Na kafíčku s Bilkis Blight

Se slečnou Bilkis jsem se sešla U Tří košťat, celá nervózní a rozpačitá, neboť jsem až dosud takto „neoficiálně“ nikdy s žádným bradavickým profesorem nemluvila. Musím ale říct, že ze mě nervozita spadla hned, jakmile jsem slečnu spatřila sedět u místního stolku pro dva. Popíjela kávu, usmívala se a vypadala tak uvolněně, jako by právě seděla v křesílku v nebelvírské společenské místnosti a čekala na jednu ze svých kamarádek. Její nálada se nezměnila, ani když mě uviděla, což mi dodalo odvahu, takže jsme spolu nakonec strávily příjemný večer plný milého klábosení a veselého vtipkování.

Na úvod bych ještě chtěla dodat, že slečna Bilkis studovala v Nebelvíru od roku Zima 2009, přičemž od svého třetího ročníku v koleji působila jako prefektka. Ve funkci setrvala téměř tři školní roky, než se odebrala „na odpočinek“ do funkce jejímu srdci bližší – do neoficiální, avšak dosti prestižní pozice kolejní lemry. Zkoušky OVCE skládala v roce Zima 2012 z předmětu Karty Lenormand a o dalších sedm let později potom úspěšně absolvovala i zkoušky KOZA, tentokrát z Šéfredaktorského minima. I s titulem nejvyšším však zůstala věrná studentskému životu a trvalo to ještě další dva roky, než se rozhodla kolej definitivně opustit – ani tak ovšem nezamířila příliš daleko. Nyní je tedy mladší profesorkou na naší škole a vyučuje dva předměty: Lemření, cesta k úspěchu a Paranormální jevy.

B.A.: Dobrý večer, slečno, předem hrozně moc děkuji, že jste si na mě udělala čas. - plaše se zaculí - Naše čtenáře velmi zajímá, jak jste se jako nová profesorka zabydlela. Chodíte už do sborovny "jako domů", nebo si tam ještě pořád připadáte trochu nepatřičně?

B.B.: Není vůbec zač, slečno. Inu, Sborovna pro mě léta byla takovým tím tajemným místem. Představovala jsem si ji trochu jinak, než ve skutečnosti vypadá. Zdaleka jsem ještě neprozkoumala všechno, ale celkově si myslím, že jsem se už trochu obouchala. Ale stále se tam necítím úplně jako doma. Oproti koleji je tam až moc ticho a klid.

B.A.: - horlivě přikyvuje - Je pravda, že tam straší?

B.B.: Myslíte pana ředitele? - zachechtá se - Jako profesorka Paranormálních jevů mohu říct, že jsem tam moc strašidel nepotkala. Ale to je podle mě logické, nám profesionálním badatelům se často stává, že se nám parajevy vyhýbají. Takže vám popravdě nemůžu říct, jestli ano. Když nepočítám sebe a podobné existence...

B.A.: - chichotá se - Ano ano, jste profesorka Paranormálních jevů, což je předmět, který již na škole kdysi vyučoval profesor Wington. Dělala jste si na tento předmět zálusk už delší dobu, nebo to byla náhoda, že u vás "skončil"?

B.B.: Popravdě? Dělala jsem si na něj zálusk už několik let. Ale ve skutečnosti u mě skončil náhodou a na poslední chvíli. Přemýšlela jsem o něm stylem: Kdybych někdy šla učit, učila bych tohle. Ale do konkurzu jsem šla s druhým předmětem a tenhle si přidala po dotazu kolegyně NaSaŠí, jestli bych neučila ještě něco.

B.A.: Upřímně si myslím, že tento předmět si své fanoušky vždycky najde a že jste řadu lidí potěšila. - usměje se - Máte spadeno ještě na nějaké další předměty, které byste do budoucna ráda vypsala? Případně nápady na nějaké zcela nové?

B.B.: Zájem byl poměrně velký, takže asi ano. Ve skutečnosti jsem to nečekala. Je pro mě poměrně složité ho vyučovat, což je něco, s čím jsem úplně nepočítala. Ale abych odpověděla na vaši otázku, mám. Začala jsem pracovat na jednom tématu, ale času je málo, povinností hodně, a první by o tom měla asi vědět inspektorka výuky. - usměje se - Ale rozhodně bych ráda nabídku svých předmětů rozšířila.

B.A.: Dobře, dobře, tak já to z vás nebudu mámit. - udělá zklamaný obličej - V každém případě jsem napnutá už teď, tak doufám, že se dočkáme brzy. - usměje se - Když tedy říkáte, že vyučovat Paranormální jevy je složité, jaké to je s Lemřením? Proslýchá se, že tady nevyžadujete žádné úkoly a že mají vaši žáci povoleno nosit si do třídy na spaní pohodlný polštář či deku. Je to pravda?

B.B.: Díky. Snad to stihnu do dalšího roku. S Lemřením je to úplně jiné. Je to radost, nabíjí mě to. Ale nevěřte všemu, co vám studenti Lemření povídají. Ve skutečnosti úkoly zadávám a na mých hodinách se nespí. Odpočívá, ale nespí. Máme křesla, houpačky, polštáře, ale postele ne. Ale musím říct, že jsem na tuhle šeptandu hrdá. Je vidět, že se mí studenti na Lemření hodí.

B.A.: Ach, takže úkoly ano, postele ne? - píše si rychlou poznámku - Nu, co se dá dělat. Ještě bych se vás ráda zeptala na Nebelvír, když už jste ho v úvodu nakousla. Studovala jste v něm dlouhou řadu let... Na které z nich vzpomínáte nejraději?

B.B.: Přesně tak. Lemry jsou spíš pohovkové typy. - mrkne -
To je velmi těžká otázka. V Nebelvíru jsem strávila 16 hog let a vzpomínám na ně s láskou. Kromě jednoho ročníku, kdy jsem přecenila svoje síly, byly všechny úžasné. Mohla bych tu vyprávět o svých prvních letech, které v podstatě definovaly, jaký bude můj osud na téhle škole. Nebo o letech po výměně kolejního ředitele, kdy se Nebelvír stal doslova rodinou a podle mě úplně vystihl všechno, co kolej představuje. Nebo o letech v Rozšiřujícím studiu, kdy jsem si už jen tak užívala jízdu a pohodu. Ale to bychom tu byly asi do rána.

B.A.: Dobře, takže to beru tak, že ráda vzpomínáte na všechny. - usměje se - Mezi nebelvírskými studenty (a vlastně i studenty obecně) jste vždy měla spousty přátel. Ovlivnilo vaše místní vztahy vaše zfialovění? Vyrostla tu nějaká pomyslná bariéra, když nyní sedíte za katedrou, nebo se až na vykání vlastně nic nezměnilo?

B.B.: Určitý odstup tu je. Je to pochopitelné, protože v domácím prostředí se prostě řeší jiné věci, než na veřejnosti. A já už do domácích prostor koleje nemohu, takže s lidmi zdaleka nemluvím tolik, kolik bych chtěla. Cítím menší odstup mezi staršími, než mezi mladšími. Kamarády stále beru jako kamarády, jen jim teď vykám. Není to úplně profesionální, pravda. Myslím, že časem se ten odstup zvětší, ale to neznamená, že si nemohu popovídat. Doufám.

B.A.: Upřímně moc doufám, že ten odstup bude i do budoucna co nejmenší - a že naopak prohloubíte vztahy s kolegy profesory. - usměje se - V každém případě, tímto jsou mé všetečné otázky vyčerpány, mockrát vám děkuji trpělivost a jménem redakce vám přeji mnoho úspěchů v profesním životě.

B.B.: Také doufám. - usměje se - Už? Takhle příjemně jsem si už dlouho nepopovídala. Takže díky patří vám.