Salemský proces

Nedávno jsme společně navštívili čarokavárnu Salem. V dnešním článku se podíváme na historii tohoto amerického, nechvalně známého, města.

Zkráceně by se dalo říct, že Salem je pro Ameriku totéž, co panství Velké Losiny pro Českou republiku. Obě místa jsou spojena s čarodějnickými procesy. V obou případech došlo ke zbytečné ztrátě životů. A co že se v Salemu přesně odehrálo?

Před samotným děním je třeba říct, že místní imigranti přežili velmi dlouhou a opravdu tuhou zimu. Zároveň město postihla epidemie pravých neštovic společně s otravou toxinů pocházejících z plísně. Prostředí s vypjatou atmosférou, kde by stačilo málo, aby se něco semlelo. To málo nastalo roku 1692 a započaly to dvě malé dívky.

Abigail bylo tehdy jedenáct let, Elizabeth byla o dva roky mladší. Jednalo se o neteř a dceru samotného reverenda, které začaly trpět záchvaty. Doktor, kterého přivolali na vyléčení děvčat, usoudil, že jsou pod vlivem čarodějných kleteb. A byť první záchvaty postihly dívky, byli to dospělí, kteří mohli za to, co se dělo dál. Jak rodiče, tak lékař donutili dívky, aby označily osoby, které je proklely.

První obviněné z čarodějnictví se staly Sarah Goodeová, Sarah Osbornová a indiánská služka jménem Tibuta. Tibuta později přiznává obvinění a označuje další obyvatelky Salemu za čarodějnice. K dalšímu obviňování se přidávají i obě malé dívky, které celou dobu podporují dospělí. A tak se seznam obviněných z čarodějnictví vyšplhá až na 150 mužů a žen, kteří jsou nuceni k doznání.

 

V říjnu roku 1692 guvernér zastavuje čarodějnické procesy a případy řeší Nejvyšší soud. Ten veškerá svědectví odmítá, zastavuje probíhající popravy a propouští na svobodu uvězněné. Bohužel dřív, než k tomu dojde, dochází v Salemu k 20 popravám.

První popravenou se stává Bridget Bishopová. Za čarodějnici ji označuje většina města, a to jen proto, že nechodí oblečená tak, jak se v puritánské době sluší a patří, navštěvuje místní hospody, a ještě k tomu byla třikrát vdaná! Tak málo stačí k tomu, aby byla pověšena. Po jejím oběšení následuje na šibenici třináct dalších žen a pět mužů. Dvacátá oběť byla popravena rozdrcením.

A to není konečné číslo obětí. Mnoho lidí zemřelo před samotným vykonáním poprav v žaláři – včetně nemluvněte, které se zde narodilo a krátce na to zemřelo.

Jedná se o smutnou historii, na kterou by však nikdy nemělo být zapomenuto. Jde o  ukázku toho, jak málo stačí, aby se svět, který znáte a považujete za bezpečný, proměnil v děsivé místo, ve kterém nenajdete jedinou jistotu. 

Je to smutný příběh. Pro toto město navíc není konečným, neboť se tu o necelých dvě stě let později odehrál druhý čarodějný proces. Ale o tom vám povím v dalším článku,  budete-li mít zájem.