Peter Sviter: Zmijozelské holky jsou dobré, modré jsou drbny!

Komnata nejvyšší potřeby. Tajemné světlo svící navozuje zvláštní atmosféru. Ta je úplně smetena příchodem muže v rudých večerních šatech se santovským vousem, který se omlouvá, protože prý nemá moc co říct.

Michael Jones > - odkašle si - Ahoj, Petere, nejprve dovol, abych tě našim čtenářům představil. Na školu jsi nastoupil už v roce 2004 a zařazen jsi byl do Nebelvíru. Později ses taky stal čtvrtým nebelvírským primusem, dokázal jsi získat nejvíce bodů z celé koleje a to dokonce dvakrát, vyhrál jsi soutěž Missák Hogwarts, reprezentoval jsi kolej v B4 a byl jsi nominován i do prvního Sedmiboje (který nakonec neproběhl). Držíš taky současný nebelvírský rekord v počtu školních trestů. Nechal ses smazat, znovu obnovit a pak jsi opět upadl do neaktivity, aby ses loni vrátil v plné parádě. Mimo jiné jsi i majitelem prestižního tříčíslicového konta.

Doufám, že jsem na nic nezapomněl, nicméně i to co jsem vyjmenoval je mnohem víc, než o sobě může říct většina obyvatel hradu. Jaké je to být na hradě takovou řádku let a co se podle tebe nejvíce změnilo? - dotáže se, vytáhne brk a čeká na odpověď -

Peter Sviter > Aajajaj, věřím, že jsou lidé, co jsou tu časově déle než já, ale být tu takovou dobu... Člověk vidí hodně změn, některé malé, některé značné. Nejvíc mě iritují lidé, co někde říkají něco ve stylu, že tehdá to tu bylo jinak a pamatují si dva roky zpět –zasměje se- Což ono není úplně tehdá, že ano.

Co konkrétně se změnilo? Já ti nevím, já už toho dost zapomněl, (třeba to o tom Sedmiboji, ten tuším proběhnul a já se na to vybodl, ale pšššt –lišácky se zasměje- Ale třeba to bylo jinak (Sedmiboj roku 2004 skutečně neproběhl, pozn. red.)) Onehdy, když jsem tu byl mladý, byl jsem aktivnější a horlivější, víc jsem věci řešil, takže můj pohled na věc byl asi trochu jiný než teď. Teď jsem tu jen rekreačně - pokecat s lidmi, nějaké body sem, body tam neřešit (pardon, Nebelvíre! –uculí se-).

Ale já si tak jemně pamatuji několik fázi tohoto projektu, od počátku, kdy tu byla Velká síň, učivo zdarma -usměje se- A nic moc víc. Dneska je tu takových nových ptákovin a je to podstatně propracovanější, avšak už jsou tu děti, které já všeobecně rád nemám a už jsem na některé věci asi starý –rozesměje se- (na některé ne, v duchu jsem pořád dítě, hraju si rád -uculí se-) Ale obecně, věci jsou teď povětšinou volnější, ne tak upjaté, jako dřív ( dřív myslím dávno dřív, ne rok, dva nebo tři ) tam se to honilo, ty bodíčky, tam se makalo, sám si pamatuji, že sem nevynechal žádnou soutěž, nic.

–usměje se a naoko nadurděně se na redaktora otočí- Zapomněl jsi na to, že jsem si jako první vzal víc, než jedno NKÚ, zatímco si všichni brali jen jedno! –smích- Takový jsem byl drsňák. To jsem je ještě ale tehdy dodělal –se smíchem čeká na další otázku-

Michael Jones > Ah, pardon, ta NKÚčka mi vskutku utekla - začervená se

Peter Sviter > Moje NKÚčka to byl hit! Všichni mě měli za blázna –směje se dál- Dneska je to běžné, holt nevim –pokrčí rameny-

 Michael Jones > Ještě jednou se omlouvám, moje chyba. –sype si popel na hlavu-

A ano, v soutěžích jsi i dnes mezi prvními pětadvaceti z celého hradu, to je vzhledem k tomu, že se už poměrně dlouhou dobu za body nehoníš vskutku obdivuhodné - pokýve -

Takže dnes je to tady dle tvého více odpočinkové, než tehdy, můžu to chápat tak, že oproti prvním letům sem teď lidé chodí opravdu spíše relaxovat? - usměje se -

 Peter Sviter > Jak říkám, beru to hodně ze svého pohledu a já teď nedělám prakticky nic a vidím tu hodně lidí na stejné vlně. Ale samozřejmě se najdou i takoví, co makají jak šroubky –zasměje se- A honí se za body, to člověk asi nezmění. Vzpomínám si, že jsem tak taky vypadal, ale holt, stárneš, priority se mění –zazubí se- Ovšem všeobecně věřím tomu, že je to klidnější, ten oraz a prostě jen tak, lidi k lidem jsou důležitější, než kdo vyhrává pohár, aspoň mi to tak přijde –usměje se- Ono když to tu vzniklo, mám dojem, že to byl Potter ještě čerstvý jako značka, byl to jiný pocit, já sám jsem chtěl mít ten pocit vítězství z toho kouzelného světa, kde je možné všechno.

Moc jsem si přál být Potter a být slavný a blablabla –doplní se smíchem-

Michael Jones > Ano, v době, kdy byla Pottermanie v plném proudu, to tu muselo mít jistě kouzelnou atmosféru - souhlasí -

Nicméně, dost se tu bavíme o dřívějších letech, dnes jsi i po těch letech studentem a jsi na hradě déle, než většina profesorského sboru, jaké je to studovat u někoho „mladšího“? Nepřipadáš si pak v té třídě trochu zvláštně? - zajímá se -

Peter Sviter > Já vlastně nestuduji dost na to, abych si připadal zvláštně –usměje se- Já se tam jednou za čas ukážu, napíšu jeden úkol a tím to tak nějak končí –znovu se usměje- Ale přijde mi zvláštní, že musím těm mladistvým vykat! To bych určitě změnil, přeci jen mám své roky, kdo to kde viděl, aby třicetidvouletý vykal třicetiletému profesorovi, že jo! –rozesměje se- Počítáme-li hradní věk samozřejmě –doplní-

Taky bych rád dům v Godrikově Dole, je to nepříjemné, ale nemohu –se smíchem pokrčí rameny-

Studovat u někoho mladšího, když má co říct, mi ale nevadí, respektuji lidi, co o svém řemeslu vědí dost a je jedno, jak staří v dané situaci jsou –dokončí s úsměvem-

Michael Jones > No, je to sice zvláštní, ale když bereš profesora jako společensky vyšší postavení - pokrčí rameny a usměje se -

Velice moudrý přístup - pokýve hlavou -

Téma výuky nás přivádí k hlavnímu bodu dnešního rozhovoru. Letos jsi se po všech těch letech rozhodl skládat zkoušku OVCE, konkrétně z předmětu Létání na koštěti u profesorky Elle Sutherland.

Než to pořádně načneme, prozraď mi, proč sis vybral zrovna tento předmět?

Peter Sviter > Neměl jsem moc na výběr, prý jsem musel mít druhý ročník nebo tak –usměje se- Těch já moc neměl, Měl jsem, tuším, druhý ročník v předmětu, který už tu ani není, nebo něco takového –zasměje se- A Létání na koštěti vypadalo fajnově kdysi dávno, stále za madam Elle, tak jsem si říkal, že to zkusím – někdo mi slíbil dva galeony měsíčně, když to dopíšu - tolik čokožabek bych si za to mohl koupit! –zasměje se-

Michael Jones > - taky se zasměje - To úplně chápu! Můžeš nám přiblížit téma, které ti bylo zadáno? - brk mu po pergamenu jen sviští -

Peter Sviter > -na chvíli se zarazí- Pozor, problém! Můžu říct, že si to asi nepamatuji? –zatváří se trochu nervózně- Už jsem starý, mám na to práva –trochu křečovitě se zasměje- Něco o budoucnosti létání na koštěti –usměje se a na čele mu vyraší krůpěje potu-

Michael Jones > -chvíli Petera ostřížím zrakem pozoruje, pak pokračuje- K lítosti všech svých fanynek jsi ale práci nedokončil, vzhledem k tvé minulosti a tématu (přesné téma znělo „Létající prostředky budoucnosti“, pozn. red.)  se vyrojilo plno spekulací.

Mnozí říkají, že tvé futuristické myšlenky byly Ministerstvem kouzel vyhodnoceny jako potenciálně nebezpečné a tvá práce byla v den odevzdání skartována. Jiní tvrdí, že trpíš chorobným strachem ze stáří a v klíčovém momentě jsi nesnesl představu, že by ses stal důchodcem. Jsou tu ale i ti, kdo říkají, že stále doufáš v navrácení zlatého odznaku primuského a nechtěl jsi tímto svoje naděje zazdít.

Blíží se některý z hradních klepů pravdě, nebo je skutečnost úplně jiná? - bystře pozoruje tázaného a čeká na odpověď -

Peter Sviter > Nooo, kombinace všech těchto faktorů je značně možná! –vyjádří se neurčitě- Ale upřímně, odkládal jsem to, pak mi někdo řekl, že je poslední den odevzdání a já musel pracovat –rozesměje se při té vzpomínce- Takže jsem to nechal být –usměje se-

Mé flákačské já stále existuje, ku zklamáni nadějeplných nebelvírskych očí a k radosti všech ostatních –usměje se- Ale primuse se dočkám určitě, ze slušnosti! –prohlásí se smíchem-

Ani heslo do zasedačky sem nedostal, prý ani jako čestný člen si to nezasloužím. Byl jsem z toho velmi smutný –opravdu velice smutně poznamená, přemáhaje smích-

Michael Jones > Ano, jistě, termíny - mrkne, jakože chápe, že by tu mohly být štěnice a podtrhává si možnost s Ministerstvem -

Možná, že mladí nemají pro staré zasloužilé lvy dostatečné pochopení - chápavě pokývne a pousměje se -

Děkuji a ještě poslední otázka na závěr. Co bys poradil nám mladým obyvatelům hradu? Jistě musíš mít v rukávu plno hradních a životních mouder, o která se s námi, jako hradní legenda a kmet, můžeš podělit - usměje se -

Peter Sviter > Jejej, esa v rukávu mám, ale nevím, jestli je vhodné to sdílet –šibalsky se usměje- No, tak dobře, zmijozelské holky jsou dobré –mrkne- Modré jsou drbny, bacha na to! –zvedne se smíchem výstražný prst- Červení kluci jsou nej bros –zasměje se-  A ještě jedna barva zbývá, ale na tu si stejně nikdo nikdy nevzpomene –zakončí to opět smíchem-

Jinak, mějte se rádi, neblázněte skrze body (pokud nejste rudí!), bavte se a hlavně slušně! A nešmatlejte mi na Modroučkou! –zasměje se-

Ale hradní legenda moc nejsem, většina lidi sotva ví, že jsem starý tak, jako hrad sám –usměje se-

Jo, a posílejte mi galeonky, je to pro charitu! –zakončí svou poslední odpověď smíchem-

Michael Jones > - zasměje se - Velice poučné - zapisuje si to i do soukromého notýsku - Děkuji ti za rozhovor a vidíš, nakonec se tvá obava, že vlastně nemáš, co říct, ukázala jako zcela bezpředmětná - usměje se -

Ještě jednou děkuji a budu se těšit třeba někdy příště - mrkne a podá mu ruku na rozloučenou –

Peter Sviter > Není zač! Taky děkuji a hezký večer!

 

Odcházíme společně z místnosti a já mu vysvětluji, že tolik školních trestů běžně bohatě stačí k zápisu do zlotřilecké Síně slávy a že v mnohých očích je jistě hrdinou...

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

+ mrká+

Napsal: Mary Dne: 19.02.2015 ve 22:37


+ nenechává na sebe šmatlat + :D

:)

Napsal: Fee Arbaro Dne: 17.02.2015 ve 14:01

Zmijozelský holky jsou nejen dobrý.

:))

Napsal: nicholas Dne: 15.02.2015 ve 21:43

ta žutá barva, na kterou si nikdo nevzpomene, vám, svíťo, dává pěkně v bodech na zadek ;))

s přátelským pozdravem,
nicholas ze země, na kterou si nikdo nevzpomene :)