Olivie Windy: Když to někdy zaskřípe, umíme to vyřešit!

S Olivkou jsme se sešli U Třech košťat. Po nezbytných pozdravech a usednutí se projevil špatný vliv Michaela Jonese, Olivka se pokusila obelstít madam Rosmertu. Po této nezbytné studentské zkoušce Rosmertiny pozornosti si objednala čaj a rozhovor mohl začít.


BIlkis: Ze všeho nejdřív bych se chtěla zeptat, jak se po necelých dvou Hog letech cítíš na pozici šéfredaktorky Lví Tlapou. Změnil se za tu dobu tvůj přístup ke kolejnímu časopisu a redaktorům, nebo se cítíš stále stejně?

Olivka: Rozhodně se stejně necítím. - zasměje se - Je obrovský rozdíl mezi pohledy zvenku a zevnitř. A i ty pohledy zevnitř se neustále mění a upravují. Když jsem byla kdysi takovou příležitostnou redaktorkou, ani jsem netušila, co všechno práce šéftlapky obnáší. Je to náročné, přesto však skvělé. Já si k Tlapce vytvořila skvělý vztah. Zbožňuji své šikovné redaktory, zbožňuji naše porady, mám Tlapku už jako dítě. Je to místo, kde jsem a kde být chci. - usměje se –

B: Práce šéfredaktora je ale někdy tvrdá řehole, nemyslíš? Ale o tom mluvit moc nechci, spíš by mě zajímalo, jestli máš nějaké suprové šéfredaktorské mezníky?

O: Tvrdou řeholí můžete nazvat asi úplně vše, co vyžaduje nějaké úsilí. Protože občas se prostě vyskytnou překážky, které je třeba překonat, a ne vždy je to snadné. Když se takové věci překonají, dojít můžete kamkoliv - i ke hvězdám. - usměje se -
Myslím, že každé vydané číslo je skvělý mezník. Už jen to, že každému číslu předchází porada, rozdělení článků, sesbírání článků, korektura… to je podle mě veliká práce! Taky jsem ráda, že jsou redaktoři svolní s různými speciály, které vytváříme, myslím, že se u nich dobře bavíme.
Osobně mám dva výrazné mezníky. Prvním byl večírek, který se konal po Vánocích, kde se rozdalo pár cen, udělalo se pár soutěží a vůbec jsme se dobře bavili. Rozhodně je to pro mě motivace k tomu, aby tento večírek pokračoval i do budoucích let.
A co se druhého mezníku týče… - záhadně se usměje - Ten ještě nenastal… ale nastane!

B: Palec nahoru za odpověď, navnadila jsi mě. A možná se k tomu, co zatím nenastalo, ale nastane, ještě dostaneme, protože je tu něco, na co se chci zeptat, ale to až za chvíli. Teď bych se ráda zeptala na tvé předchůdce ve funkci. Jak vnímáš jejich odkaz, je někdo z nich tvým vzorem? A dostalas od nich nějaké rady a tipy nebo třeba rákosku na redaktory?

O: Když mi Kirsten předávala Tlapku, dala mi spíše administrativní rady, které jsem později také zužitkovala. I jí samozřejmě patří obdiv, protože to s Tlapkou táhla nějakou dobu a vím, že to není nic snadného.
Za mou významnou předchůdkyni považuji Niane z Libelusie. Ona by mohla být i to, co nazýváš vzorem, ačkoliv já na vzory moc nehraji, chci být dokonalá verze sama sebe. - zasměje se - Nia je hlavně osoba, která nemá problém mi něco vytknout, případně poukázat na něco, co není úplně výborné, a tak mi dává perfektní zpětnou vazbu o tom, co se dá ještě zlepšit. Je takovým dobrým motivačním činitelem, protože kdybych něco zkazila na katastrofální úrovni, mám takový pocit, že by mě zalepila do karamel nebo by mi poslala ďáblovo osidlo, aby si nemusela špinit ruce. - zasměje se nahlas –

B: Ano, to zní jako Nia. - zasměje se - Nemůžu se nezeptat, když jsme u Kirs a Niane. Obě byly zapojeny do velkých akcí. Za dob Niane proběhla soutěž zcela pod palcem LT, a když byla šéftlapkou Kirs, měli jsme tu Osovnost pořádanou LT a CD. Plánuješ také něco velkého pro čtenáře Lví Tlapou? Ať už samostatně nebo ve spolupráci s někým?

O: Mou vizí, když jsem převzala Tlapku, bylo postavit časopis na nohy. Chtěla jsem, aby měl nějakou pravidelnost, aby měl strukturu, kterou do té doby postrádal. Ale do budoucna budu chtít určitě Tlapku oživit nějakou aktivitou. A zda to bude jen pod mou záštitou nebo to budeme dělat kolektivně, to opravdu netuším. - usměje se –

B: A teď trochu z jiného soudku. V Nebelvíru už jsi čtvrtým rokem, můžeš nějak zhodnotit, jakým vývojem jsi tady prošla, jak se změnilo (nebo nezměnilo) tvoje vnímání koleje a školy jako takové?

O: Já mám takový dojem, že jsem snad žádným vývojem neprošla. - zasměje se -
Na kolej mám stejný názor od okamžiku, kdy jsem vešla do kolejky poprvé a někdo na mě zařval "Á nováčci, vítejte!", kdy jsme s Meggie kopaly v kolejce bazén a Nebík nám vybíral odstín kachliček. Pořád si myslím, že Nebelvír je perfektní kolej, která drží při sobě a je nesmírně efektivní v psaní dojemných proslovů.
Škola samotná prošla svým vlastním vývojem, který se nás samozřejmě všech dotkl, ale i tak jsme byli celkem stmelení a v koleji jsme všechno probírali. Myslím si, že jsme skvělá kolej, i když to někdy zaskřípe, umíme vše vyřešit. - usměje se –

B: Příští rok tě čekají NKÚ, za dalších pár let OVCE, a pak kdo ví? Mě by právě zajímalo, mimo to, na jaké zkoušky by ses případně chtěla přihlásit, to KDO VÍ. Jak vidíš svou budoucnost tady na hradě?

O: Ono se tomu neříká "KDO VÍ" pro nic za nic. Kdo totiž může vědět, co se mnou za pár let bude.
Zkoušky velice pravděpodobně zvolím v oblasti Šéfredaktorského minima, možná Kouzelnických institucí, Formulí. Vím jistě, že to nebudu přehánět, neboť mě i u mudlů čekají náročné zkoušky, které bych ráda udělala.
A má budoucnost tady na hradě. Doufám, že bude po boku těch, které mám ráda, doufám, že bude ještě dlouho červená. Taky doufám, že Tlapka bude jen vzkvétat. A vlastně vůbec doufám ve smajlíčkovou a sluníčkovou budoucnost! - zasměje se –

B: Děkujeme za rozhovor. - usměje se -

O: Taky děkuji za rozhovor.

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 4 + 3 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů