Mezinárodní den svobody tisku: Máme vůbec co slavit?

Začněme tedy od začátku a věnujme se hlavně tištěným médiím, která jsou nám, kouzelníkům, stejně nejblíže. Kdo nebo co je novinář? V utopistickém světě, na jehož tvorbě už horečnatě pracuji, by byl novinář člověk, který by psal pro potěšení čtenářů i pro svou vlastní zábavu. Psal by ale i z jiného, mnohem vážnějšího důvodu. Aby všechny lidi pokud možno co nejobjektivněji informoval o nejnovějších zprávách. Jistě, o míře objektivity se dá hodně dlouho polemizovat a mohli bychom diskutovat, zdali je vůbec možné napsat článek, který nebude vůbec odrážet názory pisatele. Ale jak už se říká, nejdůležitější je snaha. A pokud má sám novinář například zcela jasný negativní pohled na mudly a jejich žití, raději by se reportáži o tom, jak mudlové žijí, jaké mají starosti a jak vypadá jejich svět bez kouzel, měl raději vyhnout. 

Nedělejme si ale iluze, drtivá většina redaktorů (hluboce se omlouvám té hrstce, která píše z důvodů výše popsaných) se věnuje novinařině hlavně kvůli penězům. Je jim jedno, co píšou, o kom píšou, zdali vůbec píšou pravdu. Hlavně když za to dostanou pár stříbrných, nebo dokonce i zlatých penízků. Není ani výjimkou, že jim někdo zaplatí za článek, který bude jejich mecenášům přesně ušit na míru. Zbaví se tak svého obchodního konkurenta, pomluví soka v lásce či jinak zdiskreditují osobu, která je jim z jakéhokoliv důvodu nepohodlná. 

Další redaktoři se možná touto cestou - tedy psaním do tištěných médií - snaží i proslavit. Kvalita takových článků bývá pak většinou opravdu hodně tristní, protože zde opět nejde o nějakou pravdu či o relevantní informace, ale o zaručené senzace a co největší katastrofy. Čím větší "mudloviny" napíšete, tím jste čtenější. Čtenáře nebaví zprávy o kvalitě úrody, ale pokud vymyslíte epidemii nemoci, která v ideálním případě neexistuje a jež má ještě nějaký vtipný projev u nakažených osob, máte vyhráno. Nebo cítíte svůj nevyužitý potenciál v oblasti fantazie, a dokonce vytvoříte nových druh mimozemšťanů a zahubíte naši Zemi ufony? Ještě lépe! Nezapomeňte však na kruhy v obilí! Bez nich by to nemělo ty pravé grády! 

Člověk aby byl v dnešní době lékouzelníkem, právníkem, učitelem, alchymistou... Protože ničemu se nedá věřit, vše je zpochybňováno. Místo toho, abychom se snažili odhalovat pravdu o tom, co ještě neznáme, a snažili se objevovat nové věci, kráčíme dozadu a přemýšlíme a filozofujeme nad tím, zdali slova učenců vyřčená před staletími a jejichž platnost se tisíckrát ověřila, jsou skutečně pravdivá. 

Je tedy naprostá svoboda tisku opravdovou výhrou? Je výsadou jen takzvaných vyspělých zemích? 

Jak už dávno pravil J. S. Mill: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Správně bychom se tedy měli vyhnout psaní článků, které by nás mohly usvědčit z nactiutrhání. A jak se to vlastně má s tou slavnou svobodou? Vzpomeňme si na případ starý jen pár desítek let. V době, kdy se lord Voldemort vrátil, ale pro většinu kouzelnického světa neexistoval o jeho comebacku přesvědčující důkaz, se Denní věštec snažil zdiskreditovat Harryho Pottera a každého, kdo s ním sympatizoval. Nakonec to byl Jinotaj a Xenofilius Láskorád, který se k Harrymu neotočil zády a nabídl mu, aby sdělil svůj příběh. 

Ale ani dnes to není o mnoho lepší. Zkuste si zajít do některé redakce a pokuste se je uprosit, aby vám vydali článek týkající se některého z kontroverzních témat. Pokud zrovna natrefíte na redakci, která bude sdílet váš názor a které se bude váš článek hodit, máte vyhráno. Jestliže si však vyberete tiskovinu s názory odlišnými, budete rádi, pokud vás pouze slušně odmítnou.  

Co bych vám tedy ráda na závěr sdělila? Co bych vám poradila? 

Jakožto čtenáři nesmíte brát každý článek, který se vám pod ruku dostane, naprosto vážně. Přečtěte si vždy o dané problematice více různých pohledů, klidně i zcela opačných. A hlavně nepřijímejte názory jakéhokoliv pisatele automaticky za své. Je sice krásné, když někdo umí používat vzletná vyjádření a vyjadřuje se nanejvýš kultivovaně, ale to nic nemění na tom, že se může ve svém názoru mýlit. Proto si každý článek nechte nejdříve projít hlavou. Zamyslete se nad ním.

A všem redaktorům, kteří náhodou na můj článek narazili, pak přeji notnou dávku humoru, který je, jak se říká, kořením života, a hlavně pak velkou odvahu nepsat, pokud máte jiný názor a přesvědčující důkazy, tendenčně. Ať žádného ze svých článků nemusíte v budoucnu litovat...