Theresa Brendi: Nebelvírčan v Říši divů IV

Nebelvírčan v Říši divů IV

Měla jsem vám nedávno docela zvláštní sen. Normálně, jako každý den, jsem vstala z postele a dobelhala se do kolejní místnosti. Rozhlédla jsem se a spatřila výjev minimálně podivný! Všude byl klid! Vlastně bylo všude spíš mrtvo jako v hrobě. Kde jako je ten každodenní ruch a radost? Nechápala jsem. Ani ve Velké síni to nebylo o moc lepší. Skoro jsem měla dojem, že jsem jako v Růženčiném zámku, kde všichni spí. Profesoři bledší než obvykle, studenti plahočící se s nicneříkajícím výrazem ve tváři. I mí spolužáci, mí kamarádi z koleje, jakoby byli tělo bez duše. Jinak akční a soutěživá dvojčata Rutheová se div neplazila pod stolem… hrůza.

V naději, že aspoň v subojovém klubu to bude žít jako obvykle, jsem zamířila právě tam. Při pohledu na souboje mi málem upadla čelist.

Říká se, tedy Moudrý klobouk to říká, že Nebelvír se vyznačuje svou odvahou, tak proč se jeden z mých přátel, který jindy nikdy nefňukal, když jej zasáhlo nějaké útočné kouzlo, krčí za tím brnění a div nebrečí? Proč další nemají ani odvahu postavit se komukoliv a dokonce i takovému tragédovi, jakým jsem na poli soubojů já?

Co se to tady sakra děje? Tohle je jak v Říši divů!