Vážně s novým fialovým nevážníkem
Oliver McCollin byl
celých sedm let studentem. Nikoho asi nepřekvapí, že pochází z Nebelvíru!
Ovšem co jste možná nevěděli a měli byste vědět, že před začátkem jeho třetího
ročníku se na něj obrátila kolejní ředitelka a dala mu svou důvěru
s prefektským odznakem. Tento post si uzurpoval celé čtyři roky a nikomu
ho nechtěl půjčit! Po těch čtyřech letech však byl vystrnaděn s tím, že by
se hodilo tam dát někoho mladšího s perspektivou, a tak se z něj stal
řadový student.
No a nikoho asi nepřekvapí, že to byl jednoznačný impulz
„pryč odsud“ pro jeho budoucnost a začal koumat, jak by mohl utéci
z koleje. Hned po prvním konkurzu skočil, jako lev skáče po antilopách a
gazelách. No a bez jakékoliv konkurence konkurz vyhrál. Protože byl
přesvědčený, že za to bude hrozně nízký plat, a on je pěkná vyžírka, rozhodl se
zkusit štěstí i v dalším konkurzu – profesorském. Na inspektora výuky
nejspíš seslal matoucí kouzlo a tak se z něj stal profesor! A teď jej tedy
můžeme vídat ve světle fialové barvě. A já měl tu jedinečnou možnost jej
vyzpovídat! Co nám na sebe prozradil? Však si to přečtěte!
Zdravím kolego! Vítej
u stolu, jsem rád, že jsi dorazil a souhlasil s rozhovorem pro Lví Tlapou.
– laskavě se usměje-
Zdravíčko kolego! Ale no není zač! Mne spíš těší, že na mne Lví Tlapou
nezapomnělo a poslalo jednoho ze svých redaktorů, aby mne vyzpovídal. I když
mohli vybrat lepšího –vyplázne jazyk, ale
rychle se zatváří vážně a nekompromisně-.
To jistě mohlo, ale
vyfasoval jsem tě já, musíš se s tím smířit. Ale začněme hezky od začátku.
Co tě vedlo k tomu, se přihlásit na konkurz pomocného knihovníka?
Víš, tuhle otázku mi pokládá mnoho lidí. Ještě tedy za to přidají, že oni
by se nikdy nepřihlásili, nebo že já se zbláznil! Ale mé záměry byly dvojí.
První, a ten hlavní, byl ten, že vnímám knihovnu jako takovou trochu
zapomenutou část hradu. A to bych rád změnil. A ta druhá byla ta, že mít
nějakou jistotu vedle profesora, kdyby mne Filius nevzdal, není
k zahození.
Já tušil, že
v tom bude nějaký chyták! Prostě sis chtěl ošetřit, že zdrhneš
z koleje za každou cenu! Přiznej barvu?
Ale kdeže! Špatně to vnímáš! – Začne
přemýšlet, jak rychle z té polízanice, do které se dostal, pak dostane
nápad. – Já to bral spíš jako takový možný mezistupeň! Že když bych se
osvědčil jako tmavě fialový, měl bych to další rok snazší na profesora. – Moudře pokyvuje a snaží se donutit naproti
sedícího kolegu, aby mu to uvěřil. –
Ach tak… Tak to
chápu, to je docela moudré řešení. Ale teď trochu z jiného soudku! Někteří
možná vědí, jiní se to asi teď dozví, že mám přístup do tvého adminu. A musím
říci, že je to strašný šok! Jakmile tam vyskočí nějaká jednička, je hned
ušlapaná do země a změněna na nulu. Hodláš tohle dělat celý rok?
Ale jistěže hodlám. Nešel jsem do fialova, abych místo psaní úkolů hrotil
opravování úkolů, ty bláhový! Opravování je pro mne snazší, neboť mám problém
se často vymáčknout. Nyní můžu zhodnotit, co ze sebe vymáčkli ostatní a to je
hrozně super. Každý úkol byl pro mě zatím překvapením a já za to svým studentům
děkuji!
A není trochu smutné
mít kolem sebe takovéhle nuly? Kdyby sis tam nechal třeba jedničku, bylo by to
zajímavější, nemyslíš?
Když já nechtěl, aby sis v tom adminu připadal blbě, tak ti tam dávám
kamarády nuly.
No dobře, dobře… Celý hrad si může všimnout, že ses toho nebál
a rovnou otevřel osm tříd, je to všechno, co hodláš předvést?
No dovol! Já toho můžu předvést tolik, že by ses divil. Třeba kdybych si
sundal triko, tak by všechny omráčil můj Okrasný Tukový Prstenec! Nebo ještě
můžu předvést falešný zpěv!
– Nadechne se, že začne zpívat, ale redaktor mu radši do toho skočí,
přeci jen jej již zpívat slyšel. – Ale já myslel spíš soutěže a semináře!
Hodláš je vypisovat?
Kolego! Ty jsi nějaký slepý? To sis nevšiml, jak naskakovaly občas i ty jedničky
k soutěžím? Již teď mohou obyvatele strašit 3 vypsané soutěže. Když to
půjde dobře dál, tak jich v průběhu roku bude strašit ještě mnohem víc! A
semináře samozřejmě hodlám taky. Ale první si chci vyzkoušet opravování
s předměty a soutěžemi. Semináře se dají otevřít kdykoliv.
A teď jedna osobní
otázka! Mnozí vědí, že na hrad může přijít i potomek fialového. Jenže to je za
předpokladu, že tomu potomkovi již je jedenáct. Jak je to u tebe? Už máš nějaké
dítě jako „jistotu“? Nebo se chystáš nějaké zplodit?
Ach Merline! A já myslel, že Lví Tlapou je vážná žurnalistika, ne nějaký
Týdeník čarodějek, kde se berou drby! No na to ti neodpovím!
Dobře, dobře… Tak
poslední otázka. Co bys ještě chtěl dodat?
Chtěl bych říci svým studentům, že jsem rád, že se přihlásili! Chtěl bych
říct Filovi, že mu děkuji za přijetí! Chtěl bych říct slečně Olivii, že příště
má rozhovor svěřit někomu víc kompetentnímu k dělání rozhovoru, než jsi
ty. A nakonec bych ti chtěl říct, že se koukej příště připravit na rozhovor
lépe! A pořádné otázky!
Tak děkuji za
rozhovor. Snad si všichni vezmou tvá slova k srdci. Já si je brát nebudu,
protože improvizace je větší sranda! A měj se!
No tak si to k srdci neber, ale připravuj se! A já děkuji za
vyzpovídání. Taky se měj… uvidíme se v adminu!
Tak to vidíte! Profesor McCollin je pěkný nelida a suchar!
Kdo si jeho předmět zapsal, je naprostý blázen!
A na úplný závěr bych chtěl poděkovat šéfredaktorce, že mi
dala ten rozhovor a já si tak mohl udělat obrázek, co si o mne mé druhé já
myslí!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
Napsal:
Heky Dne: 14.02.2015 ve 01:36
Olí! To je skvělý rozhovor s novým panem profesorem! =D
2025
