Zase ten cirkus...

Kouzelnický cirkus dorazil do Godrikova Dolu s velkou slávou v poslední lednový den a ta změna byla v Nebelvíru cítit téměř hmatatelně – v kolejní místnosti zavládlo na celý následující týden takřka posvátné ticho, které jen občas narušilo nějaké spěšné zašustění hábitu, jak se někdo prosmýkl do ložnice a zase rychle ven skrz portrét Buclaté dámy.

Celá kolejka se totiž přesunula na cirkusový plácek, přesněji řečeno za rezavou maringotku, kde jsme si zřídili vlastní utajené stanoviště.

Právě tam se tedy celý týden rodily konspirační teorie o tom, k čemu maringotka slouží či snad dříve sloužila (nejvěrohodnější nám připadala teorie Šílené opice, kterou jsme odvodili podle zvuků vycházejících v některých chvílích jakoby z hlubin maringotky – a která bohužel vzala za své ve chvíli, kdy se ukázalo, že šlo pouze o profesora Orionise, který si z druhé strany maringotky nacvičoval své číslo pro nadcházející maškarní bál), právě zde se kšeftovalo s žetony a s „podezřele vypadajícími“ zákusky z magického klobouku (bezkonkurenčně nejnižší kurz měl kořeněný ptačí zob, který odmítali dokonce i občasní návštěvníci z řad ptactva - a který byl nakonec podán nic netušící kolejní ředitelce, když se zastavila přepočítat ztracené. Nutno podotknout, že víckrát se již neukázala). Právě zde byla Nerys vyhecována k útratě poloviny svého majetku za výstavního sokola a právě zde Peter poprvé předvedl svůj model Svůdná čarodějka. S podivem bylo, že k tomu nepotřeboval nic, co by zakoupil ve Štramárně – a srdce přítomných dam si přesto získal okamžitě.

Ne vždy to ale byla jen čistá zahálka. V Nebelvíru totiž neumíme zahálet. Tak třeba jsme zvládli pořídit prázdninové kolejní foto. Sice jsme nevyfotili úplně všechny přítomné, vlastně jsme jich nevyfotili ani třetinu, ale pár lidí se do záběru vešlo...

(zleva: Lilith Lehce-vousatá, Martin co vše zalátá, Žužla Kráska alá Maska, Thomas S-hlavou-rysa, Chobotnatec Cissa, Peter Svůdná nožka a Nerys Bílá kožka)

Též jsme se zaměřili na lákání nováčků do Nebelvíru. Opravdu jsme se snažili. Merlin ví, proč nakonec každý druhý prosil Moudrý klobouk, aby šel „kamkoliv jinam, jen ne tam“. No ale aspoň k nám nepřišli žádní srabíci.

Nejvíce energie jsme ale věnovali do přesvědčování zaměstnanců cirkusu, aby posunuli svůj odjezd a zůstali v Godrikově Dolu alespoň o týden déle. Slovutný Vinčenzo nás ovšem pěkně vypekl a poté, co jsme mu dobrovolně překydali polovinu slonince, vyšůrovali celou manéž a přesvědčili vnadné spolužačky, aby se uvolily vzít pár čísel za hadí ženu, nasypal nám s blahosklonným výrazem do kapes pár žetonů a vydal příkaz k bourání šapitó. No nenaštvalo by vás to?

Na závěr přinášíme ještě pidirozhovory s loňskými prváky, kteří viděli cirkus poprvé v životě. Konkrétně se nám podařilo odchytit Theresu, Inkara, Lilith a Thoma. Tak posuďte sami, jak je to chytlo.

Zdar a sílu, šprtíci. Která z atrakcí se vám v cirkusu líbila nejvíce?

Therka Brendi: Která z atrakcí? Nejspíše Zrůdné zrcadlo či co to bylo? Vždycky jsem napjatě čekala, jak dopadnu, a pokaždé jsem tam běžela s radostí znovu. - směje se -

Lilith Williams: Vím, že to je možná trochu překvapující, ale mě se cirkus moc nelíbil. Jinak ale nejlepší podle mě byla ta atrakce s těmi sladkostmi.

Inkar Tarkis: Zrůdné zrcadlo.

Thom Olkim: Nejvíc se mi jednoznačně líbila atrakce, kdy se berou pamlsky z klobouku. Nevím ale, jak se jmenuje.

No to je ale dneska mládež... Sladký tah naslepo se to jmenuje! Který z pamlsků vám tam nejvíce chutnal?

Lilith Williams: - směje se - Nevím, jak se jmenují, ani jak vypadají! Vždy jsem si nějaký vytáhla, šup, už byl v puse. Výborné ale byly všechny.

Thom Olkim: Tuším, že se ten pamlsek jmenuje jazykomotolák. Byl výborný a krásně se po něm pletl jazyk. - zazubí se -

Therka Brendi: - poškrábe se na bradě - Já nemám tušení, co všechno jsem snědla. - pokrčí rameny a rozesměje se - Každý kousek byl něčím výjimečný.

Inkar Tarkis: Já si bohužel nepamatuji jména sladkostí, ale všechny byly naprosto úžasné, jen.. ty vedlejší efekty nebyly úplně nejlepší! - směje se -

Dobře, nechme to tak. Koupili jste si něco na památku, nebo jste utráceli výhradně za sladkosti?

Thom Olkim: Koupil jsem si každodenní tuniku a plášť temný mstitel. Je to takové slušivé středověké oblečení a to období mám rád.

Inkar Tarkis: Kromě lektvarů jsem si v cirkusu nic nekupoval. - usměje se -

Therka Brendi: Já taky nic. - zazubí se - Šetřím si penízky na jiné věci.

Lilith Williams: Já si koupila masku.

Tedy, to jste příkladní šetřílci, někteří by si z vás mohli vzít příklad... No a poslední otázka, která nás zajímá, zní - co podle vás skrývá rezatá maringotka?

Inkar Tarkis: Přiznávám, chtěl jsem si ji trochu prozkoumat. Když už jsem byl ale celkem blízko, přiběhli na mě cirkusáci s tím, že tam nemám co dělat, a raději mě rychle vedli pro nějaké sladkosti.

Lilith Williams: - přikyvuje - Myslím, že v rezavé maringotce měli své zázemí zaměstnanci ciskusu. Blíž jsem se o to nijak nezajímala.

Therka Brendi: Co opravdu skrývá, to netuším. Ale jistě, vždycky strkám nos, kam nemám. - směje se - Merlinhužel tentokrát nepomohlo ani vyzvídání od starších spolužáků...

Thom Olkim: Přiznám se, že jsem o tom nepřemýšlel. Asi se do ní dávají věci, co už nikdo nepoužívá.

Moc děkujeme za odpovědi!

(Zápis z nebelvírské prázdninové kroniky poctivě šlohla a doslovně opsala Betelgeuse Orionis)