Nebelvírský nováčkovský průzkum
V den zařazovací slavnosti se stal Nebelvír domovem pro 34 studentů. Bohužel jedna slečna se už stihla zmrazit a dva pánové dokonce smazat. Někteří k nám ale naopak skvěle zapadli a podílejí se i na dění v koleji. Z takových studentů máme samozřejmě největší radost, no kdo by nechtěl aktivní nováčky, že? Rozhodla jsem se pro vás udělat rozhovor se čtyřmi takto aktivními nebelvírskými studenty o jejich názoru na školu a kolej.
1) Jak jsi se k Hogu dostal/a?
Annie Wise: K Hogu mě dokopal jeden kamarád ze třídy, že pojď tam a tak... On totiž věděl věděl, že jsem do Harryho Pottera blázen a mohlo by mě to bavit. No nakonec mě tu máte a já jsem ráda, že jsem se sem dostala! Ovšem ironií je, že ten kamarád se nechal zmrazit. -smích-
Alf Wolfmoon: Šel jsem sem s dcerkou.
Katie Westdawn: Na Hogwarts mne dovedla kamarádka, taky jsem chodí a jmenuje se Sadie Bane. Je velice milá, když jsme se sem přihlašovali, pořád jsme si volali a říkaly si co a jak.
Astrid Wikingová: Mám ráda Harryho Pottera a chtěla zažít jaké je to v Bradavicích.
2) Byl Nebelvír tvá první volba nebo jsi uvažoval/a i o jiných kolejích?
Annie Wise: No, abych pravdu řekla, pohrávala jsem si s myšlenkou, co kdyby. Usoudila jsem, že jako druhá volba by pro mě byl Havraspár. Ale musím se přiznat, zlatě že jsem červená!
Alf Wolfmoon: Ano, Nebelvír byl první a jediná volba.
Katie Westdawn: Ano, chtěla jsem hlavně Nebelvír, ale jiné koleje by mi také nevadily. Nebelvír mám prostě odjakživa nejradši!
Astrid Wikingová: Moje první volba byl už od začátku Nebelvír.
3) Rozumíš si s lidmi z koleje, hlavně tedy se svým patronem/patronkou?
Annie Wise: Řekla bych, že se s lidmi z koleje ještě seznamuji, teda s některými. Ale taktéž mohu potvrdit, že tu jsou jedinci, kteří mi padli do noty. A samozřejmě si se svou úžasnou patronkou rozumím! Popravdě nevím, co bych si bez madam Bete počala. Je to to nejlepší, co mě mohlo potkat!
Alf Wolfmoon: Rozumím si ze všemi, co jsem potkal, se svojí patronkou vycházím výborně.
Katie Westdawn: Myslím, že si se všemi rozumím, i když jsem celkem stydlivá, ale jsou na mě všichni moc milí. Mou patronku naprosto zbožňuji! Je ohleduplná, obětavá a strašně laskavá! Ano, Olivku mám velice ráda!
Astrid Wikingová: Ano, velmi si se svojí patronkou a všemi ostatními rozumím.
4) Jaký z předmětů, které studuješ, se ti líbí nejvíce?
Annie Wise: Toto je velmi těžká otázka. Víš, každý předmět mě baví jiným způsobem. I když bouchání u lektvarů moc příjemné není. Je to opravdu těžké vybrat si jen jeden, ale pokud by měl být, ať je to tady Barvokouzlení. Tam můj mozeček dostává potřebnou várku kreativity a malování...To mě opravdu baví!
Alf Wolfmoon: Bystrozorství, lektvary a bylinkářství (v daném pořadí).
Katie Westdawn: Tak zatím studuji čtyři a líbí se mi všechny. Který nejvíce nedokážu úplně říct, ale asi Péče o kouzelné tvory a Přeměňování a Létání na koštěti a Kryptologie!
Astrid Wikingová: Barvokouzlení a Lékouzelnictví.
5) Jakého profesora máš nejraději... nebo který ti přijde nejsympatičtější?
Annie Wise: Takové profesory mám dva, tak snad to tedy nebude vadit. -úsměv- První je madam Bete! S ní si mohu kdykoliv popovídat, a dostanu plnohodnotnou odpověď s úsměvem. I třeba co se týče mých tajemství a všeho, co se kolem mě děje! A jako druhý je pan Olík. Povím vám, s ním je vždycky legrace. A neříkejte, že ne! Vskutku se s ním vždy pobavím a dokáže navodit správnou atmosféru!
Alf Wolfmoon: Naše paní kolejní ředitelka Betelgeuse Orionis a po ní madam Niane z Libelusie a pak pan Oliver McCollin.
Katie Westdawn: Zatím jsou mi sympatičtí všichni. Mám moc ráda paní profesorku Elle Sutherland, protože je zábavná a velice hodná!
Astrid Wikingová: Madam Lilien Emity Meissed a pan Oliver McCollin.
Když jsem nováčkům rozesílala sovy s otázkami a poté se mi vracely sovy s odpověďmi, byla jsem nadšená z toho, jak jsou rádi, že jsou v Nebelvíru a jak mají pocit, že už jsou právoplatnými členy koleje. Sama vím, jak moc pro mě bylo důležité vědět, že jsem mezi lvy vítaná. Jedna věc je totiž snažit se nováčkům radit a pomáhat a druhá věc je poté vidět, že jsou šťastní a spokojení.
Já tedy doufám, že nám v koleji ještě hodně dlouho vydrží, přece jen je to naděje národa (koleje)!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů