Tajemná komnata slečny primusky

Na úvod je třeba poznamenat, že na otázku, jestli skrývá něco zvláštního ve svém pokoji, mi Angie odpověděla: „Jéjé, toho by se tu našlo. Řemdihy, harpuny, španělskou botu, železnou pannu, pranýř…“ Nedalo mi to, musela jsem ten pokojík jít prozkoumat. Kdo by také ne, po takovém prohlášení, že?

Hořela jsem nedočkavostí, copak asi ukrývá naše zlaté Péčko. Tajemná dvířka od její komnaty však byla zamčená a nejen to, byla dokonce i opatřená ochranným kouzlem! Jedno „alohomora“ však postačilo… a pak kdo je tu větší magič. – ušklíbne se – Na zámek stačila sponka a bylo to v… Nevím, co byste čekali, že u Angie v pokoji najdete, ale mučírnu asi určitě ne! Ona vážně nekecala!

Už ve dveřích mě polil studený pot, naskočila mi husí kůže a měla jsem chuť vzít nohy na ramena! Ale zvědavost byla silnější – jsem přeci statečný lev, no ne?

Celému pokojíku – který je mimochodem obří – dominoval pranýř, přesně jak říkala. Trčel krapet nemotorně zrovna uprostřed pokoje. To, co mě udivilo na první pohled, byl jeho motiv. Celý byl pokreslen květinami a ve veselých barvách. Skoro jsem si říkala, zda je to proto, aby se tam ten zavřený chudák cítil lépe, anebo aby to pouze lahodilo primusčinu oku. Ovšem ta halda oblečení, která se na pranýři nakupila, svědčila o tom, že jde jen o velmi originální věšák na oblečení! Alespoň tomu chci věřit.

To však není ani zdaleka to jediné, co mě donutilo zamyslet se nad tím, zda jsem skutečně vstoupila do pokojíku studentky, a ještě ke všemu primusky!

Hezky vzadu v rohu, zpola ukrytá za psacím stolem, trčela železná panna. Projel mnou mráz, když jsem si říkala, zda tam fakt nebyl někdo někdy zavřený. Nenapadlo mě tedy nic jiného, než ji otevřít a prozkoumat na vlastní pěst a oči. Dveře mým snahám krutě odporovaly, ale po pár pokusech, kdy jsem si při otvírání málem zlomila hůlku, povolily. Otevřely se za strašného skřípění, až jsem si říkala, že vezmu nohy na ramena, protože to muselo být slyšet přes celý hrad!

Ukázalo se však – k mému velkému zklamání – že tam slečna primuska žádné nešťastníky nezavírá, nebudu-li počítat toho pavouka, co se schovával v jednom tmavém koutku. Ovšem prázdná taky nebyla! Někdo má na nepotřebné věci skříň, jiný truhlu, někdo to všechno hází z okna do jezera, slečna primuska má železnou pannu!

K nohám se mi po otevření sesunula kupa hadrů. Doslova hadrů, to se ani oblečením nazvat nedalo. Několikery knížky, po bližším ohledání jsem zjistila, že jde o slovníky latiny a o „Příručku pro začínající houslisty“, pravda, našla jsem dva smyčce, jeden byl na dvě, ne počkat, na tři části, druhý jsem ani celý nenašla. Ale housle? Nikde! Kdo ví, co s tím dělá…

Vypadlo na mě ještě několik vajíček od Velikonoc – nutno poznamenat, že dosti zapáchajících – a v neposlední řadě ještě také několik hábitů! Fialových! Že by slečna primuska už trénovala na dráhu profesorky? Ochraňuj nás, Merline!

To bylo ale vše. Naházela jsem všechno tak nějak zpět a panna si nechala rozvrzaná dvířka zabouchnout až po několikátém kopu, kdy jsem se podruhé lekla, že na mě někdo vletí, co se to tady vlastně děje.

Po důkladném rozhlédnutí se, zda ještě někde není ukrytý další mučicí nástroj, jsem došla s úlevou k zjištění, že nic dalšího slečna primuska neskrývá…

Vzala jsem proto útokem psací stůl, tam ovšem k mému dalšímu a snad ještě většímu zklamání nebylo vůbec nic, co by se dalo označit za divné, neobyčejné, primusky nehodné a tak vůbec. Ale vlastně jo!

Slečna primuska má nějak velké zásoby brků… a já si pořád říkám, kam mi mizí. A nevěřili byste tomu, ale v jednom šuplíčku se tak nenápadně a osamoceně válel malý notýsek. Na první pohled zcela nezajímavý, na ten další však hotový zlatý důl!

Vzpomínáte si, jak slečna primuska některým z nás stále vyhrožuje černými puntíky, některým dokonce černými dírami? Tak přesně to najdeme v tomto notýsku! Každý v něm máme svou dvojstránku a u každého – až na světlé výjimky – se najde minimálně jeden černý puntík a k tomu vždycky nějaké to vysvětlení.

Například: Olivka – Odmítla přispět z konta LT na konto koleje. A za tím černý puntík o velikosti křepelčího vajíčka!

Dokonce i madam kolejní má svůj černý puntík! – omdlévá – Důvody však raději vynechme. No nic, v tomhle notýsku bych vydržela listovat hodiny, ale tolik času jsem Merlinužel neměla.

Vrhla jsem se tedy k posteli, která by snad mohla skrývat větší senzaci! A taky jo! Na první pohled zcela obyčejná, neustlaná postel. Na ten druhý… Posadila jsem se a hned jsem zase vyskočila. Na zem se začalo cosi sypat! A co že to? Toffifee! Slečna primuska si pod postelí syslí Toffifee! A kolik, našla jsem snad deset balení! To je hrůza, to se rovná čisté závislosti! A budou z toho zkažený zuby… ha! Ovšem pod postelí se skrývá nejedno tajemství. Máte-li někdo tušení, k čemu je slečně primusce pravý a nefalšovaný bič, informujte mě, prosím.

Zaslechla jsem tolikrát, že mě s ním přetáhne, ale že by to myslela vážně? Tomu jsem skutečně nikdy nevěřila. Jo, takže beru zpět, nejen, že s ním vyhrožuje, ona ho i doopravdy má! Všechno jsem se raději pokusila nastrkat – neúspěšně – zpět a ještě mou pozornost upoutal plakát, který visel nad postelí. Profesor Orionis? Zůstala jsem v němém úžasu zírat na hýbajícího a usmívajícího se profesora! Na tváři mi to vykouzlilo překrásný úsměv. Angie je fanynka profesora Orionise… no kdo by to byl řekl!

Při odchodu jsem si ještě nemohla nevšimnout obří mapy na dveřích, která vykreslovala celé Bradavice. Nahoře byla velká písmena KKKA. Co znamenají, je mi záhadou… ale mapa byla tak detailně rozpracována, až jsem žasla. Slečna primuska nás chce snad zotročit nebo co? Jo, moment, „jen“ poddané chce… Očividně má plán, jak ovládnout Bradavice! Hrůůůza.

Pro jeden den bylo těch šokových zážitků vskutku hodně, vypálila jsem ze dveří jako střela a snažila se tvářit nevinně.

A co z toho pro nás plyne? Neštvěme slečnu primusku, protože by mohla nasadit nejen ty tajemné kopací botičky, které jsem mimochodem nikde nenašla, ale mohla by nás vzít i bičem nebo hůř…

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 6 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Skandál!

Napsal: Heky Dne: 08.08.2015 ve 15:05

Jak se může skutečný investigativně bulvární novinář zastavit před uveřejněním černého puntíku u jména naší madam? :D

Krásná královno Angie, naprosto chápu Vaše pobouření - ani já nechápu, jak může někdo vyslovit úžas nad fanynkovstvím pana profesora.

Ať žijí smyčce!

Botky

Napsal: Lily Dne: 08.08.2015 ve 06:59

Marně přemýšlím, kdo je teď asi musí nosit. Chudák. 

Napsal: Angie Dne: 07.08.2015 ve 14:43

Taková nezdvořilost a zlotřilost. Vloupat se mi do pokoje! Asi si objednám jako hlídače trojhlavého psa, který by případné nezvané návštěvníky rychle vyprovodil.