Lily Peterson: Fialovět nehodlám!

N. C. R.: V první řadě bych ti chtěla moc poděkovat, že sis našla čas pro náš rozhovor. V minulém školním roce jsi skládala zkoušku OVCE z předmětu Prefektování a primusování. Jak jsi byla spokojená se zadáním písemné části a kolik času ti zabralo vypracování?

N. C. R.: A co ústní část? Byla jsi hodně nervózní z obhajování své práce?

L. P.: To jsem teda byla! - zakření se - Moje výsledná práce pro mě nebyla vůbec uspokojující, částečně z toho důvodu, že jsem jí psala v době, kdy mě skolila choroba. Místy jsem měla vůbec problém vidět, co píšu, takže když jsem si pak po týdnu přečetla, co jsem tam vlastně stvořila, byla jsem mírně řečeno zděšená a na obhajobu jsem se hrozně netěšila.

N. C. R.:  - taky se kření - Tomu samozřejmě rozumím, psát tak důležitou práci navíc s chorobou není žádná legrace. I přes problémy jsi to skvěle zvládla, k čemuž ti gratuluju. Měla jsi více předmětů, o který si se rozmýšlela nebo bylo Péčkaření jasná volba?

L. P.: Víceméně to byla jasná volba. Kdysi dávno jsem si říkala, že budu určitě ovcovat z Numerologie, to bylo ještě před odznakem. Hodně mě taky bavila Kryptologie, ale péčkaření byla prostě srdcovka.

N. C. R.:  - usměje se - Kdybys mohla, zopakovala by sis zkoušku znovu?

L. P.: Bez váhání, kdybych měla obraceč, hned bych jej použila, abych jí mohla přepsat a hlavně bych nečekala na poslední týden. Poslední dobou zjišťuji, že se to nevyplácí - zakření se - 

N. C. R.: Myslím, že tohle si všichni ostatní uvědomujeme každou druhou neděli při odevzdávání běžných úkolů - směje se - . A co třeba zkoušky KOZA, chystáš se na ně?

L. P.: Z úkolů se dá vždycky nějak vykroutit - mrkne - ale máš pravdu, škoda že jsme tak nepoučitelní. KOZA je ještě daleko, ale pokud mě neunesou mudlové, tak určitě. Fialovět nehodlám.

N. C. R.:  Teď jsi mi sama odpověděla na mou poslední otázku. Proč se ti nechce do fialového pláště?

L. P.:  Protože kdyby se mi zavřely dveře do kolejní místnosti, tak by pro mě Hog asi ztratil svoje kouzlo. - posmutní - Sice se řídím heslem nikdy neříkej nikdy, ale nedovedu si představit, že bych opustila Nebelvírskou věž. I když nápad na předmět bych měla ...

N. C. R.: Tak aspoň můžeme být rádi, že s námi zůstaneš co nejdéle - radostně se usmívá - . Ještě jednou bych ti chtěla poděkovat, že sis našla čas na dnešní rozhovor - mrkne - .

L. P.: Bylo mi potěšením - rovněž se usměje, rychle dopije svůj máslový ležák a zvedne se k odchodu -