- Na prahu léta
- Jaro v rozkvětu
- Dubnové rozmary
- Březnové nadechnutí
- Kámoši jak fík - Tlapík a Lososík!
- Vítej, 2026!
2025
2024
2023
2022
2021
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
Čtení nikoli na prázdniny
Nebelbrach Mechacha
Prázdné místo rozhodně nemůžeme doporučit jako odpočinkovou četbu. Jde o společenský román ze současnosti, který obsahuje kritiku britské společnosti, jejích rasových a náboženských předsudků i sociálních rozdílů a z nich plynoucí nesnášenlivosti.
Nelze se tomu divit. Autorka se dlouhodobě prezentuje jako kritička společnosti a obhájkyně lidských práv. Občas šlápne vedle. Známá je zhruba deset let stará aféra, kdy se opřela do používání klecových lůžek v českých sociálních zařízeních. Budiž jí však přičteno ke cti, že chybovala s dobrým úmyslem a že se ve zmiňovaném případě za svůj omyl omluvila.
Její první kniha pro dospělé obsahuje scény a témata, které nejsou pro naivní čtenáře, již si chtějí představovat svět jako dokonalý, nebo alespoň věří, že jeho vady budou nakonec odstraněny. Naopak. Nalezneme zde věci jako je drogová závislost, alkoholismus, prostituce, znásilnění, krádeže a loupeže, mezigenerační střety, sebepoškozování, pokrytectví mocných, cynismus, korupce či duševní porucha.
Obraz světa, který Rowlingová předkládá, je bezútěšný. Jeho základem jsou různé opozice způsobující konflikty a marná snaha o jejich neutralizaci.
Město Yarvil získalo pozemky blízkého městysu Pagfordu, na nichž vystavělo sídliště pro chudé zvané Pole. Většina pagfordských obyvatel vytváří provincionální komunitu. Jsou přesvědčení o výjimečnosti místa, kde bydlí, zároveň se však cítí méněcenně vůči Yarvilu. Pole se stávají polem bitevním: zbaví se jich Pagford? Zastaví rozpínavost Yarvilu? Nebo se o obyvatele Polí, společensky deklasované, dokáže postarat?
Děj románu začíná, když nečekaně umírá pagfordský radní Barry Fairbrother. Šlo o uznávanou osobnost, nicméně o člověka, který pocházel z Polí. Dokázal se vypracovat a prosadit ve střední pagfordské třídě. Zastával se Polí a jejích obyvatel, čímž ztrácel na popularitě mezi starousedlíky. Co se stane nyní? Bude nový člen rady kooptován, nebo se vypíší nové volby? Dostane se do rady zastánce Polí, nebo jejich odpůrce?
Politický problém slouží k odhalení pokrytectví britské střední třídy, jejího intrikánství a – mnohdy navzdory vlastnímu přesvědčení – jejích nízkých morálních kvalit. Zároveň s tím je čtenář seznamován se širokým spektrem různých společenských vrstev, jejich problémy a neschopností řešit je.
V románu neexistuje prostor, v němž by bylo možné plnohodnotně žít. Mladí obyvatelé Pagfordu stojí v opozici vůči svým rodičům a prarodičům, aniž by sami věděli, jak jejich maloměšťáctví uniknout. Zveřejněním pravdy o temných stránkách kandidátů na místo radního nakonec více zasáhnou sami sebe i nezamýšlené oběti než cíle své nechuti.
Jeden z hrdinů, teenager zvaný Tlusťoch, touží po autentické existenci, již ve svém okolí nenachází. Zdá se mu, že by mohla být nalezena v Polích, kde lidé žijí bez přetvářky a vysoké kultury. I proto navazuje vztah s dívkou, která tam bydlí, byť do školy chodí v Pagfordu:
„‚Ještě u sebe nosí kudlu? Dane?ʻ zeptal se.
‚Jak víš, že má kudlu?ʻ chtěla vědět Krystal.
‚Vyhrožoval s ní Kevinovi Cooperovi.ʻ
‚No jo,ʻ připustila Krystal. ‚Cooper je degen, oč?ʻ
‚To jo,ʻ přitakal Tlusťoch.
‚Dane ji nosí jen kvůli bratrům Riordonovejm,ʻ řekla Krystal.
Tlusťochovi se líbilo, jak to suše konstatuje. Jak přijímá fakt, že je potřeba nůž, protože existuje nějaký spor a dá se očekávat, že dojde k násilí. Tohle byla drsná životní realita, tohle byly věci, na kterých opravdu záleželo…“
Neuvědomuje si přitom, jak je život v Polích bezvýchodný. Šestnáctiletá Krystal, jejíž matka Terri je prostitutka závislá na heroinu, se naopak snaží odtamtud dostat sebe a tříletého bratra Robbieho. Její pokus o to však končí tragicky.
Na příkladu Krystal Rowlingová také ukazuje, jak relativní je hodnocení lidí. Vedoucí rady Howard Mollison se děsí možnosti, že by se Krystal stala – jak chtěl Barry – symbolem úspěšné integrace obyvatel Polí. Pro většinu obyvatel Pagfordu jde o bezcharakterní, nevychovanou a nemorální puberťačku, která způsobila neštěstí. Nechtějí si připustit, že právě tato dívka v rámci svých možností a schopností bojovala za záchranu své rodiny, za její vymanění z koloběhu chudoby a kriminality. Jako jedna z mála ji vidí jinak spolužačka Sukhvinder – sama sice obyvatelka Pagfordu, ale deklasovaná indickým původem: „Sukhvinder si přála být taky taková jako Krystal: legrační a drsná, nikdy se nedat zastrašit a všemu bojovně čelit.“
Veškeré činy lidí v tomto románu mají nezamýšlené účinky, obvykle špatné. Osud je ironický, vždy zhatí dobré úmysly. Lidé jsou neupřímní, neustále něco předstírají. Nejvážnější skutečnosti ztrácejí důležitost, jsou v myslích postav transformovány v literární hru. Samanta, která byla přítomna Barryho úmrtí, uvažuje: „Potom si představila, jak bude zákaznicím v obchodě vyprávět o tom, že jí před očima umřel člověk, a o samaritánské jízdě do nemocnice. Zvažovala, jak popsat všechny možné aspekty té cesty, a vzpomínala na vrcholnou scénu s lékařkou.“ Chovají se tak mnohdy i zcela úmyslně: „Shirley si přirozeně uvědomovala, že zatímco si mezi sebou posílají jako kuličky na počítadle ustálená slova a fráze, Howard jistě stejně jako ona překypuje nadšením, ale vyjádřit tyto pocity nahlas, když se novina o Barryho smrti ještě vznášela ve vzduchu, to by bylo, jako by člověk tančil nahý a vykřikoval obscénnosti, a Howard se Shirley byli vždy oblečení do neviditelného pláště konvencí, jejž nikdy neodkládali.“ Stereotypy jim diktují, jak se mají chovat, co smějí a co ne: „Na Svatém Tomáši se jako jediná hnědá osoba ve třídě vždycky musela postavit a vyprávět o sikhském náboženství. Poslušně stála před tabulí a vyprávěla o jeho zakladateli guruovi Nánakovi, který zmizel v řece, a všichni měli za to, že se utopil, ale po třech dnech pod vodou se vynořil a oznámil: ‚Neexistují hindové, neexistují muslimové.ʻ
Ostatní děti se pochechtávaly představě, že by někdo mohl přežít tři dny pod vodou. Sukhvinder se neodvažovala je upozornit, že Ježíš zemřel a potom znovu obživl.“
Skutečnost se tak stává konstruktem, který jí odpovídá pouze částečně. Její reálnost se umenšuje, nahrazuje ji zdání. To pak znemožňuje řešit problémy. Zatímco individuální osudy směřují ke krachu, společnost zahnívá jak stojaté vody.
Prázdné místo je solidní společenský román ze současnosti; přestože by zřejmě díru do světa neudělal, kdyby jeho autorka nebyla známá díky Harry Potterovi.
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
=)
Napsal: Bete Dne: 05.08.2016 ve 16:10Skvělý článek, děkuju, pane Nebe, souhlasím s Heky, že mám nutkání jít si to hned přečíst. =D
Napsal: Mary Dne: 30.07.2016 ve 13:33udem úprimná, po Prázdnom mieste som siahla len preto, lebo ho napísala Rowlingová. Milujem jej štýl, ale... mne sa oveľa viac ako Prázdne miesto páčilo Volanie kukučky. Možno to bude tým, že tu hneď na začiatku autorka vychrlila množstvo postáv a ja som mala neskutočný chaos kto je kto, ale neskôr to už bolo lepšie. Prežívala som dej spolu s postavami a celkom som sa do toho zažrala. Ale stále to nebolo ono. Nechytilo ma to za srdce tak ako HP. Nuž, nie všetko autorovi vyjde, všakže? ;-) V tomto prípade úplne súhlasím s tvrdením, že keby nešlo o JKR, asi veľkú dieru do sveta neurobí... Ale myslím, že za prečítanie to stojí ;-)
Napsal: Heky Dne: 30.07.2016 ve 10:49Páni, Nebe, díky!
Toto je první hodnocení románu, po kterém mám vážně chuť si tu knížku přečíst.
Díky! :)
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz