- Na prahu léta
- Jaro v rozkvětu
- Dubnové rozmary
- Březnové nadechnutí
- Kámoši jak fík - Tlapík a Lososík!
- Vítej, 2026!
2025
2024
2023
2022
2021
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
Trable s vymýšlením tématu
Další schůzka našeho časopisu. Proč vlastně říkám další, když je to moje teprve druhá? Těžko říct, asi mám prostě hlavu děravou. Pospíchám do Komnaty nejvyšší potřeby, abych nepřišla pozdě, nechci si to hned z počátku pokazit.
Naštěstí pozdě nepřijdu, a tak se pohodlně usadím a čekám, až začne porada. Ještě chvíli se čeká na opozdilce a pak již začínáme. Moc se toho na začátek neříká, hlavní náplní naší schůzky je vymýšlení tématu.
V tu chvíli se zarazím a snažím se si v hlavě hned vše seřadit, abych došla alespoň k něčemu schůdnému. Jenomže mám okno.
Ono když si to tak vezmete, tak byste si mohli říct, že napsat nějaký článek nebude až zas tak těžké. To jsem si myslela také, tedy jen do té doby, než jsem začala přispívat. To samotné psaní pro mne osobně tak těžké není, spíš vymyslet to téma.
Já osobně bych články rozdělila nejprve do tří kategorií. A to rozhovor, reportáž a úvaha.
Rozhovor je něco jako úniková činnost. V tomto oboru je nejdůležitější najít s kým ten rozhovor udělat a o čem by asi mohl být. To není tak těžké, když si již vyberete osobu. Stačí kouknout co dělá a hup, máte téma rozhovoru.
Trošku těžší kalibr je reportáž. I když i to se dá s tak malou fantazií jakou má moje mozkovna. Něco domyslíte, něco už víte a tadá, máte článek!
Posledním typem, který jsem zmínila, je úvaha. Já je osobně píšu nejradši, ale musíte mít to téma.
Můžete zkusit napsat něco sezónního, co souvisí s ročním obdobím nebo událostí v této části roku.
No jo, jenomže to už si vzalo několik dalších lidí, co mají vedení kratší než já, které se to táhne přes Aljašku. A další podzimní téma by asi čtenáři nesnesli. A tak tam stále sedím s opřenou hlavou a opakuji si témata svých spolužáků.
No, tak ten má to, ta ono, tohle s podzimem a co dělám já? U Merlina, vždyť já musím napsat úkoly.
A jsem s hlavou někde v oblacích a v úplně jiné galaxii. Za deset vteřin, kdy se podíváte na ty kouzelníky vedle sebe, co mají mnohem větší objem mozku, si uvědomíte, že jste vlastně na poradě a mezi posledními, co nemají téma.
Už začínáte mít depku z toho, že byste tak rádi psali, ale vůbec nevíte co, tak vás napadne i příběh kouzelnice Kropáčkové z Horní Dolní.
Ale přesto se najde někdo, kdo vás v tom nenechá. Naštěstí v tomto světě ještě existují kouzelníci s přemírou fantazie a ochotou vám pomoci. Tímto prosím zatleskejme naší šéftlapce. Poněvadž ona je ta osůbka, co vás nenechá ve štychu, když už nevíte kudy kam.
No a vidíte, teď jsem si vzala pár minut vašeho drahocenného času a vy jste ho ztratili čtením mého naprosto nezajímavém článku naprosto o ničem. A takhle se, milí malí kouzelníčci, krade čas velkých kouzelníků.
Inu, doufám, že jste na tom s fantazií lépe než já a snad se někdy potkáme u dalšího článku!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz