Vzpomínky na Vánoce, které voněly jehličím a odvahou

Vše vždy začíná houkajícím bradavickým expresem, valící se dým z lokomotivy přináší příslib zážitků.

Projít portrétem Buclaté dámy, posadit se k praskajícímu krbu a vzpomínat na uplynulý rok. Jaký byl? 

Byl plný krušných famfrpálových tréninků, v dešti i za slunce, byl plný hořících kotlíků a výbuchů v laboratoři. Také byl plný studia, kdy jsme se učili poznávat mocná kouzla, byl plný zlomených brků i kaněk na úkolech.

Pak se ale na Bradavice snesl sníh, chodby zavoněly jehličím, skřítkové se v zástěrách potili u cukroví. A my jsme si uvědomili to nejdůležitější – Bradavice nejsou jen škola, ale i náš domov. 

Jako správní nebelvírští jsme se vrhali do všeho po hlavě – ať už šlo o zápasy na košťatech, nebo o snahu neztratit se v měnících se schodištích. Teď se ale rytmus hradu změnil. Je po Vánocích, přišel další rok. Snad bude tak krásný, jako ty předešlé.

Ohlédneme-li se zpátky za Vánocemi, tolik se toho uskutečnilo, že to ani nedokážu spočítat. Všechno začalo adventem, zapalováním svíček na adventním věnci a otevírání okének z adventního kalendáře. Copak jsem našel v kalendáři? Z kouzelného okénka na mě vykoukl třeba energizující dryák, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, zelené kartičky nebo sněhové koule, cesmínky nebo ptačí zob pro moje sovy. Nejvíce se mi líbilo, jak Agnes vygenerovala můj obrázek.

Zdroj: umělá inteligence

U mudlů, kde bydlím, také probíhala adventní hra. Každý den jsme měli z indicií poznat stanoviště, na kterém se nacházela nějaká vánoční aktivita, a dojít na ně. Sbírala se tu také razítka s písmeny, ta jsme potom doplňovali do tajenky a za její vyplnění jsme získali bonbóny a dřevěný stromeček na zavěšení. Za velkou snahu jsme dostali ještě propisku, dřevěný kostel a poukaz do papírnictví. Vyvrcholením celé akce bylo sousedské zpívání koled na obecním sále. 

U nás v redakci jsme uspořádali vánoční výpravu. Hlavní lesnice madam Barb nám otevřela lesní bránu a zachránili jsme pohádku! 

Dále nám čekání na Vánoce zpříjemnila soutěž Polární stopa od spolku Letní tábory Hogwarts. Vlastně také takový adventní kalendář s 21 okénky. Každé okénko skrývalo nějaký úkol i lístečkem, komu ten dotyčný úkol odevzdat. Například jsme mohli otevřít okénko s omalovánkou, s dvěma puzzlemi nebo s osmisměrkou. Připojeny byly i různé vzkazy s úkoly, například zajít k panu Paštičkovi na vánoční foto s kýmkoliv z lovců, s libovolným lovcem si zahrát Maškvorky nebo se postarat třeba o krysu nebo žábu z útulku. Pěkná akce! Moc jsem si to užil! 

Na Štědrý den hrabáčci v kolejce změnili výzdobu z klasické právě na tu slavnostní. Kolejku vyzdobili svíčkami na stropě, sem tam přidali nějaké ozdobičky, vánoční girlandy nad krbem připomněly, že se svátky kvapem blíží, a samozřejmě nesměl chybět ani vánoční stromeček. Na stolech v kolejce vonělo pohoštění, dobré cukroví, perníčky, horká čokoláda či horký čaj.

Zdroj: umělá inteligence

Vánoce by se neobešly bez dárků! A proto jsem na Štědrý den po obědě vyrazil na procházku do Prasinek a přemýšlel, komu koupím jaký dárek. Vím, že je to trochu pozdě, ale do večera to snad stihnu. Už mi to nějak nešlo, a tak jsem zamířil na Příčnou ulici koukat do výloh. Nakoupil jsem dárky a vrátil se do nebelvírské společenské místnosti. Za deset minut jsme šli do Velké síně na štědrovečerní večeři a já celou dobu přemýšlel, co mi Fleutýna nadělí. Posadili jsme se, pan ředitel Nimrandir hůlkou zapálil svíčky na stolech a mihotavé plamínky dodávaly všemu trochu tajemnou atmosféru. Najedli jsme se a nedočkavě jsme rozbalovali dárky. Já měl obrovskou radost z adventního okénka se jmelím. 

Když jsme šli z Velké síně, přemýšlel jsem, jestli budou dárky taky pod stromečkem v nebelvírské společenské místnosti a zda se zase naopak budou líbit dárky ode mně. A ano, byly tam taky dárky! Jenom od nebelvírských a pro nebelvírské. Nejvíce se mi líbila Vánoční čapka s lístečkem od Sarina.

Dále se v koleji uskutečnil vánoční večírek, kdy se podobně jako u mudlů hlavně „zobalo“ cukroví. K pití jsme si mohli vybrat kakao, punč a horkou čokoládu. Na večírku jsme řešili tři kvízy. V prvním jsme procvičovali zajímavosti z adventního kalendáře, které jsme si mohli přečíst na vzkazu u každého dárku. Ve druhém jsme měli za úkol podle popisu poznat mudlovskou pohádku. Ve třetím a posledním kvízu jsme řešili přesmyčky s vánoční tématikou. Večírek vedla prefektka Agnes.

Po svátcích hned 27. 12. 2025 jsme měli zimní trénink ve famfrpálu. Když napíšu, že se naše týmy jmenovaly Sladké a Mámení, určitě budete hned vědět, na jaký mudlovský flim tyto názvy odkazují. Už kolik let nechybí ve vánočním televizním programu. Bylo těžké se po těch všech vánočních dobrotách na koštěti udržet, natož hrát trénink. O tom docela svědčí i poměrně nízké výsledné skóre 20:40. Holt jídlo si vybírá svou daň a váha trošku lítá…

Další trénink se uskutečnil 30. 12. V duchu nejkrásnější mudlovské vánoční pohádky jsme se rozdělili na týmy Šaty s vlečkou a Stříbrem vyšívané. Na své pozici střelce jsem vystřídal oba „pohádkové“ týmy. Tentokrát nám létání na koštěti ztěžoval mráz a poletující sníh. Na koštěti jsem se udržel patnáct minut a docela jsem hodně za tu chvíli vymrznul. Dole jsem se malinko ohřál a pak už jsem ve vzduchu vydržel dalších ledových čtyřicet pět minut. Všichni jsme byli pořádně vymrzlí. Ale i“tak jsme si to užili! Ostatně jako každý trénink.

O Silvestru jsme byli vzhůru do půlnoci, čekali na Nový rok. Od večera už létaly rachejtle, dokonce i ve Velké síni. U mudlů jsem se koukal na silvestrovský speciál pořadu Na lovu. Bylo to na téma „devadesátky“, kostým si nasadil moderátor i „lovci“. Nejvíce mě zaujal kostým „kvízové dámy“, která se převlékla za Marge Simpsonovou. Dále jsem stavěl vlastní město z lega a pak jsme s rodiči odpočítali půlnoc. Připili jsme si, popřáli to nejkrásnější, koukali se na ohňostroj a já ještě chvíli koukali na písničky v televizi, než jsem plný zážitků usnul. 

A tak jsme strávili Advent i Vánoce, oslavili Silvestr a Nový rok jak u nás v Nebelvíru, tak i u mudlů. Pevně doufám, že i vy jste si tyto svátky pěkně užili. Bylo to super! Těším se na příští Vánoce! 

Za redakci Lví Tlapou