S novým prefektem na pampeliškovém čaji

Když přišel vymóděný Inkar ke Třem, vesele jsme se pozdravili a už jsme objednávali pampeliškové čaje, aby konverzace nevázla. A snad i díky jeho bezprostředním odpovědím probíhal rozhovor jako po másle (nebo jako po pampeliškovém čaji).

Ahoj, Inku. Tak se u nás posaď a na začátek začneme s něčím lehkým, ať tě hned nevyděsím. Jak se máš? – starostlivě se optá –

Ahoj Olivko, děkuju, – sedá si – to je hezké, že se ptáš, mám se skvěle! Co ty, jak to jde?

Já se mám opravdu vytíženě, ostatně jako pořád – zasměje se – Ovšem, my tu máme jedno opravdu žhavé téma k probrání, tak se do něho pusťme! Byl jsi zvolen prefektem Nebelvíru. To je jistě velká čest, zároveň však s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Neděsí tě to, mít pod sebou tolik Nebelvírčat?

Máš pravdu, je to velká čest, ale hlavně obrovská zodpovědnost, lidí s odznaky zase tolik není, a tak je jasné, že jejich chování se bedlivě sleduje, právě proto jsem s přijetím odznaku vlastně nějakou chvíli váhal, protože vím, že s chováním jsem drobné problémy v loňském roce měl, jasně, nic extra vážného, ale také nic, co by se hodilo na někoho se stříbrným odznakem. Hodně mi ale celou situaci odlehčuje přítomnost Angie a Mme Bete, ale i mnohem zkušenější Heky, vím, že nějakých svých chyb se nemusím příliš bát, protože v nich mám obrovskou oporu – usměje se –

Je důležité mít podporu shůry. – usměje se – Věřím, že v obklopení takových milých slečen musíš být ve svém živlu! – mrkne – Přesto však, nejen jejich podpora je podstatná. Stejně tak je důležité myslet na své „poddané“. Máš už nějaké plány na chod koleje, plánuješ nějaké své projekty, akce?

Tak, samozřejmě si nestěžuju, v kolejním vedení moc kluků nemáme, jen co je pravda. – zasměje se – Co se chodu koleje týče, na tom velice úzce spolupracujeme, práci na jednotlivých projektech a akcích si rozdělujeme, aby toho nikdo neměl zbytečně moc, ale rozhodně je i letos na co se těšit! Abych ti ale odpověděl na tvoji otázku, tak já osobně jsem zatím žádný návrh na něco zcela nového a nevídaného nepodal, zatím se s tou novou funkcí stále sžívám. – usměje se –

Určitě by sis tuhle důležitou funkci měl osvojit. Vlastně si říkám, kdy to všechno zvládneš? Prefekt, dvaatřicet předmětů, zároveň tě neustále vídáme ve Velké síni, u Košťat i v kolejce. Jaký je recept? Málo spánku a hodně kofeinu? Nebo máš u sebe neustále nějaký ten obraceč času?

Kofein je úžasným pomocníkem, to je bez debat, ale o tom zrovna tobě nemusím vyprávět, co? – mrkne – Ne, tak všechno je to o time-managementu – tváří se důležitě – je třeba umět si ten čas prostě rozložit tak, aby tam bylo dost času na prefektování, dost času na výuku, ale zároveň dost volna na vykecávání ve VS a popíjení nealkoholických nápojů U Tří. No a když tam nějakej čas vybyde, tak ho holt nechám na ten spánek, co s ním taky, žejo… Obraceč času by se mi určitě hodil, žádal jsem si o něj několikrát, ale nic z toho nebylo, tak se budu muset obejít bez něj, jako do teď. – smutně se pousměje –

Na to jak jsi aktivní student / kamarád / dýňová hlava, jsi věčně v pohodě a vysmátý se spoustou vtipných průpovídek. A tak mě zajímá, jak se ve volném čase odreagováváš?

Ve volném čase si rád zasportuju, i když famfrpál vyloženě nemusím, mnohem radši si dám nějaký ten výběh k jezeru nebo teda častěji výběh ke Třem, většinu svého volného času trávím právě tam, u pampeliškového čaje a fialkové vody. Sem tam si vyluštím nějaké čaroku nebo si s někým zahraju šachy. Kdybych měl furt dělat úkoly, tak se z toho za chvíli asi zblázním!

Jasně, výběh ke Třem! Taky můj oblíbený sport! – srkne si pampeliškového čaje a znovu se obrátí s otázkou na Inkara – Z tvého čarostavu i tvého chování je zřejmé, že Nebelvír máš moc rád. Přesto však – umíš si představit sám sebe ve fialovém hávu?

Přesně tak, Nebelvír miluju! Co se fialovění týče, jasnovidectví mi nikdy moc nešlo, vždyť jsem teprve ve třetím ročníku, na nějaké změny hábitu mám snad ještě čas! – zasměje se – Samozřejmě ale tu myšlenku v hlavě mám, už teď jsem si ale jistý, že do fialova se určitě nepohrnu, obzvlášť ne po těch neblahých incidentech s rozbitou zdí u naší kolejky po fialovění sl. Kate a sl. Espe. Mám prostě Nebelvír moc rád na to, abych z něj utíkal nějak brzy do fialova. – usměje se –

Vidím, že na fialovou máme podobný náhled! – mkrne – Tak, myslím, že jsem tě vyzpovídala dostatečně, je čas na tvá poslední slova před smr… chci říct, před koncem rozhovoru. – odkašle si a napije se znovu pampeliškového čaje –

No, to se mi ulevilo, zvykat si na další vykání se mi totiž už fakt nechce! Takže poslední slova, říkáš? No, tak určitě… ti děkuju za rozhovor, doufám, že jsem na všechny tvé otázky dostatečně zodpověděl… Jo, a ten účet za čaj nech bejt, já to s Rosie pak srovnám, taky tam pár čajíků už mám…

– koukne na účet – Nooo, to ti teda nezávidím, ale děkuji ti, jsi gentleman! – zasměje se – Já ti tedy mnohokrát děkuji, že jsi tak ochotně odpovídal na mé všetečné dotazy, odpovědi se mi líbily a jistě budou i našim čtenářům.