Inkar Tarkis: Přes patnáct předmětů se mi jít nechtělo...

Inkar Tarkis zatím není v Nebelvíru nijak dlouho, po mnohaleté pauze (kterou však většina pamětníků už jako pauzu vlastně vůbec nepamatuje) se do studentských řad navrátil loni v srpnu. Od té doby do kolejního kolektivu pěkně zapadl, o jeho věčně dobré náladě, inteligenci a zájmu o kolejní dění nikdo nepochybuje. Přesto si však dovolím tvrdit, že svým „pohárovým nasazením“ v letošním roce většinu z nás překvapil.

Na rozhovor s ním jsem se proto opravdu těšila, vždyť kdo ví, kolik překvapujících věcí nám ještě může odhalit? Nadšeně jsem ho proto zatáhla ke Třem košťatům, kde je, jak vím, pečený vařený. Doufala jsem totiž, že by se v příjemném prostředí mohl pěkně rozpovídat. Výsledek mého snažení posuďte sami.

B.O.: Pane Inkare, předně moc děkuji, že jste si udělal na Lví tlapou čas. Tuším, že ho asi nemáte zrovna nejvíce, při vaší vytíženosti, přeci jen třicet tři předmětů vám musí dát zabrat... Nebo ne? - culí se -

I.T.: Je pravda, že těch předmětů není úplně nejméně, ale nějaký ten čas navíc stále ještě zbývá - třeba na rozhovory pro kolejní časopis. - směje se -

B.O.: Uff, tak to mám tedy kliku! - směje se též - Plánoval jste takto velké množství předmětů od začátku školního roku, nebo vás k tomu dohnal stav školního poháru?

I.T.: Už ze začátku školního roku jsem plánoval vzít si trochu víc předmětů než loni, přes patnáct se mi ale jít nechtělo. Vzhledem k situaci školního poháru jsem ale tak nějak postupně dobíral a dobíral, až jsem se dostal tam, kde jsem teď.

B.O.: Chápu, tohle někomu pohár dělá. - zazubí se - Loni jste jich dokončil tuším šest, že? - vzpomíná - To je tedy značný posun, ač opravdu věřím, že zrovna vy máte i na ten pětinásobek. Jak to zatím stíháte? Máte vypracovaný nějaký harmonogram, podle kterého pracujete na úkolech průběžně, nebo jste spíše ten nárazový typ, který vyhrotí všechny úkoly před koncem termínu, a pak si dopřeje deset dní odpočinku?

I.T.: To by asi i odpovídalo. Děkuji za důvěru. - usměje se - Na úkolech se snažím pracovat průběžně, ne vždycky to ale jde, a tak poslední dny termínu jsou stále velice... intenzivní.

B.O.: Intenzivní! Hezky řečeno. - zasměje se - Stíháte číst poctivě všechny výklady?

I.T.: Výklady mě baví, všechny si je zpravidla pročtu hned po termínové půlnoci, navíc se v nich často schovávají úkoly, takže vlastně ani není moc na výběr. - culí se -

B.O.: Tak to jsem opravdu ráda – a doufám, že to všichni vidí, výklady lze stíhat číst při jakémkoliv množství předmětů, ano!

Kdybyste měl říct, které předměty vás z toho vašeho „seznamu“ baví nejvíce, které byste studoval, i kdyby žádná hra o Školní pohár neexistovala, které by to byly?

I.T.: Tak, zcela nepochybně by to byla Kouzelnická francouzština (2. ročník), Kryptologie (2. ročník) a Prefektování a primusování. I mezi dalšími předměty jsou pak ty, které mě opravdu baví, ale tohle je opravdu ta TOP3. - usměje se -

B.O.: Oh, i Prefektování, i vy jeden! - píše si malé plus do malého sešitku - No, ptát se, které předměty vás vůbec nebaví, by asi nebylo úplně dobré, tak se raději zeptám, jak jste na tom s volnočasovými aktivitami. Učení máte nad hlavu, u čeho nejraději relaxujete?

I.T.: Předmětům, které mě vůbec nebaví se vyhýbám, na všech 33 jsem zatím našel něco, co mě na nich baví... Co se volnočasových aktivit týče, tak si rád zahraju nějaké počítačové hry, případně zajdu do kavárny, někam na jídlo nebo na tenis.

B.O.: Ah tak... - vypadá zklamaně - A já se vsadila, že nejraději sedíte před bodovacími hodinami a počítáte rozdíl mezi rubíny a... hm, citríny? - je na ní vidět, že neví, jak to-žluté přesně pojmenovat - Ale tak tedy káva a tenis, dobře. Chápu, už přeci nejste žádný malý druhák.

To se chci totiž také zeptat! Určitě leckomu vrtá hlavou, jak se to stalo, že jste studentem druhého ročníku a přitom vám je podle infa 24 let. Jak k tomu došlo? A nepřipadáte si v ložnici druháků trochu přerostle?

I.T.: Statistiky rubínů ale samozřejmě mám také, to je jasné! - přikyvuje s úsměvem - No, je to vlastně vcelku jednoduché, v roce 2008 jsem nastoupil na školu, bylo mi zcela standardně 11 let a já začal svá studia společně s ostatními prvňáčky, ze zdravotních důvodů jsem pak bohužel musel školu opustit a vrátil jsem se teprve až loni, když jsem se rozhodl dodělat si své kouzelnické vzdělání... Ale ano, máte pravdu, v ložnici to někdy tak trochu problém je. Hlavně ty postele na mě prostě nejsou dělané! - směje se -

B.O.: Právě, ono i ty peřiny tam jsou tuším nějaké dvoutřetinové... - přikyvuje se smíchem -

Ale jasně, objektivně vzato je to jedno, snahu doplnit si vzdělání vám plně schvaluji. Vadí to vlastně jen trochu famfrpálu, který ovšem, na rozdíl od většiny nebelvírských studentů, prakticky nehrajete. Nehodláte se do něj někdy pustit naplno?

I.T.: No, přesně tak, na nohy mi tak věčně táhne... - zazubí se - Famfrpál mě baví sledovat, jeho hraní mě ale zas tolik neláká. - pokrčí s úsměvem rameny -

B.O.: Rozumím. - chápavě přikyvuje - Jsem na tom vlastně úplně stejně. Tribuny jsou bezpečnější, pohodlnější, teplejší - a hlavně pod vámi nikdy neprasknou. No nic, má poslední otázka se týká mazlíčka. Krysu nevlastníte, pročpak? Neměl jste na ně dosud štěstí, nebo se nepovažujete za vhodného krysího páníčka?

I.T.: Vidíte, na čem všem se neshodneme! - zasměje se - Já krysy nemám moc rád, jakože je spíš vůbec nemám rád, takže se jim snažím vyhýbat. To takhle kdyby se začaly prodávat kočičky, to by bylo něco jiného!

B.O.: Kočičky, no jistě! Přeji vám, aby se vám čekání na ně nevleklo roky. - chichotá se - Nicméně, vzhledem k tomu, kolik lidí na ně „čeká“, věřím, že to nepotrvá moc dlouho... - usměje se -

No a jelikož náš čas vypršel, bude to z mé strany vše, zdá se. Děkuji vám za příjemnou společnost, pane Inkare, za čas a upřímné odpovědi. Mějte se hezky.

I.T.: Také doufám, že nám je brzy v útulku poskytnou. - usměje se - I já vám děkuji, přeji hezký zbytek večera.