Kathy Mikealson: Nebelvírčan v Říši divů I

Nebelvírčan v Říši divů

   V nebelvírské místnosti zahořel plamen a přítomný Nebelvírčan zmizel. Když otevřel oči, viděl nevídané. Ocitl se v zemi cukru. Ocitl se u cedule Cukříkov, jež označovala místo. Šel po cukrové vatě, kráčel k zámku ze zmrzliny. Potoky plnily nejrůznější druhy kávy. Tam by si každý připadal jako doma. 

   Šel a došel k palačinkovému příkopu. Když do něj shlédl, viděl postavu. Perníkovou postavu. Místo obličeje měla polevu, ze které měla i knoflíčky. Postava si Nebelvírčana všimla a očividně se jí nezamlouval. Nebyl z cukru jako vše okolo a to Perníčka zmátlo. Rozeběhl se proti našemu hrdinovi s pistolí plnou žvýkaček a se slovy: "Do boje, slaný vetřelče!" 

   On sám nevěděl, jestli se má smát, či bát. Perníček byl oproti němu opravdu malý. Začal po něm střílet žvýkačkami. Nebelvírčan se ho snažil chytit, ale nebylo to snadné. Najednou se kolem něj začala tvořit rojnice útočníkových příbuzných. Žvýkačky a bonbóny létaly všude a on měl zaslepené oči. Snažil se prodrat sladkými závějemi, ovšem to nebylo tak snadné. Lepilo to a rozpouštělo vše kolem sebe na cukr. Dokonce i našeho spolužáka. Už se zdálo, že se z něj stane cukrová vata, ovšem plamen v místnosti zaplál znovu a opozdilec se probudil v červeném křesle.