Kate Resea – Snaživá a KOZující

Kate Resea je služebně nejstarší členkou Nebelvíru - ač se to vzhledem k její mladistvé vizáži nezdá, je tu již od roku 2005, tedy celých 17 hogwartských let! I po tak dlouhé době jí však má škola stále co nabídnout. V současné době je tak jednou z nejaktivnějších členek nebelvírské zasedačky, žhavou kandidátkou na Snaživce roku i nejúspěšnější chytačkou na škole. Připočítejte si k tomu skvělé výkony v Soubojovém klubu a takřka každodenní přítomnost v Ďáblově jámě a nutně musíte žasnout, kde na to všechno bere celá léta energii. Rozhodla jsem se ji proto trochu vyzpovídat, třeba se s námi o to tajemství podělí.


B.O.: Dobrý večer, slečno Kate, předně bych vám chtěla moc poděkovat za to, že jste si na naše speciální vydání našla čas. Je mi totiž jasné, že ho pár dní před koncem esejového termínu máte poskrovnu.
Tento rozhovor by tedy měl být též speciální, byla jsem výslovně instruována, že by měl být vánočně-novoroční, takže, ehm... snad se nám to aspoň trochu povede! -rozpustile se uculí- Chci se vás totiž zeptat na spoustu věcí, nicméně jedna z nich je skutečně tématická – přes Vánoce jste byla frmolit s Fleutýnou a mě samozřejmě hrozně zajímá, co to obnášelo. Přiznám se totiž, že jsem také měla nutkání se přihlásit, ale nakonec jsem nenašla odvahu. Dělala jste Fleutýnce osobního poskoka, tahala jste za ní pytel s dárky nebo jste se jí starala o garderóbu?

K.R.: No, frmolení. Když jsem se hlásila, tak jsem si myslela, že to bude pohodová dovolená, že si odpočinu, a pak ejhle - Fleutýna si chodila před námi a my jí nosili těžké pytle s dárky. Ještě, že nás tam jelo tolik, protože sama bych ty pytle neutáhla. Až pojedu příště na zimní dovolenou, tak budu volit něco více odpočinkového. - odhodlaně si přikývne -

B.O.: Oh, takže to vážně bylo takové? No, já totiž něco zaslechla od domácích skřítků, ale byla jsem na vážkách, jestli tomu věřit... Nicméně, když jste tedy tahala ty pytle, to jste asi viděla naše letošní dárky, že? Mohla jste si vybrat, jestli chcete buksíka nebo puppolepetála? - zvědavě očekává odpověď -

K.R.: Asi bych to neměla říkat, ale ano, v těch hezkých úhledných krabičkách šlo poznat, co se v nich vlastně nachází. Takže když jsme označovali dárek pro mě, vybrala jsem si Strašipytlíka, který se mi hrozně líbil od první chvíle, co jsem ho uviděla. Ale abych nebyla jen já za tu, která si takto vybrala dárek - co jsem viděla mé kolegy, kteří také frmolili, každý si vybral dárek, který chtěl.

B.O.: Ah tak, chápu. - spiklenecky mrkne - No, upřímně, taky bych to udělala, když už jste se tolik dřeli... Zbytek vašich Vánoc potom už asi za mnoho nestál, což? Kolik úkolů, esejí a soutěží jste během nich musela zvládnout?

K.R.: Na zbytek Vánoc nerada vzpomínám. U frmolení jsem ještě nastydla, takže jsem pak psala nějaké úkoly v horečce - a to bylo opravdu nepříjemné. Přesný počet samozřejmě nevím, ale vím, že jich bylo docela dost. Ještě teď mám z toho osypky, když si vzpomenu, jak se ta půlnoc blížila a já tam stále měla pěknou hromádku úkolů, které jsem musela stihnout, protože dotyční profesoři brali úkoly jen do konce osmého termínu. Do esejí jsem se v té době ještě nevrhla - jak říkám, věnovala jsem se úkolům, které jsem opravdu napsat musela. A pak jsem tradičně psala veškeré bodové soutěže, které tam byly - na ty za srpce jsem neměla čas. - usměje se a pokrčí rameny -

B.O.: Pravda, u 38 předmětů bych asi také ztratila přehled... Hrozně moc vám fandím, mimochodem, na začátku roku bych si nevsadila ani srpec, že tu kupu předmětů dotáhnete až do posledního termínu. - zazubí se - Nejste totiž klasický hrotič, většinu let jste studovala takovým normálním nadprůměrným tempem. Moc mě proto zajímá, jaký máte z letošního roku pocit. Saháte si až na dno, nebo si spíš říkáte, proč jste toho Snaživce vlastně nezískala už dávno? Případně měla jste už nějakou vážnou krizi?

K.R.: Děkuju. - skromně se usměje - Já bych si na sebe asi taky nevsadila, že to dotáhnu tak daleko – a že to snad opravdu dotáhnu až do úplného konce. I když je pravdou, že jsem jeden předmět odhlásila, ze svých původních 39.
Slabé chvilky, kdy jsem s tím vším chtěla třísknout, vše si odhlásit, schoulit se někam do koutečka a užívat si volna, které člověk jako hrotič nemá, jsem rozhodně měla. Naštěstí ale mám kolem sebe lidi, kteří mě vždy podrželi - i když u některých obdivuji jejich trpělivost, že když jsem si jim stěžovala, jak mě ty úkoly nebaví a jak to už nesnáším, že mi nenapsali něco ošklivého. - rozesměje se - Taky jsem měla vážnější mudlovskou krizi, kdy jsem myslela, že se budu muset i smazat, ale zde mě opět podpořila spousta lidí - až mě to opravdu dojalo a těm lidem jsem neskutečně vděčná. A řekla bych, že důvod, proč jsem Snaživce nezískala dříve je také i v tom, že dříve jsem neměla tak silnou motivaci jako letos. Nicméně tedy stále nemám Snaživce v kapse, i když jsem tomu už opravdu velmi blízko. - usměje se -

B.O.: No já budu tedy rozhodně držet palce. - povzbudivě se usměje - Ale pryč od učení, jste nejúspěšnější chytačkou na škole, nový famfrpál zatočil s nejedním zažitým stereotypem - netěší vás toto prvenství náhodou více než případný Snaživec? A baví vás post chytače, nebo byste raději pokukovala po jiném, kdybyste nebyla tak výjimečně talentovaná v akrobacii na koštěti?

K.R.: Abych byla upřímná - jsem ráda, že jsem to já, kdo chytil všechny zlatonky, které pochytat mohl, i když mám z tohoto nového systému chytání pořád takový podivný pocit. Někdy mám spíš dojem, že je to jen o náhodě, zda se zlatonka dobře objeví pod myší. - s úsměvem pokrčí rameny -
Ale rozhodně mě to netěší více než onen případný Snaživec. Vyhrát Snaživce je něco, po čem jsem vždy toužila, ten titul znamená jméno zapsané v Síni slávy. Navíc, Snaživec je v tomto ohledu mnohem náročnější.
Chytač mě ale vždy bavil, protože je to hlavně post, který rozhodne o zápase - když chytnete zlatonku, budou o vás mluvit i za dva hog roky, ale když dáte nějaké ty góly - příští hog rok si už na vás pomalu nikdo nevzpomene. Chytač je zkrátka post, díky kterému se můžu tak trochu zviditelnit. - uličnicky mrkne –No, a kdybych nemohla být chytačem, tak by se mi líbil ještě odrážeč. - usměje se -

B.O.: No to já jsem taky velmi ráda! Kdyby všechny ty zlatonky chytil někdo jiný, uff, ani nemyslet! - zachichotá se - Ale hrajete famfrpál aktivně již spoustu let, těší mě, že se to svým způsobem zúročilo. Spousta lidí vás celkově obdivuje za to, kolik elánu a energie v sobě vůbec máte. Na škole studujete už 17 let, což je prostě neuvěřitelné - nemáte nějaký tajný tip na to, jak se udržet stále svěží a nadšená, letitou rutinou neumořená? - vyzývavě zvedne obočí a čeká na odpověď -

K.R.: Páni, to už tu studuju tak dlouho? To budou ty tři propadlé ročníky. No! - zazubí se - Ale vždy jsem neměla dostatek energie, abych tu vydržela. Dokonce jsem byla i v mrazáku, protože když je tu člověk tak dlouho, tak občas ztratí chuť tu být, najednou zjistí, že ho to tu nebaví. Nějaké nadšení či jak to nazvat musí tedy dotyčný mít asi v sobě. Jinak žádnou radu neznám, jak by tu někdo mohl vydržet tak dlouho... ale tak vy máte ještě dřívější registraci! - významně zamrká a zatváří se stejně vyzývavě -

B.O.: Já? Ale kdeže, to je jen nějaký administrativní šotek! - rozesměje se - Když jsem nastoupila do prvního ročníku, vy jste již ostřílená druhačka, to si pamatuji docela přesně. S těmi mrazáky nicméně máte pravdu - kdo by tehdy kdysi čekal, že svůj vrcholný ročník zažijete až letos, že. - laskavě se usměje - Završíte ho ještě zkouškou KOZA - máte ji mimochodem už sepsanou, nebo budete klasicky hrotit na poslední chvíli?

K.R.: Druhačka, nedruhačka, nakonec jste OVCovala ve stejném roce jako já! - tvrdohlavě trvá na svém - A ano, ano... To se mi hrozně líbí, ta představa, že bych získala Snaživce a ještě k tomu si skromně udělala i zkoušku KOZA. I když ji ještě nemám tak úplně napsanou, no, abych byla přesná, mám napsaných teprve tak 10 řádků. - uličnicky se zakření - Myslím, že to bude ještě velmi krušný pátek, ale tak mám vždy pocit, že když jsem pod stresem končícího termínu, tak se mi pracuje lépe. Naštěstí ale už mám v hlavě rozmyšleno, co budu psát, takže jde hlavně o to to napsat na ten pergamen, který je zatím téměř prázdný.

B.O.: Deset řádků? Tak to je paráda! - nadšeně přikyvuje - To už to v ten pátek půjde samo, obzvláště večer! Já vás tedy již nebudu více zdržovat, třeba stihnete přidat deset řádků ještě dnes. - zazubí se - Přeju vám mnoho štěstí a úspěchů, slečno, a to nejen v příštích týdnech, ale v celém nadcházejícím roce 2014. Buďte tu s námi ještě dlouhá léta!

K.R.: Děkuji, taky přeji úspěšný a šťastný rok 2014. - usměje se a mávne na rozloučenou -

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů