Nebelvírské Vánoce

Letošní nebelvírské Vánoce vypadaly docela jinak než ty minulé. Namísto tradičního objemného čarovaru a misek plných cukroví nás v Komnatě nejvyšší potřeby čekala skutečná hostina. Namísto stromku a hromady dárků pod ním jsme měli k dispozici obrovský kulatý stůl, kolem kterého se sesedla celá kolej, prostřený jako pro krále. Dva domácí skřítkové, kteří se nám po dobu adventu starají o kolej (říkejme jim třeba Melvin a Chuck), totiž pojali své příkazy na vybavení slavnostní komnaty po svém a všechny tím mile překvapili.

Jejich speciálně sestavené vánoční menu vzalo dech všem přítomným. Kolik porcí si smíme objednat? ptali se někteří. Jiní se radši ani neptali a rovnou to brali po dvou...

Hostina to byla opravdu báječná, až z toho měli někteří přítomní před talířem loužičky ze slin. Vyzkoušeli jsme nakonec úplně vše kromě dietního bramborového salátu – no, uznejte, kdo by chtěl o Vánocích držet dietu? Největší oblibě se těšil truclívanec, který byl podle slov slečny Nerys „opravdová ňamka“, naopak po Lvím řvu madam kolejní skutečně řvala jako lev – no, věděli jste, že vám ohnivý pepř může vypálit díru do žaludku? Zlatým hřebem večeře byl ovšem bezesporu kapřík s překvapením slečny Elis, která z ryby vytáhla kus pergamenu se vzkazem nesepsaným nikým jiným než našimi dvěma povedenými hostiteli. Anonymně nás v něm informovali o krádeži kolejního stromečku, která proběhla o sobotním ránu.

Ze vzkazu jsme byli celí rozpačití. Skřítci se sice už před začátkem slavnosti dušovali, že náš stromeček někdo ukradl – ovšem kdo by je bral vážně, v jejich věku, spíš jsme předpokládali, že na něj zapomněli a nechtěli to přiznat. V tomto světle jsme se ale skutečně zamysleli. Bylo jasné, že vánočním padouchem musí být někdo z koleje, kdo jiný by znal heslo komnaty? Důkladně jsme probrali možné kandidáty a dost nás znepokojilo, kolik jmen jsme dali dohromady. Nakonec už každý podezříval každého a začala padat i dívčí jména, protože přeci správný padouch se zvládne zamaskovat, než jde na lup, ne? Slečna Lilly nakonec ale všechny zvládla přesvědčit, že jmenovaným padouchem nemůže být nikdo jiný než Oliver McCollin, který skutečně má na čele řád-neřád. A navíc, jak se ukázalo, onoho dne skutečně pláchl z hradu na třioříškovou pátračku!

Místo zpívání koled jsme tedy začali pořvávat Oliverovo jméno. Zkoušeli jsme to, jak jen se dalo, až se Komnata nejvyšší potřeby otřásala v základech...

Nakonec nás komnata vyslyšela a opravdu stvořila další dvířka ve zdi. Zdála se poměrně malá a nenápadná, ale byla tam. Když jsme je otevřeli, viděli jsme na první pohled pouze temnotu. Na pohled druhý jsme ale spatřili cosi třpytivého, co v přítmí nové komnaty zářilo jako drahokam. Nejodvážnější z nás vstoupili do temnoty a po několika krocích hlásili, že opravdu vidí vánoční stromeček, nádherně vyzdobený a plný blikotajících bludiček, pod ním že leží obrovská kupa dárků.

Jak se ukázalo, dárky byly opravdu pro každého. Každý ve svém balíčku našel zbrusu nový kolejní předmět – drsňácké boty, ve kterých si budeme v příštím roce pohodlně vykračovat cestou necestou.

Vánoční oslavy se tak spontánně přesunuly k vánočnímu stromečku, kdosi vyčaroval spoustu pohodlných polštářů k sezení, objevil se máslový ležák a spousta svíček, která ozářila prostor padoušské síně. Museli jsme uznat, že si pan Oliver nechal na výzdobě opravdu záležet – dal nám to nejlepší vánoční překvapení, jaké jsme si mohli přát.

Další průběh oslavy asi netřeba zmiňovat, každý si ho jistě dokáže domyslet. Díky slečně Angie jsme čas trávili intelektuální zábavou při luštění obrázkového čaroku, díky panu Markovi i zábavou hudební, protože nás opravdu donutil zpívat koledy...

Na závěr ještě přidám slova písně, kterou nám Mark Petersvood věnoval jako poděkování za krásný večer...

"Žil byl jeden bojovník, co světem šel, v rukou nesl kouzelnickou hůlku a pevné boty měl. Kráčel světem a prozpěvoval koledy, když narazil na chudáky, dal mu pít vody.

V čase Vánoc se zjevoval, dárky lidem rozdával.

Někomu štěstí vykouzlil, jiného pár svrčky obdařil.

Kráčel dál a dál, až ho pohltil mocný vír, ten způsobil mocný mág, říkal si Nebelvír.

Tak se kouzelník dostal až do Bradavic, kde v Nebelvíru pobýval, když nastal čas Vánoc, osazenstvu koleje svůj příběh zpíval.

Uplynulo mnoho let a všichni tušili, že to bude jistě mocný mág, ale kde že. Ti zkušení vědí, že je to pan Mark. On kráčel světem a na lodi zvládal i plout, tím dobrodincem nebyl nikdo jiný, než Mark Petersvood."