Nebelvírské  obludárium

S koncem ledna se nebelvírská kolej proměnila k nepoznání. Když jsem v první prázdninový večer vstoupila do kolejní místnosti, musím se přiznat, že jsem zůstala stát ve dveřích, oněmělá úžasem – na křesílkách se nám roztahovalo pár upírů, několik kyklopů, jedna mořská panna, tři studenti s očima na stopkách a dokonce se tu našlo i pár slečen s obrovskýma chlupatýma nohama! Vzhledem k přítomnosti veselého štěbetání a smíchu, který bych poznala i poslepu, jsem došla k závěru, že nám kolejní místnost neokupují žádní cizinci, ale že opravdu hledím na své studenty, kteří jsou však z nějakého podivného důvodu změněni k nepoznání. Začala jsem tedy pátrat po původci této zjevně nepovedené hromadné kletby – no protože co by to mohlo být jiného? -  a dozvěděla jsem se, že za vším stojí proslulý Cirque du Magique, který zavítal na meziroční prázdniny do Godrikova Dolu.

Barvitá líčení o zakrslém skřetovi, který vás nechá nahlédnout do Zrcadla zrůdnosti, o štědrém a usměvavém kouzelníkovi ze stanu se sladkostmi a zejména potom o „drsňákovi“ Vinčenzovi, který vás s radostí nechá kydat sloní trus, zněly opravdu nadmíru zajímavě, takže jsem nakonec sama vyrazila pohlédnout cirkusovému hemžení do tváře. A ač se mi kolejní povídačky zdály dost přitažené za vlasy, musím uznat, že k pravdě měly ještě stále daleko. Vynechaly totiž pár poměrně důležitých faktů, jako třeba ten, že se z některých pochoutek usměvavého kouzelníka z cukrárny osypete alergickou vyrážkou (respektive pupenci, protože k „vyrážce“ to mělo opravdu daleko), že budete muset odolávat svodům Štramárny, ze které na vás nejnovější výstřelky kouzelnické módy úplně volají, a zejména potom že budete utíkat před dotěrnou vědmou Eržikou, která má neustálou tendenci věštit vám tu nejtrapnější budoucnost!

Abych tu však o nebelvírském cirkusovém vytržení nemluvila pouze za sebe, odchytla jsem si v kolejce slečny Nerys, Mishael, Jane a Kate a poptala jsem se i na jejich dojmy...

Jane: Mým nejoblíbenějším stanem byl rozhodně Sladký tah naslepo, tam jsem nakukovala neustále, protože jsem chtěla vyzkoušet pokud možno všechna "sladká postižení". Jedno z nich mi ale bohužel uniklo. - smutně si povzdychne - Mým druhým nejoblíbenějším stanem se pak stala Štramárna se svými naprosto kouzelnými modely. 

Mish: Taky jsem měla nejraději Sladký tah naslepo... 

Nerys: Pro mě úplně prvním stanem, který mě nadchl, bylo Zrcadlo zrůdnosti. Nešlo si nezamilovat už samu cedulku, která na něj upozorňovala. A ten pohled do zrcadla, ach, tak bych se chtěla vídat každý den, jen ty špinavé nohy, ty bych nerada. Naštěstí mi je zrcadlo neukázalo, zato jsem měla pár dnů pěkně špionských – plachťácké uši, díky kterým jsem slyšela i nejjemnější šustění, oči na stopkách a pak i jedno velké a tři malá, v závěru pak nos, abych měla na vše lepší čuch. Velmi mě potěšila i Štramárna, totéž bohužel nemůže říct můj měšeček, do té doby už solidně přichystaný na výuku. A ta spousta sladkostí z Tahu naslepo! Doslova jsem se zamilovala do chutě zmrzlinového kornoutu, ovocného špízu a sladké kukuřičky. Jak jen mi budou chybět, dokud k nám (jinou možnost rozhodně odmítám!) cirkus zase za rok nezavítá. V cukrovinkách jsem si opravdu zvykla, ten adrenalin, když si člověk sahal do klobouku, síla a kouzlo překvapení, ach!  - chvíli se jen tak zasněně culí s nepřítomným pohledem - A rozhodně mě potěšily i Klamkostýmy, kde bylo opravdu na co koukat. A také stan s brigádami, díky kterému jsem si mohla celý ten cirkus užít. A věštby u Eržiky, ty mě pobavily, i když jsem tam šla jen párkrát. 

Kate: Jo, ono jak to bylo nový, tak mě bavilo všechno. - směje se - Ale nejvíc jsem chodila do toho stánku, kde se prodávalo oblečení a nějaký další věcičky - ale na jméno toho stánku si teď nevzpomenu. Že by ta Štramárna? - zubí se a krčí rameny - 

Nerys: Ach, alergická reakce. Nejdřív jsem ji zaregistrovala tak mimoděk. Měla jsem zrovna v puse ostružinovou jednohubku, máchala jsem si ocáskem ze strany na stranu, abych zametla stopy, že už jsem (ZASE!) byla u sladkostí a ve Štramárně, když jsem uslyšela zděšený výkřik. A pak jsem i uviděla jednu nebohou studentku, jak se drží za tvář a mne si ji tak, jako by ji snad chtěla sundat jako přilepenou masku. Dost jsem se od té doby omezila, dokud nebyl známý lék. Navařila jsem si pár bahenních lektvarů pro sebe, nějaké pro ostatní nebožáky z mé koleje a vyrazila na cukrátka znovu. Hned to první mě dostalo, ale kdo je připraven, není ohrožen – hned jsem se za plachtou stanu namazala a bylo mi dobře. Pokud bych ale měla popsat přímo ten pocit alergické vyrážky, pak jsem jej vnímala asi jako kdyby mi na tváři vyrůstaly a praskaly pupínky, jako kdyby v nich tepalo. Pořád jsem měla tvář slizce vlhkou, ta vlhkost byla asi nejméně příjemná. Žádnou větší bolest jsem ale necítila a bahenní maska byla nakonec také vlhká, ale příjemným způsobem, voněla mořem. Zkráceně, alergickou reakci bych popsala jako „mazlavě nepříjemnou uhrovitost“. 

Jane: Já bych alergickou vyrážku popsala asi jako "škrabavou nadílku", díky které jsem měla nutkání se drbat všude možně, jako bych snad měla nějaké blechy či co. Bylo to naprosto příšerné! Nevydržela jsem s ní tedy moc dlouho a jakmile jsem měla příležitost, hned jsem se utíkala vyléčit. 

Kate: No, poprvé to bylo ještě docela vtipný, když to chytil téměř celý hrad. Vyrážka svědila, bolela, ale na rozdíl od jiných aspoň vtipně vypadala. Ty bobulky co jsme měli na obličejích, jo, ty vypadaly vtipně. - chichotá se - Ale to bylo v prvních dnech, pak jsem to nenáviděla, protože jsem vyrážku chytla po každém pamlsku. - zatváří se mrzutě -

Mish: Já jsem si připadala, jako kdybych měla na kůži spoustu barevných lentilek... 

Kate: Já se svíjela v ladných pohybech jako hadí žena! - vyprskne smíchy - Jednou se mi to dokonce povedlo výtečně! Takže radost jsem z toho měla pořádnou.

Každopádně nejlepší na tom bylo, když jsem se tam svíjela a viděla jsem, jak se tam přišli svíjet i nějací nejmenovaní profesoři, či studenti. To jsem se pak nesvíjela jako hadí žena, ale svíjela jsem se smíchy. - směje se -

Mish: Vzhledem k tomu, že umím jakž takž šít, tak jsem látala stan. Nu a ano, dalo to práci... 

Nerys: Bývaly časy, kdy jsem snila o práci v cirkuse, kdo by nechtěl být jako malý akrobatem nebo provazochodcem? Bylo mi jasné, že pokud si chci užít cirkus, je třeba se taky zapojit prací, takže jsem se vrhla na kydání slonince, u čehož jsem vydržela až do konce, snad jen s jednou výjimkou krmení dravců. Nevadí mi těžká práce, ani bych už nespočetla, kolik jsem toho za svou kariéru kouzelnického učně nakydala u testrálů… - významně se podívá na madam - v sovinci nebo u dalších tvorů. Je to věc nutná a tak ji taky beru, rozhodně se za takovou brigádu nestydím. Pravda, za ta kila hnoje mohlo být i víc žetonů, ale nejspíš to byla prostě odměna za „splněno/nesplněno“, ne za to, kolik kotoučů člověk vyvezl za hranice slonince. Odměnou navíc mi je také fakt, že jsem se mohla před následující famfrpálovou sezónou pěkně potrénovat a protáhnout si prázdninami lenošící svalstvo. Celkově bych řekla, že nám za brigády platili docela dobře a že některé věci byly i finančně dobře dostupné (hlavně ve Štramárně), ceny dravců a některých masek mi ale udělaly čáru přes rozpočet, takže už se těším na příští návštěvu, kdy, doufám, budu už finančně připravená úplně na všechno. - usměje se a zasní se, jako by už viděla nový příjezd cirkusu ve vší slávě - 

Jane: Samozřejmě, že jsem na brigádě byla, jinak bych pak nemohla riskovat život u Sladkého tahu! Bohužel si už ale nepamatuji, jaké brigády jsem absolvovala, bylo jich tolik... Přijde mi ale, že nebyly tak strašné, jak se zdály, aktivita nutná pro získání žetonů byla spíše taková milá a symbolická. 

Jane: Zakoupila jsem si dravce s názvem Sokol Šahin, velice elegantního tvora, kterému jsem přiřkla jméno Šigeru. Je ozdobou mého sovince a vlastně také mazlíčkem. Tvrdili mi sice cosi o tom, že je to neohrožený dravec, ale ve finále je to jen přítulný miláček, kterého spíš musím chránit, aby si z něj sovy nevyrobily alternativní zob. - směje se - 

Ah, tak přítulný miláček! Zajímavé. Mně tuhle málem uklovl prst! No nic, moc vám děkuju za váš čas, slečny, už vás nebudu déle zdržovat. - usměje se a zaklapne svůj bonzbloček -