Sedmibojařské historické okénko – díl I.

Historicky první Sedmiboj proběhl v roce, kdy jsem sama nastupovala do prvního ročníku – tedy v roce Léto 2006. Jeho organizátorkou byla sama Sefrenie z Ylary, která se v těchto časech na škole objevovala již jen velice zřídka, takřka výhradně jen za účelem organizace Sedmiboje. Zcela jasně si pamatuji na chvíle, kdy jsme ji netrpělivě vyhlíželi z oken Velké síně, celí nedočkaví, abychom se již dozvěděli výsledky jednotlivých kol. Mnohdy nepřicházela celé týdny, nicméně o to větší radost s sebou přinesla, když se objevila. Sedmibojem žil tehdy opravdu celý hrad, šlo o tu nejpromyšlenější soutěž, jakou jsme si jen dokázali představit – ač v porovnání s dnešní propracovaností je toto naše okouzlení dosti úsměvné. Nějaká aréna tehdy neexistovala, soutěžící neplnili žádné praktické úkoly, neměli jsme tehdy dokonce ani Pohár Sedmiboje. Jména nominovaných uchazečů se vhazovala normálně do Nekrohrníčku, ve kterém pak madam Sefrenie prostě jen zalovila rukou a vytáhla dvanáct papírků – a nikoho ani nenapadlo přemýšlet nad tím, zda byl Nekrohrníček řádně vymytý, nebo snad (nedej Merlin!) nad tím, co v něm profesor Nekro nechával naposledy „uležet“. Jediná věc v tom prvním roce objektivně předčila všechny ostatní ročníky, a to ochota profesorů zapojit se do opravování odevzdaných prací – madam Sefrenie sehnala dokonce pět porotců, kteří posuzovali kvalitu vypracování jednotlivých soutěžících.

V každém případě a s rukou na srdci, pro Nebelvír to byl nejhorší ročník Sedmiboje vůbec. Náš tým se nakonec skládal z Jeana Doluse, Kai Blacka a Jamese Denny Freedoma, přičemž Jean ani nezaregistroval, že byl vylosován, neb nedodal již hned první úkol. Kai s Jamesem se nakonec se všemi úkoly poprali, nicméně i tak skončili na posledním a předposledním místě, což Nebelvíru mnoho slávy nevyneslo. Celkově nakonec vyhrála studentka Havraspáru, bibi střeštěnka.

(obr.: slavný Nekrohrníček)

Druhý ročník Sedmiboje probíhal v roce Léto 2008 a organizovaly ho hned tři v té době slavné hradní kapacity: Letitia te Tiba, John Werewolf a Serge Renine. John Werewolf se zasloužil o získání Poháru Sedmiboje, který tak s velkou slávou nahradil děsivý Nekrohrníček, a ani ostatní organizátoři nezůstavali se svou invencí nijak pozadu. Na hrad se tak třeba nastěhovali skřítci Sedmibojaříci, díky kterým i přes četné invaze škrken většina studentů nadšeně hlídkovala na hradních chodbách a snažila se zahlédnout „toho s modrou čepičkou“. Soutěžící též dostali své vlastní dresy a do dějin se tento ročník zapsal zejména svými neuvěřitelně obtížnými úkoly, které sice na první pohled vypadaly dost jednoduše, ale vzhledem k absenci jakýchkoliv délkových či obsahových omezení nakonec pokaždé vyústily v lítý boj na téma kdo-toho-udělá-víc-?!.

Nebelvír nakonec reprezentovali Peter Sviter, Filius Orionis a Daria Drake Graham a nutno podotknout, že trojici z předchozího ročníku předčili jen díky Filiusovi: Peter neodevzdal šestý úkol, takže nakonec vypadl snad jen s o trochu větší ctí než před dvěma lety Jean, a Daria nakonec skončila předposlední. Filius oproti tomu skončil druhý, přičemž na první místo mu chybělo 36 hvězd. O tolik více jich získala havraspárská studentka, Phillipa O´Connel.

Z mého pohledu nezaujaté studentky pátého ročníku musím říct, že jsem si druhý Sedmiboj i přes velkou snahu organizátorů užila o poznání méně než ten první. Vzhledem k volným zadáním úkolů prakticky neustále docházelo k nějakým výtkám adresovaným na jedné straně k soutěžícím, kteří odevzdávali neúměrně dlouhé textové části úkolů, doplněné o kupy obrázků, básní, někdy dokonce i písní a videí (a kteří tak tedy byli považování za nemístné šplhouny a šílené, obracečem času vládnoucí výhrychtivce), na druhé straně potom k porotcům, kteří mnohdy evidentně lepší a propracovanější práce ignorovali ve prospěch těch, které dle jejich soudu „lépe naplňovaly zadání“, ač čítaly třetinový obsah a mnohdy i v kvalitě značně pokulhávaly. Celá tato napjatá atmosféra trochu ničila příjemného soutěživého ducha Sedmiboje a musela jsem si zpětně několikrát blahopřát, že mě do něj Pohár prozíravě nevybral, ač jsem se původně v mladické nerozvážnosti přihlásila.

Pokračování příště...