Mělo by se duchům tykat, nebo vykat?

Možná se vám už někdy stalo, že jste potkali ducha a nebyli si jisti, zda ho máte oslovit „ty“, nebo „vy“. Na jedné straně jsou to většinou naši bývalí spolužáci, kteří se od nás liší tím, že již mají za sebou zkušenost s umíráním, na straně druhé nám může majestát smrti trochu bránit v tom oslovovat je stejně jako za jejich života.

Podívejme se na celou věc ze dvou pohledů, RPG a Školního řádu.

Inspirovat se samozřejmě můžeme v knihách o Harry Potterovi. Jak se tam mluví s duchy? Jak s kterým. Protivovi a Ufňukané Uršule se vesměs tyká. V jiných případech to však není tak jednoznačné. 

Když nahlédneme například do druhého dílu Harry Potter a Tajemná komnata, můžeme si všimnout scény, kdy duch nebelvírské koleje Skoro bezhlavý Nick (vlastním jménem sir Nicholas de Mimsy-Porpington) zve Harryho na oslavu svého úmrtí. Nick Harrymu tyká („Vypadáš, jako když tě něco trápí, Pottere.“), Harry Nickovi vyká („Ale vy taky.“). Zní logicky, že duch starý přes pět set let dvanáctiletému chlapci tyká, kdežto ten mu naopak vyká; nicméně překladatelé toto řešení nedodrželi. Když při stejném rozhovoru Nick varuje Harryho před Filchem, Harry mu náhle zatyká („Asi máš pravdu.“). Je zřejmé, že překladatel Vladimír Medek v tom neměl zcela jasno. (Popravdě problém spočívá možná spíše v jeho nepozornosti, než nerozhodnosti. Chyb v překladu se dopustil častěji. Když například v Tajemné komnatě mluví Harry se vzpomínkou lorda Voldemorta, je Tom Raddle charakterizován jako sirotek, „který zavraždil vlastní rodiče, když dospěl…“ Víme, že to není pravda, Voldemortova matka zavražděna nebyla, zemřela krátce po porodu syna. V anglickém originále čteme: „[Riddle] had grown up to murder Harry’s own parents,“nemluví se tam tedy o Voldemortových, nýbrž o Harryho rodičích. Medkův překlad je zde zcela chybný.) Stejně jako druhý překladatel Pavel Medek, který nechal Nicka Harrymu vykat (například v sedmém dílu, když se ho Harry ptá, kde je Šedá dáma, Nick mu odpovídá: „Počkejte chviličku…“).

Následující pasáž jsem konzultoval s profesorkou angličtiny na naší škole Meredith Jade Hogan, tímto jí děkuji.

Narážíme zde tedy na problém překladu. V dnešní angličtině se všichni oslovují „you“, což znamená „ty“ i „vy“ (v jednotném i množném čísle), přivlastňovací zájmeno „your“ pak znamená „tvůj“ i „váš“. Existují sice i zájmena „thou“ („ty“), „thy“ („tvůj“) atd., ale ta se vyskytují jen ve velmi starodávných kontextech (například v rockové opeře Jesus Christ Superstar zpívá Ježíš ve scéně I Only Want To Say (Gethsemane): „God, thy will is hard,“ tedy zhruba: „Bože, tvá vůle je krutá.“). Současná angličtina je běžně nepoužívá. Když jsem se na ně ptal kamaráda, který je napůl Ir, napůl Skot, tak dokonce vůbec netušil, že existují.

Překlad tykání či vykání z angličtiny do češtiny vždy závisí na kontextu, a ten je dost ošidný. Ve výše zmíněné scéně říká v originálu Nick Harrymu: „You look troubled, young Potter,“ a Harry odpovídá: „So do you.“ Vzhledem k použití příjmení by se možná v překladu více hodilo vykání. Nicméně chvíli předtím Harry zdraví Nicka: „‚Hello, Nick,‘ said Harry,“ což by více odpovídalo tykání vzhledem k tomu, že Harry oslovuje ducha familiárně: „Nick“, nikoli například: „Sir Nicholas“.

Tykání a vykání mezi živými a duchy je tedy v knihách značně nejednotné a problematické.

Z hlediska RPG je situace stejně nejasná. Ve Školním řádu se rozlišují vesměs jen zaměstnanci a studenti: „Studenti a zaměstnanci si vzájemně vykají.“ Co z toho jsou však duchové?

O platu se ve Školním řádu říká: „Úkolem zaměstnance je řádně vykonávat své zaměstnání, za což dostává plat v kouzelnické měně.“ Duchové dostávají jeden galeon (děkuji za informaci Phosgenu Crestfallovi). Popravdě jsou na tom o poznání hůře než studenti rozšiřujícího studia, kteří dostávají po absolvování zkoušky OVCE od školy měsíčně galeony dva. Plat tedy není pro odlišení zaměstnanců a studentů rozhodující.

Duchové se mohou účastnit seminářů a soutěží, jejich bodové zisky se připočítávají jejich koleji. Na pravidelnou výuku však docházet nemohou. Také nemohou učit (na rozdíl od knih, v nichž duch Cuthbert Binns učí dějiny čar a kouzel). Nemohou ani vypisovat soutěže, semináře, nebo třeba kvízy. To by svědčilo o tom, že nejsou zaměstnanci školy. Jejich postavení má blíže ke studentům, byť přímo studenty nejsou. Dalším potvrzením této skutečnosti může být fakt, že se u duchů v Infu zobrazuje stejně jako u studentů jejich ročník, kdežto zaměstnancům nikoli.

Tykání mezi studenty a duchy se tudíž jeví jako vhodné. Otázkou ovšem zůstává, zda by si měli tykat, nebo vykat duchové a zaměstnanci. Co myslíte?

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 9 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

G

Napsal: Dne: 19.03.2015 ve 19:26

g

Prasinkáři

Napsal: Mike Dne: 19.03.2015 ve 19:24

Ještě zpětně, prasinkářům se opravdu tyká a nikomu to nevadí :-)

Nejen duchové

Napsal: Mike Dne: 22.02.2014 ve 16:10

Dle mého, pokud by to duch vyžadoval, měli by mu studenti vykat, ale jinak duch není nijak autoritativní pozice a mohu-li to tak formulovat, je tu spíš "pro obveselení" koleje, takže když to danému duchovi nevadí, nemělo by tykání jít proti etiketě. Co se týče zaměstnanců, kteří jsou povětšinou "starší" než duchové, tak ti by asi měli tykání nabízet, ale pokud se duch a zaměstnanec znali dlouho v koleji, přijde mi přirozené, že si opět tykají. Nedávno jsem ale řešil problém s tykání/vykání prasinkářům. Prasinkáři jsou dospělí, takže jim samozřejmě vykám, ale v případě, že mi prasinkář nabídne tykání, mohu mu normálně veřejně tykat? Ve školním řádu se mluví jen o vykání zaměstnancům školy, ale obyvatel Prasinek není zaměstnancem školy. Navíc převedeno do světa HP, takovému Mundungusovi všichni tykali nezávisle na věku, stejně tak Siriusovi. Na druhou stranu to prostě působí divně, když ve VS tykám dospělému, ale může mě za to někdo potrestat, když to dospělému nevadí? Tento problém ale asi trochu souvisí s tím, že obyvatelé Prasinek mohou normálně chodit po škole... A super článek ;-)

:D

Napsal: Grapi Dne: 22.02.2014 ve 13:28

Tak teď jsi mě totálně zamotal Nebe :D Já si myslím, že tykání je dané tím, v jakém věku člověk zemřel - když mu bylo 15, tykání se nabízí samo (příkladem je třeba ta Uršula). Ale pokud duchuje s věkem 50 let, vypadá to spíš na vykání :) No a mezi duchy a zaměstnanci - když mi fialový nabídne tykání, tykám. Pokud nenabídne, vykám :) Takže to je spíše na nich a na tom, jak je jim to příjemnější. Ale co se týká toho, zda jsem student/zaměstnanec/obyvatel - v tom nemám jasno do teď a nikdo mi to nedokázal říct, kromě vysvětlení "ty jsi mrtvá" :D Vždycky, když se dívám na kolonku obsazení kolejí a počtů zaměstnanců, studentů a obyvatel - nevím kam patřím. Je to trochu schíza :D Super článek, díky za něj :)

-.-

Napsal: Eliah Dne: 22.02.2014 ve 11:58

Osobně by mě nenapadlo studentům vykat. Trávíme čas v koleji, ve VS. :) S profesory jde většinou o domluvu a známost. :) Tak to tedy mám já, nevím jak moji mrtví kolegové.