Neúmorný rozhovor s Jamesem Loxarem

Beteramis Athenodoros

James Loxar, dosud poměrně nenápadný student čtvrtého ročníku, převzal po končící Angie Claire Silvery odznak primuse koleje. Ve funkci je zatím sotva pár dní, ale už teď ukazuje, že hodlá koleji věnovat spoustu svého času. Právě díky tomuto mladickému nadšení jsem měla neskonalé štěstí a nemusela jsem použít ani jednu ze svých úplatkářských technik, abych ho před svůj skoro-bleskobrk dostala. James mi rozhovor poskytl rád a prakticky hned, za což jsme mu já i můj váček s fazolkami byli vděční.


B.A.: Ahoj, Jamesi, v první řadě ti ještě jednou moc a moc gratuluji ke zlatému odznaku! - široce se usměje - A taky moc děkuju, že sis na mě udělal čas, musím se přiznat, pukám blahem, že můžu vést rozhovor s někým tak neokoukaným, v to jsem ani nedoufala. - nadšením jí přeskočí hlas - Takže... mám samozřejmě mraky otázek, můžu začít?

J.L.: Jen do toho! Jsem obrněný, připravený a všechno! - směje se -

B.A.: Fajn, dík. - zazubí se - V rámci zahřívacího kola se tě tedy zeptám na tvé dojmy. Jaké to je, nastupovat do funkce po milionkrát blahořečené Angie Silvery? Bereš to jako své mínus do začátku, nebo naopak jako skvělou příležitost ukázat, co všechno v tobě je?

J.L.: Abych pravdu řekl, tak jsem se ze začátku bál toho, že budu osočován, že někdo jako já, bez zkušeností a takové "pískle", nastoupí na místo, které tak dlouho Angie výborně vedla. Toho jsem se, Merlinudík, nedočkal. - usměje se - Když se ale vrátím k tvé otázce, tak můžu jen říci, že udělám, co bude v mých silách. Samozřejmě to beru jako tu příležitost ukázat, co ve mně je, protože si myslím, že o mně hodně kouzelníků na tomhle hradě pochybuje. Proto jim chci dokázat, že i někdo jako já může pomáhat koleji jít kupředu.

B.A.: Spíš tě jen neznají, řekla bych, tak nevědí, co můžou čekat. - usměje se - To tu mám taky jako jednu z otázek, mimochodem! - rychle nalistuje patřičnou stránku ve svém bločku a začne číst - Většina lidí z koleje tě zná jako ukecaného a milého kluka, který je pro každou srandu – všem je ale jasné, že to je jen kousek tvé osobnosti, že spousta dalších věcí je skrytá... Kdybys tedy měl říct, jaké máš tři dobré a tři špatné vlastnosti, které ti ve funkci nejvíc pomůžou / nejvíc ti naházejí klacky pod nohy - které to budou?

J.L.: Z těch dobrých... to je docela spekulativní, protože ano, můžu tady spustit, jak jsem skvělý, super spolehlivý, ale ta sebe-charakteristika mi nikdy nešla. Možná to, že každému rád pomůžu. Myslím, že jako dobrá vlastnost může být považováno i to, že se věci snažím dělat na 110 % - což ale zase může někomu vadit, a to mu nemůžu zazlívat. - se smíchem pokrčí rameny -
Ze zlých to může být třeba všem známé umění prokrastinace. Prostě odkládám, odkládám, až mě lidi mají za lemru. - směje se - Poté třeba moje chronická nechápavost - to ti hodně lidí dosvědčí, že to se mnou občas není lehké. Jsem také docela hádavý a to v tom smyslu, že mám svůj názor a nikdo mi ho prostě nevymluví. Tyto špatné vlastnosti samozřejmě ve funkci omezím, to se neboj!

B.A.: Dík za upřímnost, to je větší sebereflexe, než jsem doufala. - zazubí se - A nepochybuju, že se budeš snažit špatné vlastnosti omezit, to je jasné. Máš jako primus nějaký vzor, kterému by ses chtěl ideálně vyrovnat? Ať už nějaký z historie Nebelvíru nebo třeba i z jiné koleje, to je fuk - prostě někoho, kdo tě inspiruje a na koho budeš myslet, když tě bude to P na hábitu zrovna opravdu hodně tížit?

J.L.: Určitě, mám vzor. Je to samozřejmě minulá primuska Angie. Chtěl bych se pokusit jít v jejích šlépějích a mít pro kolej minimálně poloviční přínos jako ona. Protože přiznejme si, tolik práce co udělala pro kolej, to je až nadlidské!

B.A.: - souhlasně přikyvuje - A jak vůbec vycházíš s madam Olivkou? Už tě honí, nebo je zatím milá?

J.L.: Madam Olivka je zatím milá, možná ale něco chystá! Určitě! Podle mě s ní nebudu mít žádný problém a určitě se mi s ní bude pracovat dobře. - statečně se uculí -

B.A.: Hehe, budu držet palce! - rozesměje se - A co holky prefektky? Vlastně vůbec nevím, jak to chodí. Měl jsi nějaký vliv na jejich jmenování, nebo jsi k nim přišel jako slepý k houslím?

J.L.: S madam Olivkou jsme se shodli na tom, že by výborná prefektka byla Susan Bouchy, už díky tomu, že když potřebuješ pomoc, hned pomůže. To byl takový hlavní impuls toho, proč jsem si myslel, že by se k ní odznak hodil.
Upřímně jsem ani nevěděl, kdo by jako druhý prefekt mohl být. Naštěstí měla madam Olivka všechno dopředu promyšlené a navrhla Kathy. Musel jsem s ní souhlasit, protože je snaživá a myslím, že k ní odznak půjde dobře.

B.A.: To souhlasím! Předpokládám, že asi nemá smysl ptát se teď v začátcích, jestli jsi s nimi spokojený, ale tak, hodláš se na ně v budoucnu absolutně spoléhat, brát je jako rovnocenné parťačky, nebo jsi spíš ten typ, který si radši věci dělá sám, protože si je udělá nejlíp? Třeba na těch zmíněných 110 %?

J.L.: Jak jsi sama řekla, nemá to moc smysl, protože se o tom musím prvně přesvědčit, ale myslím, že bude lepší práce s nimi než bez nich, ale čas ukáže.. - zazubí se - Samozřejmě jsou zde nějaké věci, které bych si radši udělal sám, ale myslím, že moc časté to nebude.

B.A.: Co zasedačka? Posledních x nebelvírských primusů preferovalo velikou zasedačku, která má ale samozřejmě jak své výhody, tak i nevýhody. Plánuješ tady nějaké změny, třeba hlavně v počtu kmenových členů? Případně nějakou její velkou obrodu, ve prospěch mladých a neokoukaných tváří? - svůdně zamrká -

J.L.: Pokud by souhlasila madam Olivka, tak bych tam rád zařadil i nějaké mladé tváře. - opětuje mrkání - Ale myslím si, že tento člověk bude muset prokázat nějakou snahu o to pomoci koleji, a to nemyslím jen to, že to řeknou, ale chtěl bych třeba vidět, jak v kolejce pomáhají atd. Myslím, že to všichni pochopí. Každopádně už mám pár tipů, o kterých si myslím, že to jsou právě ti, kteří si to zaslouží. - usměje se -

B.A.: Takže to budou spíš jen takové menší změny, nic převratného? - ujišťuje se -

J.L.: Přesně tak.

B.A.: Když už se ptám na ta vážnější témata, tak mě hrozně zajímá tvůj přístup ke kolejním cílům, k pohárům a bodohrocení obecně – co od tebe můžeme čekat? Slyšela jsem nějaké sklepní šuškání, že má Nebelvír po těch letech plných pohárů „přepálený motor“, a proto jsme v posledních dvou letech nic nevyhráli... Chceš s tím něco udělat, nebo s tím souhlasíš a radši povedeš kolej jiným směrem, abychom se mohli nějak „zregenerovat“? Je-li to tedy vůbec možné, samozřejmě.

J.L.: Můžu říci jen to, že nejsem ten typ, co se lidi mermomocí snaží do něčeho nutit... Myslím, že zde bude stačit jen podpora, kterou ode mě budete vy, jakožto kolej, mít. Podle mě bychom mohli pohár vyhrát, ale konkurence je veliká, takže těžko říci.

B.A.: Jak se budeš stavět k bodům ty sám? Ne že bys jich měl loni málo, to vůbec, ale stejně, je to celkem běžný jev, že se lidé ve funkci snaží být ještě lepším příkladem pro ostatní, vezmou si více předmětů, dělají více soutěží... Bude to i tvůj případ?

J.L.: Já vím, většinou to tak bývá, ale ruku na srdce, mudlové jsou nemilosrdní a kvůli nim si nemůžu dovolit brát nějak o moc více předmětů. Spíše bych rád malinko pohnul se soutěžemi. - usměje se -

B.A.: Ještě bych se ráda zeptala na tvůj přístup k nováčkovské politice. Myslíš, že by se koleje měly aktivně účastnit „soutěže“ o kvalitní právě zařazené studenty? Budeš v Nebelvíru v létě něco takového iniciovat?

J.L.: Myslíš to, čemu já říkám zvrácené verbování? - zasměje se - Abych pravdu řekl, tak bych tomu radši nechal volný průběh, protože se stejně klobouk rozhodne podle svého uvážení. - s úsměvem pokrčí rameny -

B.A.: - souhlasně přikyvuje a taky se chichotá - Dobře. A na závěr nám na sebe ještě něco práskni. - zatváří se děsně prohnaně - Dostal jsi třeba někdy trolla? Nebo školní trest? Nebo jsi vyvedl něco opravdu děsného, co by nás zajímalo?

J.L.: Ne! Že bys byla až taková a tahala na mě špínu?! - rozesměje se - Ne, já samozřejmě jednou Trolla dostal. Myslel jsem, že jsem úkol odevzdal, ale kupodivu ne. Nevím, kde se stala chyba, ale co. - usměje se nad tou vzpomínkou - Školní trest jsem nikdy nedostal, Merlinudík. Jinak je můj trestní rejstřík čistý, jako slovo Merlinovo! - hrdě vypne hruď -

B.A.: Dík! Přesně to jsem si myslela! - směje se -

J.L.: Není zač!

B.A.: No a tím to ode mě bude asi vše, pokud nemáš ještě něco na srdci ty sám? - tázavě se na Jamese podívá -

J.L.: Jen bych chtěl všem vzkázat, že se těším na spolupráci a všem přeji pevné nervy do nového školního roku! - usměje se do nepřítomného objektivu -

B.A.: Moc děkuju za rozhovor, Jamesi. - usměje se též - Přeju hodně úspěchů ve funkci, ať se ti daří a Nebelvír ti dělá samou radost.

J.L.: Nemáš vůbec zač a děkuji moc.

Komentáře


Všechna pole jsou povinná
Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů


Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz