Sauron Žoužel Houžvičková: prefektování mě baví

Slečna Sauron, v koleji často přezdívaná jako Žužu nebo prostě Žužla, je jedním z těch studentů, kteří si v koleji umějí kráčet svou vlastní cestou. Studují všichni nebelvírští hromady předmětů a stěžují si, že nestíhají soutěže? Tak ona to dělá přesně naopak. Přijde jejím vrstevnicím hloupé pobíhat po kolejní místnosti každý večer s jogurtovou maskou na obličeji? Ona se za ni nestydí – a ještě přidá okurky! Těší její spolužáky rozdávat cizí galeony plnými hrstmi? Ona by nejraději neudělovala ani kolejní půjčky, vždyť přeci galeony nejlépe vypadají v trezoru!

Odchytit ji k rozhovoru taktéž nebylo nijak snadné. Na domluvenou schůzku přišla se zpožděním – prý ji někde zdrželi mudlové. A lámejte si hlavu, kde je mohla na školních pozemcích asi tak potkat... Večer v její společnosti byl ovšem velice milý, slečna Žužu je zkrátka jedním z těch vzácných lidí, kteří vás dokáží potěšit už jen svým úsměvem – a když se přičte kouzlo její osobnosti, bezprostřednost a veselá povaha, pochopíte, že na ni se čekat opravdu vyplatí.

B.O.: Slečno Sauron, nebelvírskou prefektkou jste vlastně právě měsíc a mně je samozřejmě jasné, že po takové době ve funkci ještě nic moc hodnotit nemůžete - přesto mi to ale nedá se nezeptat. - nadechne se a zazubí se - Změnil se váš život po získání odznaku v nějakém směru, nebo jste si nějakého výrazného rozdílu ani nevšimla? Máte třeba pocit, že máte teď u spolužáků větší respekt?

S.Ž.H.: No já si vlastně, s odstupem času, připadám pořád stejně. Odznak už ani nevnímám, jen toho mám víc ke kontrole. - usměje se -

B.O.: Tak? Co všechno vlastně máte teď na starost? - tváří se, že opravdu netuší odpověď, aby si slečnu trochu vyzkoušela -

S.Ž.H.: Jak už jsem říkala, chce to kontrolovat, jestli je vše tak, jak má být, jestli se nevyskytl žádný problém, domluva celoroční soutěže a ostatních akcí koleje... - zodpovědně vše vypočítává na prstech - Ale když jsou na to čtyři, tak to jde hravě a ještě mě to baví!

B.O.: Baví? No tak to je hlavní. - usměje se - Když srovnáte funkci prefektky s funkcí pokladníka, baví vás více, stejně, nebo se vám naopak trochu stýská po poklidu kolejního trezoru?

S.Ž.H.: Tak to vůbec! - zasměje se - Počítat kdo kolik koleji dluží, vracet zpátky úroky z půjček, vymáhat dluhy... v jistém smyslu to je vlastně možná náročnější. A nehledě na to srdcervoucí rozdávání kolejních peněz! - směje se -
Práce je to určitě také důležitá, ale být prefektem mi přijde více pro lidi a kolej... a tak. - s úsměvem pokrčí rameny -

B.O.: Pro lidi a kolej, ano. - horlivě přikyvuje - Vykopla jste už někoho do jezera? - zvědavě vyzvídá -

S.Ž.H.: - zčervená a schová se pod stůl - Je mi trapně, ale ještě jsem nepřišla na to, jak se to dělá. Vlastně jste mi zrovna připomněla, že jsem si to chtěla zjistit. Skleróza. - vypískne -

B.O.: Ale, ale, tak to jsme kápli na šťavnaté soustíčko, slečna neví, jak se to dělá... - povídá si pro sebe, a pečlivě píše každé slovo do bonzbločku, pak nenápadně ukáže na Pobertův plánek -

S.Ž.H.: - ťukne se do hlavy - Tak jo... už jsem na to přišla. Ještě musím najít první oběť. - ďábelsky se uchechtne -

B.O.: Všichni určitě tuhnou strachy! - mrkne - To mi připomíná vaše jméno, Sauron - určitě se vás na to už ptalo hodně lidí, ale nemířila jste původně do Zmijozelu, když máte takové jméno? Nebo aspoň vaše rodiče tam museli chodit, ne?

S.Ž.H.: - nenápadně mrkne, jako že chápe a dál se snaží předstírat, že jí není trapně - Nene, ani ne. Docela překvapující, já vím. Oni moji rodiče byli docela vtipálci a taky trochu knihomolové, takže takhle jsem skončila já. Jako vtípek. - zasměje se -
Ale kolej jsem neměla tak úplně vyhraněnou, i když jistou náklonnost k Nebelvíru jsem asi pociťovala... - snaží se vzpomenout si a pak pokrčí rameny - Každopádně žádnou diskriminaci ohledně jména necítím, takže je to v pořádku.

B.O.: Ano, takový nebelvírský vtípek. - zazubí se - Obecně je o vás známo, že výuce na škole moc neholdujete, raději se věnujete plnění soutěží, což je v nebelvírských poměrech dost ojedinělé. Svěřte se, je to tím, že vás tak hrozně baví soutěže, nebo naopak tím, že vás tak hrozně nebaví výuka? - chichotá se -

S.Ž.H.: Mě baví tak asi všechno, ale soutěže beru za stejný zdroj bodů jako výuku a když nemám čas, tak ho prostě nemám a soutěže neudělám, což na rozdíl od výuky nevede k hromadění omluv a třeba i k odhlašování předmětů. A taky raději kreslím, než píšu, což mi soutěže umožňují víc. - usměje se -

B.O.: Tak takový přístup plně schvaluji, osobně taky nemám odhlašování předmětů ráda. - přikývne - A tedy ráda kreslíte, ano, to mi připomíná, že jsem se vás chtěla zeptat ještě na nějaké koníčky - vaše info v tomto směru mlčí, takže se svěřte, čím trávíte svůj volný čas nejraději?

S.Ž.H.: Úplně nejraději asi s kamarády na všemožných víkendových a jiných akcích nebo třeba jen na pokecu v kavárně. Ale doma si samozřejmě nejraději čtu. - usměje se - A takové další jsou trochu příroda, o dost více hudba - co se týče hudebních nástrojů, jsem trochu maximalista. - zasměje se - A kreslení by asi taky bylo vhodné zmínit, i když to asi neprovozuji "bezúčelně".

B.O.: Maximalista v hudebních nástrojích? - vyvalí oči - Zajímavé, to znamená co? Máte ráda velké nástroje nebo naopak hudbu, ve kterých jich je hodně? - je zvědavá -

S.Ž.H.: Nene, snažím se umět hrát na co největší počet... Ale zatím ještě moc nepřesahuji hranice normálu, takže je to spíš jen zbožné přání. - uculí se -

B.O.: Jo tak, a na co hrajete? - je zvědavá ještě víc -

S.Ž.H.: Na tři druhy fléten - hlavně teda na příčnou, pak klavír (nebo ta zmodernizovaná verze pro líné - keyboard), snažím se osvojit si základy kytary a velkolepě plánuju, jak se příští rok začnu učit hru na housle (tak snad k tomu dojde!). A taky se nesmím zapomenout pochlubit, že umím zahrát jeden tón na klarinet! - dme se pýchou a směje se -

B.O.: Ah, tak tedy teď už chápu ty žádosti od některých třeťaček, že by chtěly změnit ložnici! Za to můžete vy! No jestli vám ty housle vyjdou, bude z toho hotové pozdvižení. - směje se též - Ale samozřejmě žasnu a držím palce, ať vás to baví dál. U klarinetu si neumím ani představit, že bych do toho měla fouknout tak, aby to hrálo. - kroutí hlavou -

S.Ž.H.: - zkoprní a zamumlá si pod fousem - No jo, že já jsem zase zapomněla použít Ševelissimo...

B.O.: Nojo, asi ano. - přikyvuje se smíchem - No nic, čas nám pokročil, myslím, že toto byla i hezká tečka za naším rozhovorem. Moc vám děkuji za váš čas, slečno, bylo mi potěšením.

S.Ž.H.: Mně také, madam. Mějte se krásně!