Závěrečně večírkujeme!

Jako žádný kolejní večírek, ani tento nezačal přesně včas. Příchozí se pomalu courali, obsazovali křesílka, konverzovali a smáli se, zkrátka všichni byli tak uvolnění a v tak výborné náladě, jak to jen mohlo být. Možná v tom hrála roli úleva, která pramenila z konce školního roku nebo snad vyhraný školní pohár, který se na nás smál. A možná to byl jen pocit, že máme za sebou skvělý rok a před sebou skvělou oslavu.

Madam Bete zahájila svou řeč pěknými slovy o souladu Nebelvíru, kterého jsme dosáhli v takové neskutečné symbióze a plynulosti, že je to až s podivem. Pohár na oslavu našeho vítězství byl jako třešinka na dortu celého toho báječného roku.  Madam pochválila všechny a všechno. Famfrpál, kde jsme předvedli skvělé nasazení bez ohledu na věk. Zasedačku, která neusnula na vavřínech a soustavně pracovala celý rok. Kolejní časopis, kde se podivovala nad nekonečným množstvím energie, které do každého vydání vkládáme (odpovědí je kofein – vždycky je odpovědí kofein!).  Prváky, kteří byli přímo dokonalým prvním ročníkem po velmi dlouhé době – aktivní, veselí a nadšení. A samozřejmě kolejní vedení, které bylo skvělou oporou a přispívalo nesmírným dílem do skvělé kolejní atmosféry. A protože madam Bete zapomněla zmínit v samé skromnosti sebe, dodávám – Děkujeme, madam kolejní, za vaši přítomnost a nebelvírskou oddanost, vážíme si ji mnohem víc, než si myslíte!

Následovalo předání dárku pro Lily, naší dlouholetou oporu koleje, která se musela po odOVCování vzdát odznaku. Dárek jsme pojali jako poděkování pro ni samotnou a celkem jsme se pobavili u technických srandiček, které zobrazovaly pouze polovinu dárku. A tak se stalo, že pár lidí nebylo v kouzelné knížečce vůbec zveřejněno.

To vedlo k pobouřeným diskuzím. Zejména, protože se tam neobjevila ani jedna ze slavných oliv! Zatímco profesor McCollin nás označil za zlobivé Olivy, madam Bete dost netaktně oznámila, že jsme asi vypasené Olivy a proto jsme se tam nevešly. (Moc vypasené? Jsem dodatečně znovu uražená!)

A protože při takových technických problémech vzniká prostor pro konverzaci, vedly se debaty o naší jedinečnosti. A také jsme se shodli, že červení lidé jsou lidé úžasní, báječní a skvělí – ale rozhodně ne normální.

Technické srandičky se odsunuly na vedlejší kolej a došlo k předávání kolejních čelenek. Ty se letos předaly celkem tři. První místo s přehledem vyhrála Lily, naše bývalá primuska, která však svou čelenku již vlastnila, a tak bylo na místě čestné přeleštění. Další dvě čelenky se ocitly na shodném druhém místě a obě slečny čelenku zatím neměly. Jedna ze slečen byla Angie s devíti hlasy, která po svém obdarování zvolala „Jste fakt blázni, že jste pro mě hlasovali!“ (Ne, Angie, nejsme… teda, alespoň ne, protože jsme pro tebe hlasovali). Třetí čelenka padla na hlavu jakési šéftlapky. Ta velice překvapivě neměla chvíli slov. Ale jen chvíli.

Když byly čelenky předány, ruce si mohly odpočinout od potlesku, protože přišlo na řadu krájení dortu. To bylo svěřeno Angie a mé osobě, ovšem Angie s decentním výtlemem (jak se na dámu sluší) mi nůž přenechala se slovy „tobě to půjde určitě lépe“. Nevím, co tím myslela. Následovala vlna pohoršených výkřiků na téma „Olivka a něco ostrého.“ Dokonce jsem zaslechla něco jako „nevytahuj klíče“. Vůbec nechápu, o čem byla řeč.

A aby se nám dobře jedlo, připravila nám Cecilka malý kvíz na téma Harryho Pottera z knižních zpracování. To nás dostatečně zabavilo, protože se nám dost pletlo filmové a knižní zpracování, ovšem největší perličky přicházely, když Cecilka zvolila něco náročnějšího. Například otázka „Které zvířátko pochází se Somersetu?“ vyvolala vskutku zajímavé odpovědi:

„Kde je Somerset?“

„Papušík!“

„Křivonožka!“

 „Aragog!“

„Draco Malfoy!“

„Rowlingová!“

„Lochnesská příšera!“

(Byla to Zlatonoska. Ačkoliv Merlinví, odkud je taková Lochnesská příšera.)

Tato otázka dokonce vyvolala ještě jednu velmi zajímavou diskuzi, tentokrát na téma původu Norberta. Myslím, že je jenom správné, že se s vámi o ni podělím.

Hekatea Centaurix > Nepochází Norbert z hospody?

Oliver McCollin > Norbert pochází z vejcete! =D

Michael Jones > Heky, myslíš, že byl počat v hospodě? :-D

Olivie Windy > "vejcete!" :D

Oliver McCollin > jo =D z vejcete =D jako z kuřete =D

Bilkis Blight > Norbert rozhodně pochází z Norska. :D A z hospody.

Tak jsme to rozsekli. Norbert je z hospody. A z vejcete!

Celkově tento kvíz však ovládli Espe s Olíkem, za což jim připadla veliká gratulace. Protože tak rychle přemýšlet s obrovským kusem dortu v břiše – to chce obdiv!

Následovaly sáhodlouhé gratulace, že dnes už profesor McCollin složil obstojně OVCE. To si zasloužilo památeční pergamen, dlouhý potlesk a Mike byl dokonce tak laskav, že vymyslel novou přezdívku mému olivovému soukmenovci: Ovceler MekBrokollyn!

Další soutěž měla na svědomí Heky. Musím upřímně říct, že její hra mě dostala do kolen, protože taková dávka kreativity u večírkových soutěží tady snad dosud nebyla.

Abyste to pochopili – házeli jsme kostkou. Kdo šlápl na hrdinu, bylo mu pomoženo. Například mohl hodit ještě jednou, nebo se šikovně posunul vpřed. A kdo šlápl na zlosyna, tak buď zůstal stát o kolo víc než by chtěl, byl poslán zpět o políčko, a nebo se svezl po slizu tlustočerva do nižších příček. kdo by měl taky radost, že na něho někdo šlape. Myslím, že i u této hry jsme se královsky pobavili, už jen ta legrace, že se nás na Kamelotu sešlo asi šest. Nazvali jsme to odborně – párty na Kamelotu. Tuhle soutěž vyhrála Cecilka, po ní dorazila Mary a Oliver tuto trojici zakončil. Naproti tomu se pár z nás válelo dole ve zbytcích slizu z tlustočerva. No… nic moc pocit, jestli to chcete vědět.

Večírek jsme zakončili předáváním Nebelvírského pláště za nejvíce bodů. Ten rovněž oblékla jakási šéftlapka (chamtivá sběratelka). A Nováčkem roku se stal velice oprávněně Thomas Olkim.

Zbytek večera se odehrál v prostředí pohodové konverzace a smíchu. Když jsme ten večer usínali, nejeden z nás se propadal ro říše snů s úsměvem na rtech.