Lucia Everdeen: Nebelvírčan v Říši divů II

Nebelvírčan v Říši divů II

Jako správná Nebelvírčanka se proháním po krajině na hřbetě urostlého lva. Za mnou vlaje rozevlášť a vítr si pohrává s mými vlasy. Co to ale vidím? Místo stromů se zjevují pestrobarevná lízátka? A támhle jsou stromy z cukrové vaty? Musím slézt ze lva a kousek vaty si utrhnout. Hmmm, je tak lahodná. Vydáváme se dál na cestu, jdeme podél stavení z perníku, mám chuť na kousek střechy, ale musím přelézt plot z pendreku, na to jsem ovšem moc líná. Docházíme na konec vesnice, kde je úžasný čokoládový rybníček. Kolem poskakuje spousta čokoládových žabek, čokoládových cvrčků a poletují hejna marcipánových motýlů. Jsem v ráji? Lev si líně lehá do stínu vrby, která má větve z želé a kmen z kokosové tyčinky. Lev se zakousne a nevšímá si mne. Sundavám si rozevlášť a jdu se vykoupat do rybníka. Čokoláda mne nadnáší na hladině, neustále ochutnávám. Místo leknínů jsou všude plátky mandlí, sem tam malý oříšek. 
Po čase se vydáváme opět na cestu, vidím krásné hory a vypadají jako kopce čokolády, nutně musím ochutnat. Kráčíme si cestičkou z tatranek, lev si občas ukousne. Já už nějak nemůžu, jsem z toho sladkého celá přejedená a začíná mi být pěkně špatně. Fuj, příště radši zeleninu.