Rychlokurz focení s Lily Peterson!

Léto je čas hezkého počasí, příjemných zážitků, hravosti a pro mnohé i cestování, ať už do tajuplných krajů, či po krásách naší zemičky. Toto všechno spojuje jedna magická záliba, které jsem se dnes rozhodla věnovat svůj článek – focení. Nejsem žádný profesionál, nicméně umím číst a trošku se o tuto problematiku zajímám, a tak jsem si řekla, že se s Vámi zkusím podělit o pár základních rad, které by Vám měly pomoci vylepšit Vaše magické obrázky.

Ono na tom vlastně není nic těžkého. Hezkou fotku může dneska udělat kde kdo a s kde čím, důležité je myslet. Kdysi mívaly fotící krabičky horší parametry než dnešní mobily, člověk nevěděl, jestli se mu obrázek povedl, dříve než ho nechal vyvolat, přesto se lidem dařilo dělat hezké fotky. Dnes můžeme mít všechny technické vymoženosti, na které jen pomyslíme, ale budou nám k ničemu, pokud si neuvědomíme, že fotografii nedělá přístroj, nýbrž člověk. Vidím to dnes a denně, lidi vytáhnou foťák, mobil, tablet... udělají cvak, cvak, cvak, napostujou tři stejně špatné fotky na mediální síť a všichni ostatní se na ně musí dívat. Takhle prosím ne. Nezneužívejme toho, jak rychle se dneska dá obrázek pořídit, naopak než vůbec foticí krabičku vytáhneme, zkusme se zastavit, prozkoumat svůj objekt zájmu a zamyslet se, co vlastně chceme obrázkem vyjádřit. Jak by měl vypadat? Co s ním budeme dělat? Platí to všude a ani ve fotografii to není jinak, kvalita vždycky předčí kvantitu! Pojďme se tedy podívat na pár základů, které rapidně zvýší úroveň fotografií.

Základem všeho je ostrost. Pokud není fotka dobře zaostřená, je k ničemu. Samozřejmě ne všechno musí být ostré, často se využívá rozmazaného pozadí k tomu, aby ostrý objekt v popředí vynikl (např. u portrétů), nicméně pokud je celý obraz rozmazané něco, tak ho můžeme rovnou hodit do koše.

Druhá neméně důležitá věc je kompozice, a dobrá kompozice je základem úspěchu. Je věděcky dokázáno, že lidské oko vnímá a hodnotí obrazy určitým způsobem. Stejně jako knihu čteme shora dolů a zleva doprava, tak podobně to funguje i u fotografie. Naše oči po obrázku v podstatě následují linii písmene Z. Klasickou chybou většiny lidí pak je, že objekt svého zájmu umisťuje na střed. Takováto kompozice je sice občas v pohodě, ve většině případu je však lepší umístit fotografovaný objekt na tzv. zlatý řez. Co to je, to nám vysvětluje prof. Orionis ve svém semináři. My si ho zjednodušíme na tzv. pravidlo třetin, kdy se obdélník pomocí dvou svislých a dvou vodorovných čár rozdělí na třetiny, čímž vznikne devět stejně velkých obdélníků. Jejich čtyři průsečíky pak budeme pro zjednodušení považovat za onen zlatý řez. Právě tato čtyři místa jsou ideální pro naše účely.

Nyní si to ukážeme v praxi na pár příkladech. Nejprve se mrkneme na fotku Tří sester. Na první máme hory umístěné v našem zlatém řezu vpravo nahoře, písek na golfovém hřišti v popředí je oproti nim spíše vlevo dole (mohl by být i více vlevo), čímž nám v pravém dolním rohu vzniká negativní místo, kde nic není. Toto je na fotce velmi důležité! Když máme na obrázku příliš mnoho objektů a žádné negativní místo, fotka působí chaoticky a oči neví, na co se mají zaměřit. Nyní se podívejme na druhý „středový obrázek“. Zde je všechno naňahnané u sebe a nepůsobí to hezky, nemyslíte?