Mezinárodní den dětské knihy

Našly se tři ochotné slečny, které mi odpověděly na pár otázek. Byly to Narcisse Cinerea, Natally Daley a Besa Bláznivá Rokfortská. Tímto jim moc děkuji a vy už si teď můžete přečíst rozhovor, který jsme společnými silami vytvořily.

Andy: Četly jste si v dětství knížky? Popř. četl je někdo vám?

Nar: Četla jsem hodně od doby, kdy jsem se naučila číst, s přibývajícím věkem je na čtení ovšem méně času. Když jsem byla malá, čítávali mi rodiče a babička.

Nat: Četla jsem jako malá hodně, ale až když jsem se naučila číst, jinak mi četla babička nebo maminka.

Bes: Stále jsem četla knížky. Přečetla jsem všechny dětské, které jsme měli doma, a že jich bylo hodně. Potom jsem začala chodit do knihovny.

Andy: Bavilo vás si číst samy a nebo jste byly raději, když vám někdo četl?

Nar: Raději čtu sama, lépe se mi přijímá psaný text než mluvené slovo.

Nat: Podle knížky, třeba něco jsem četla raději sama, něco jsem měla zase ráda, když mi četli oni, protože to byla sranda.

Bes: Nikdo mi nečetl. Pouze paní učitelka ve školce před spaním. Četla jsem si sama už od první třídy.

Andy: Pamatujete si nějakou hodně oblíbenou knížku z dětství? Jakou?

Nar: Milovala jsem Děti z Bullerbynu, hlavně pro venkovskou atmosféru a všudypřítomnou pohodu a život. Hodně mi také řekl Harry Potter, ale to až o něco později.

Nat: Ano, Bajky Barda Beedleho.

Bes: Pipi dlouhá punčocha, Tři pátrači, Adélka Zvonková, Prázdniny na planetě Coleida.

Andy: Máte tuto knížku dodnes a přečetly byste si jí znovu?

Nar: Děti z Bullerbynu se mi někam ztratily, když jsem stěhovala, Harryho mám pořád, všechny díly. Obojí bych si přečetla znovu bez váhání.

Nat: Mám a klidně zase, protože mají v sobě jisté kouzlo.

Bes: Prázdniny na planetě Coleida a Pátrači byly knihy z knihovny, ostatní přešly do vlastnictví dalších dětí v rodině

Andy: Jak tato knížka vypadala a proč jste si jí oblíbily?

Nar: Děti z Bullerbynu mě oslovily především pro tu nenucenost, která mezi všemi lidmi v knize panovala, navíc též pro reálnost celého příběhu. Má to něco do sebe, včetně dětské naivity a snahy uspět v různých životních situacích. Harry Potter mi učaroval hlavně světem a jazykem... příběh to pro mě až tak oslnivý není, má tam sice hodně silných okamžiků, ale důraz kladu spíše na svět, který mi otevřel, a který Rowlingová vytvořila. A pak... český jazyk je v našich překladech nádherný, víc než to.

Nat: Tuto knížku mám po mámě, která ji jako malá také měla. Jsou tam bajky, které dětem ukazují kouzelnický svět. Hned na začátku jsem si ji oblíbila a mám ji ráda doteď.

Bes: Napsala jsem těch knih víc, protože jsem si nedokázala vybrat, uff, nyní abych popisovala všechny. - směje se - Adélka zvonková měla nádherné ilustrace, líbila se mi hlavně kvůli obrázkům, ale i text byl ok. Pipi dlouhou punčochu snad ani nemusím popisovat, tu znají všechny děti. Prázdniny na planetě Coleida a Pátrače jsem považovala za nesmírně zajímavé knihy.

Andy: Doporučily byste tuto knížku svým dětem a celkově mladším generacím?

Nar: Rozhodně, obojí bych doporučila. Děti z Bullerbynu zvlášť - jsou v nich skutečné lidské hodnoty, které se z dnešního světa ztrácí, a k tomu jsou tam děti vykresleny tak... dětsky. Myslím, že dnešnímu světu Bullerbyn chybí.

Nat: Určitě. Tato knížka je základem první četby. Každé dítě z našeho světa by ji mělo přečíst.

Bes: Pipi je nesmrtelná, určitě doporučuji. Rovněž Pátrači se těší novým vydáním, doporučuji také. Adélku doporučuji pouze v případě, kdyby vyšla s původními ilustracemi. Coleidu by dnešní děti označily za veteš, možná pro zasmání, ale mně se hrozně líbila. Jistý okamžik jsem i přemýšlela, že si ji nechám a do knihovny ji nevrátím. No fakt.