Hned na úvod bych chtěla hrozně moc poděkovat všem mým spolužákům, kteří mi byli ochotni poskytnout minirozhovor. Jmenovitě tedy děkuji Claudii Paulině Conner, Esmeraldě Milagrosa, Charliemu Langerovi, Christ Lyrie, Kathy Mikealson, Loverose Bouchy, Lucie Francesce Gelatelli, Natally Daley, Rebecce Werde, Sebastianu Grandovi a Uně Vinoně Flare. Ani by mě nenapadlo, že najdu tolik ochotných lvíčat, jsme prostě skvělý ročník!
Jak je to tedy s naším vztahem k famfrpálu? Kdo z nás se o něj stará a kdo komu fandí?
Claudia: Famfrpál je určo můj oblíbený sport a komu fandím? Těžko říct, podle toho, kdo hraje, takže ve finále asi tak skoro všem. - směje se -
Esmeralda: Famfrpál mám moc ráda! Co se týmu týče, tak mám moc ráda Holyheadské harpyje, a hádej proč? No, protože tam jsou jen samé famfrpálistky a jsou týmem moc slavným! - významně mrkne -
Charlie: Famfrpál též naprosto miluji. Ve famfrpálové lize fandím nejúspěšnějším týmu severního Irska, odkud pocházím, a druhému nejlepšímu vůbec - Ballycastelským netopýrům. Kteří mají na svém kontě už sedmadvacet titulů mistrů ligy! - nadšeně zavýskne -
Loverose: Vztah k famfrpálu mám samozřejmě velmi kladný, ráda bych ho i sama jednou hrála, až to bude možné. Oblíbený tým nijak extra nemám. Tady na škole budu samozřejmě fandit Nebelvíru, jelikož jsem velký vlastenec.
Lucia Francesca: Famfrpál mě nezajímá! - směje se -
Natally: Já ho mám vcelku ráda, jakožto sport, i když je někdy docela nebezpečný. Určitě bych si ho ráda zkusila a někdy třeba i hrála za naši kolej. A mé asi nejoblíbenější družstvo jsou Kudleyští kanonýři. - usměje se -
Rebecca: Můj vztah k famfrpálu není moc pozitivní, ač jsou mu v naší rodině všichni nakloněni (kromě mě a ségry). Jde o to, že já jsem letecký antitalent. Po několika neúspěšných pokusech jsem to, alespoň dočasně, vzdala. Zatím ani nemám žádný oblíbený tým...
Sebastiane: Fotb... Teda... Famfrpál je moje srdcovka. Teda, od té doby, co jsem vůbec zjistil, že něco takového existuje. Jsem z mudlovské rodiny, takže... No... A stejně jsem se už prozradil, takže můžu rovnou říct, že na takovou otázku bych asi odpověděl SK Slavia Praha. - zubí se jako šílenec -
Zbývající odpovědi byly veskrze kladné - jak to tak vypadá, až na Luci Francescu a Rebeccu jsme famfrpálově nadšený ročník. Ovšem samozřejmě, jedna věc je fandit oblíbenému týmu z tribuny, druhá věc je sednout na koště a opravdu se do famfrpálu pustit. Jak se tedy stavíme k vlastní fyzické námaze na trénincích?
Claudia: Celkem bych se chtěla někde na tréninku objevit, doufám, že nebudu zas až takový nemehlo, jak si myslím, ale určitě by to byla dobrá zkušenost. - usměje se -
Esmeralda: Už se těším, až nasednu na koště. Doufám, že mi to s ohledem na plánování tréninků i na můj mudlovský rozvrh vyjde co nejvíckrát. Snad tréninky budou brzy. A taky se těším, až budu skákat na tribunách a fandit. - směje se -
Charlie: V tomto případě musím bohužel odpovědět záporně, neboť nemám tolik času na hru a mám děsné závratě, takže mám asi smůlu. Rozhodně se ale budu snažit chodit na všechny zápasy a fandit jak o život. - zazubí se - Určitě nehrozí, že bych se od hřiště držel nějak daleko.
Christ: Samozřejmě se s hrdostí zapojím do nebelvírského famfrpálovského družstva.
Kathy: Zatím o tom neuvažuji. Možná příští rok. Famfrpál hraji jen ve volném čase, ale určitě se přijdu na některé famfrpálové tréninky podívat.
Loverose: Ráda bych se účastnila famfrpálu a chodila na tréninky, jakmile budou vypsány. Již jsem to řešila s mou patronkou, že mám velký zájem zkusit být i součástí týmu.
Natally: Určitě bych se toho též moc ráda zúčastnila. A snad se mi někdy povede dostat se do Nebelvírského týmu.
Rebecca: Zatím to nějak neplánuji. Už teď mám z toho husí kůži. Já ani nevím. Už jen ta představa, že budu lítat tolik metrů nad zemí, mne trochu odrazuje... - pokrčí rameny -
Sebastiane: Už jsem o tom dokonce mluvil s kapitánkou, tedy s Rose, kterou chci touto formou rovnou pozdravit. - zamává do imaginárního objektivu - Chtěl bych zkusit střelce. A pokud budu ve famfrpálu opravdu dobrý a kapitánka s tím bude souhlasit, tak bych byl rád i chytačem. - usměje se -
Una: Zkusím přijít na trénink a uvidím, jestli se najdu v nějakém famfrpálovém směru.
Claudia: Já to nevím. - směje se - Ale ze zvědavosti to budu určitě chtít najít! Přičemž pochybuji, že to se svým stylem hledání najdu.
Esmeralda: Ano ano, letovou plochu jsem hned našla a taky jsem moc ráda, jakých výsledků jsem tam postupným pravidelným cvičením dosáhla. - skromně se začervená -
Charlie: Ano, vím kde je, ale ještě jsem na to neměl čas, objevil jsem ji teprve v úterý. - rozpačitě se usměje -
Christ: Taky vím, kde se ukrývá letová plocha. Moje chytání místních terčíků snad není to nejhorší...
Kathy: Ne, já to nevím. - krčí se smíchem rameny -
Loverose: Kde se nachází letová plocha vím a zatím mi to chytání moc nejde, nicméně mám za cíl se v tom zlepšit.
Natally: Tak to vůbec zatím netuším, kde to je. - směje se - Snad to taky objevím!
Rebecca: Letovou plochu jsem již nalezla, terčíky mi moc nejdou. Jak říkám, koště a já nejdeme dohromady. Naposledy jsem jich chytla cca 30? Nevím. - culí se -
Una: Ano, vím kde je. Ty terčíky jsou strašné! - chichotá se -
No a když už jsem byla v těch Prasinkách, zeptala jsem se rovnou i na ostatní místní hry. Líbí se? Nelíbí? Vrací se někdo k něčemu pravidelně? Přeci jen, určitě není na škodu vědět, jak moc „hravým“ ročníkem jsme...
Claudia: No, zkoušela jsem asi dvakrát hrát maškvorky. Sice jsem v obou případech prohrála (poněvadž moje logika je na bodu mrazu - smích - ), ale vůbec mi to nevadí. A pokud se to počítá, tak ráda zkouším projít přes ďáblovu jámu!
Esmeralda:
Hry v Prasinkách jsou fajn, některé se dají hrát denně (čaroku
kvůli magíkovi, ale taky se dá hrát i pravidelně) bez nutnosti
dvou lidí, takže to je taková oddechovka. Petr je taková spíše
jen vzácná příležitost ke hře, jednak většinou jen pro magíka
anebo třeba v rámci vnitrosoutěže. Teď jsou hitem samozřejmě maškvorky, jo ty se mi líbí, je to fajn, ale zase nemusím u toho
trávit hodinu denně, když jedna hra trvá průměrně 5 minut, no
záleží ještě na počtu hráčů. Určitě bych si je ráda někdy
zahrála v pěti, zatím jsem to vyzkoušela myslím jen ve třech
nebo čtyřech hráčích.
A pak taky jáma, na té jsem ujížděla
už o prázdninách jako nezařazený student, byl to fajn relax,
bylo to jednoduché a jáma hodně obdarovávala. Teď už je mnoho
jiných aktivit, takže času na to je méně.
Charlie: Ne, do Prasinek jsem si ještě nikdy zahrát nešel, ale když o tom tak přemýšlím, tak bych to měl napravit. - usměje se -
Christ: V Prasinkách jsem si zkusila jen jednou silácký ring – a ani nevím, jak jsem skončila. - směje se -
Kathy: Hrála jsem jen ďáblovu jámu, jinak jsem se na nic jiného ani nedívala, tyto hry by mě nejspíše moc nezaujaly. Dávám ve volném čase přednost něčemu jinému.
Loverose: V Prasinkách mám nejraději ďáblovu jámu, pokud se to dá považovat za hru. Chodím tam docela pravidelně, řekla bych i denně.
Natally: Když se nudím, tak se na hry v Prasinkách sem tam dostanu, ale že bych je hrála pořád, to ne. A nejoblíbenější taky nemám. Ale to se třeba časem změní.
Rebecca: Ano, ráda si tam chodím zahrát. Kromě Řachavého Petra, ten mě moc nebaví. Ale taky jsem ho zkusila. Ráda si tam chodím hrát maškvorky, také na šachy si najdu chvilku času - usměje se - Párkrát jsem zkusila i čaroku, ani jednou jsem ho však nedokončila.
Sebastiane: Oblíbil jsem si maškvorky, které jsou úplnou novinkou, plus tedy chodím na letovou plochu.
Una: No, mám ráda nově vznikající maškvorky, kde to teda chce vychytat ještě pár nedokonalostí, které mají. Chybí tu třeba chat či promeškání tahu, který chybí hlavně ve chvíli, kdy druhý nehraje.
Jak je tedy vidět, jsou pro nás Prasinky vesměs příjemnou kratochvílí, ovšem že bychom byli nějací vášniví hráči, to se zase říci nedá. A je to jistě dobře, náš svět skýtá spousty možností k vyžití, byla by škoda, upnout se jen k jedné z nich.
A tímto se s vámi já i všichni moji spolužáci z ročníku loučíme. Doufám, že jste se o nás rádi dozvěděli něco nového a že se minimálně na některé z nás budete těšit na kolejních famfrpálových trénincích!
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz