Susan Bouchy: Nebelvírčan v Říši divů III

Nebelvírčan v Říši divů III

Vstala jsem ráno dřív. Už jsem nemohla usnout, tak na co ležet v posteli. Sedla jsem si na postel, promnula oči a nazula moje krásné bačkůrky v podobě lvích tlap. Zvedla jsem se a podlaha se začala vlnit. Netušila jsem, co se děje, ale propadala jsem se. Byla jsem jen v bačkorech a noční košili. Letěla jsem doslova divnou chodbou, která byla celá červená a lemovalo ji žluté světlo, jako miliony světlušek. Dopadla jsem do měkkých polštářků. Rozhlédla jsem se a viděla jsem malou místnost jen s červenými polštáři a velkým obrazem lva a jedním světlem, které se nade mnou tyčilo. Pokusila jsem se vstát a najít východ, ale dopadala jsem stále do měkkých polštářků. O snaze se dostat ke zdi jsem se trochu opřela o obraz a ten se pohnul. Byl za ním průchod. Prošla jsem malou chodbičkou do velké místnosti. Byla laděná do červené a zlaté barvy. Stoly uprostřed místnosti se pod jídlem prohýbaly. Okolo plno židliček. Na zdech visely obrazy lvů a zakladatelů koleje. Naproti mě bylo velké okno, zrovna vycházelo slunce. Vše slunce krásně osvítilo. Místností se vinula krásná, relaxační hudba. Přešla jsem blíž k oknu. Stál tam zlatý trůn. Neodolala jsem a posadila jsem se.