Ačkoliv venku vládne mrazivé počasí, v redakci je příjemně teplo. Alespoň od těch dob, co šéftlapka zakázala Therce Brendi přihazovat stále víc a víc dřeva do kamen. Už to zavánělo nutkavým jednáním, tohle její „z nudy přiložím“.
Na prostorném stole šéftlapky bylo zcela výjimečně uklizeno. Hlavně proto, že se zmíněná šéftlapka rozhodla, v rámci odchodu do důchodu, probrat papíry. Našla spoustu ztracených pergamenů s poznámkami (za jejichž ztrátu nemilosrdně seřvala pár svých podřízených), několik propadlých poukázek na super léčivé lektvary (lidé už neumí dávat ani pořádné úplatky) a taky pár nevydaných článků, které „rozhodně vydá příští měsíc“. No což, chybička se vloudila.
Na stole však pořád něco zůstávalo. Několik životopisů, pár malých papírků s poznámkami, také nějaké prospekty s předvolební kampaní. Šéftlapka stála opodál. Dívala se z okna a uklidňovala se šálkem výborné kávy. Byla totiž naprosto v koncích.
Šéftlapka Olivie seděla za svým stolem a pročítala si životopisy, které jí přišly sovami. Vyčlenila tři kandidáty, ale u nich si nebyla stoprocentně jistá, váhala. Byla nervózní, ťukala nohou do židle a okusovala konec tužky.
„Ehm, Olivko?“ Olivie zvedla hlavu. V redakci byla pouze Marina, která seděla nad svým téměř dopsaným článkem.
„Ano?“
„V kolik ti mají přijít na ty pohovory? Jakože abych vypadla.“ Olivka se podívala na hodiny. Byly přesně tři hodiny odpoledne.
„Už by tu měli být,“ pronesla lhostejně Olivka. „Klidně tu zůstaň, Mari, Merlinví, kdy přijdou, navíc ten článek potřebuji, abych to mohla hodit do vydání.“
„No já jen, abych vás nerušila.“
„To se neboj, oni se rušit nenechají.“
Patnáct minut po třetí hodině se rozletěly dveře a do místnosti vpadly všechny tři nadějné celebrity, budoucí šéftlapky.
„Já bych přišel dřív, ale to by postrádalo absolutně všechen smysl, abych vůbec chodil!“ pronesl nejvyšší a nejhlučnější z kandidátů. Za ním se velice nenápadně nesla Eliska.
„Promiň, Olivko, chtěla jsem přijít, ale od rána jsme s Lily pracovaly na plánu boje a teď jsme měly s holkami z vedení poradu ohledně celoročky a tak, trochu se to protáhlo, promiň.“
„Jé, čau. Já už tu seděla, před redakcí, ale nějak jsem usnula,“ řekla Kejta a zcela mimózně se zadívala z okna.
„No, tak hlavně, že jste přišli. Posaďte se mi tu, prosím.“ Olivka jim pokynula rukou, aby usedli do křesel naproti jejímu stolu. Olivka vytáhla své poznámky a pak se na ně usmála. Úsměv jí opětovala pouze Eliska, a to dost nejistě.
„Takže,“ začala Olivka, ale Mike jí v tu chvíli skočil do řeči.
„Pozorovací schopnosti! To jsem si zapomněl připsat do životopisu! Všimla sis, Šéfíku, že větu na poradách začínáš vždycky slovem ‚takže‘ nebo ‚tak‘? A pak se tak zvláštně odmlčíš.“
Olivka se dívala na Mika se zvednutým obočím.
„Jé, Olivko, promiň, já ti ten životopis zapomněla poslat.“
„Ne, Kate, nezapomněla, poslala jsi mi ho minulý týden.“
„Aha.“
Chvíli bylo v místnosti ticho.
„Takže!“ pronesla Olivie rázně a u toho se usmála na Jonese. „Mám tu vaše životopisy, přesto bych se vás na něco chtěla ještě zeptat. Miku, můžeš mi říct, jak často plánuješ vydávat Tlapu?“
„Mohu a řeknu!“ napřímil se Mike a zhluboka se nadechl. „Viděl bych to asi nějak takhle. Vzhledem k tomu, že výplaty jsou žalostně malé, zvýšil bych je na nějakou podstatně vyšší částku. To samozřejmě znamená, že abychom kolej nezruinovali, museli bychom vydávat méně, ovšem o to kvalitněji a poctivěji. Přiznej si to, Šéfiku, tvé články byly ovlivněny stresem a panikou z nastupujícího deadlinu. Proto je třeba mít na paměti, že nejlépe pracují lidé v uvolněné atmosféře.“
„Neodpověděl jsi na otázku.“
„Budu vydávat tak, jak to situace bude vyžadovat.“
„Aaaha.“ Olivie si zapíše nějakou poznámku a otočí se na Kejtu.
„Kate, jak vidím, ty máš taky v plánu nechat narůst výplaty, dokonce o sto procent.“
„Jo,“ potvrdila Kate.
„To je málo,“ zašeptal Mike a Olivie se musela opět nadechnout a počítat v duchu do deseti.
„Kde plánuješ vzít na takové navýšení platu? Myslíš, že ti kolej dá takové peníze?“
„No, záleží… zase my nebudeme zas tak často vydávat, že jo. Tak na to mít asi budeme, ušetříme za ty měsíce, kdy nebudeme vydávat.“
Olivka se ve snaze zapudit bolestný výraz na tváři opět sklonila nad pergamen a něco si poznamenala.
„Aaa, Elisko? Otázka u tebe se přímo nabízí – budeš to stíhat, nemáš těch postů už nějak moc?“
„Já si myslím, že stihnu všechno. Už teď jsem omezila spánek na polovinu, myslím, že spát tři hodiny denně stačí. Bez spánku stihne člověk hodně věcí, víš!“
„Aaaha.“
(Následovalo několik dalších desítek minut útrpného rozhovoru pro Olivii Windy, neboť ta přemýšlela, kolika způsoby lze zabít Jonese, aby to vypadalo jako nehoda. Tyto myšlenky však nesou reálné, stejně jako její imaginární kamarádi chichotající se v rohu místnosti, a proto je zde nebudeme uvádět, pozn.redakce)
„Tak fajn, mám na vás poslední otázku. Proč chcete být šéfredaktory? Co vás k tomu vede?“
„Jsem rozený vůdce!“
„Sbírám funkce!“
„VOTE FOR KEJTA!“
„Zasloužím si příležitost!“
„Jsem milá, lidi mě mají rádi!“
„VOTE FOR KEJTA!“
„Taky, už to chce chlapa, pevnou ruku…“
„A vůbec, jsem celá hodně úžasná!“
„VOTE FOR KEJTA!“
Olivie dopila svou stopatnáctou kávu ten den a odložila hrníček na parapet. Koho? Koho vybrat?
Dveře zavrzaly. Olivka se otočila a dívala se na Mari.
„Donesla jsem ti ten přepracovaný článek a návrh na tu soutěž na příští rok. Tak jsem se dívala na ten článek od Jonese, no, asi to psal někdy k ránu, už to ke konci nedává moc smysl, na druhou stranu, ty jsi šéfredaktor, jestli to vydáš, je to tvoje věc… Proč se na mě tak koukáš?“
„Cítím frustraci, Mari,“ pronesla Olivka. „Proč ses vlastně nepřihlásila na post šéftlapky ty? Umíš psát, baví tě to, máš k tomu předpoklady. Proč jsem tu neměla tebe na pohovoru?“
Mari zrudla a sklopila zrak.
„Já, no… víš, že jsem vždycky chtěla být šéftlapka, to byla první věc, po které jsem toužila po vstupu do koleje, ale nikdy by mě nenapadlo… nemyslela jsem si…“
„Tak si začni myslet! Jsi skvělá… jen musíš být trochu přísnější, ta banda potřebuje pevnou ruku. Neříkej to Jonesovi, prosím. A na Jonese bacha!“
„Cože? Ty mi… ty mi opravdu nabízíš svůj post?“
„Samozřejmě! Jsi na to perfektní! Teda… chceš ho, ne?“
„Ano!“
Na vědomost se tímto dává, že novou šéftlapkou kolejního časopisu Lví tlapou se stává
Marina Liquett Charrette.
Nechť tě síla a trpělivost provázejí!
(Budeš to potřebovat!)
Napsal: Angie Silveryjů Dne: 11.01.2016 ve 18:34



Napsal: Mary Dne: 09.01.2016 ve 01:36
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz