářivě usmívali.

Máme dvě fotky na památku, nezapomenutelný den plný kouzel, zábavy, dobrodružství a pohádek, ty přece k Vánocům patří. Těším se na další výpravy.

Pro Lví Tlapou

Martínek Havel