Dav imigrantů seděl na
celém náměstí. Kousek stranou od něj se držel černý mladík a upřeně pozoroval
jakousi fotografii. Neslušně jsem mu nakoukl přes rameno. Během našeho
pozdějšího rozhovoru mi dal její duplikát, takže se můžete podívat, co na ní
bylo:

Krajina vypadala africky
a zvířata v ní jako prasata, na čemž by nebylo nic divného. Upoutaly mě
však dvě věci. Fotografie se proměňovala, byla tedy kouzelnická. Zvířata na ní
střídavě mizela a opět se objevovala.
Protože jsem vzdělaný
člověk, ihned jsem si vzpomněl na popis mizenek od Mloka Scamandera: „Mizenka
(Tebo). Klasifikace MK: XXXX. Mizenka je popelavě zbarvené prase bradavičnaté,
které se vyskytuje v Kongu a v Zairu. Ovládá umění neviditelnosti,
takže je obtížné se jí vyhnout nebo ji chytit, a je velice nebezpečná. Kůže
mizenky je mezi kouzelníky velice ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů.“
Byly na fotografii ony?
Oslovil jsem mladíka
anglicky, ale nerozuměl. Pokusil se mi odpovědět francouzsky, ale to jsem zase
nerozuměl já. Mou němčinu nedal, ani já jeho neznámý jazyk, o němž jsem se
později dozvěděl, že šlo o bantu. Poškrábal jsem se po hlavě a řekl: „To
nebude snadné.“ „Vy umíte česky?“ zeptal se mě. „Aby ne, když jsme v Česku,
ale jak to, že mluvíte česky vy?“ „Tatínek tady vystudoval zemědělství, to
ještě bylo Československo, naučil mě.“
Takto jsem se seznámil
s Patricem Mobutou. Patrice po otci zdědil lásku ke všemu živému. Protože
z politických důvodů nemohl studovat, zvolil si práci pastýře mizenek.
Nyní utekl z Konga a doufá, že najde nový domov u nás. Přináším s ním
rozhovor.
NM: Na fotografii, kterou máš u sebe, jsou tři mizenky.
Můžeš nám o nich něco říci?
PM: Samozřejmě. To byly mé mizenky. Kňour se jmenoval Mtu, to
znamená svahilsky Osoba. Bachyně byla Kitu, tedy Věc. A seleti jsem říkal
Mtoto, Dítě.
NM: Kde jsi k nim přišel?
PM: Vždy jsem chtěl pracovat se zvířaty. Uvažoval jsem
dokonce o tom, že budu sloužit u mudlů, ale protože jsem po
dědečkovi, jenž byl šamanem našeho kmene, zdědil magické schopnosti, zaměstnal
mě nakonec jeden bohatý kouzelník. Rozhodl se právě chovat mizenky, protože se
na nich dá dobře vydělat. Nebyl jsem nadšený z toho, že je poráží pro
kůži, ale práci jsem potřeboval a nejsem falešně sentimentální. Hospodářská
zvířata jsou hospodářská zvířata.
NM: Asi nejde o jednoduchou práci. Mizenky jsou řazeny
mezi tvory, kteří jsou nebezpeční a vyžadují odborné znalosti, i když zkušený
kouzelník si s nimi poradí.
PM: To je pravda. Můžeš si je představit prostě jako prasata.
Jsou silné. Obvykle neútočí, když ale mají mláďata, chrání je i před domnělým
nebezpečím. Navíc se umí učinit neviditelnými, takže si jich snadno nevšimneš.
Pokud se pohybuješ někde, kde žijí, musíš hlavně dobře poslouchat. Hodně dupou,
takže jakmile uslyšíš přibližující se dupot, aniž něco vidíš, vylez na strom,
jde po tobě mizenka.
NM: Domestikovat se ovšem dají.
PM: Samozřejmě, jde o zvířata. Jsou vděčná za lásku, a
hlavně za krmení. Když si na tebe zvyknou, nehrozí ti žádné nebezpečí. Můžeš si
je klidně hladit. Zpočátku bys ale u sebe měl mít hůlku a občas jim
nějakým kouzlem dát najevo, že tě musí poslouchat.
NM: Jak však uhlídat stádo, které nevidíš?
PM: K tomu se dá použít plotové kouzlo. Ohradíš jím
jejich prostor. Když se přiblíží k jeho hranicím, dostanou ránu. Ale
pozor, rozzuřenou mizenku ani to nezastaví, klidně kouzlem proběhne. Proto se k nim
musíš chovat slušně, ničím je nenaštvat, aby je nepopadl amok.
NM: Trpí jím často?
PM: Skoro vůbec, jen když se cítí ohrožené. To je pak ovládne
zuřivost, jinak to jsou od přirozenosti spíše plachá zvířata.
NM: Nakonec sis tedy pořídil vlastní stádečko.
PM: No jasně, jen co jsem si vydělal trochu konžských galeonů.
NM: Už ho nemáš?
PM: Víš, u nás je to těžké. Už dvacet let tam probíhá
občanská válka. Ona sice oficiálně skončila už před skoro patnácti lety, ale
země je stále plná násilí. A nyní obzvlášť, když je protiprávně prodlužován
mandát prezidenta Josepha Kabily a mnoho lidí proti tomu protestuje. O kriminalitě
ani nemluvím. Před měsícem přes mé pastviště prošly ozbrojené milice, vyplašily
mi mizenky. Několik lidí vážně zranily a utekly kdovíkam. A ministerstvo
kouzel mě začalo popotahovat, že prý jsem je měl špatně zabezpečené, porušil
jsem zákon o utajení a tak dále. Raději jsem odešel sem.
NM: Co bys tu rád dělal?
PM: Rád bych choval mečorohy. Když jsem si poradil s mizenkami,
je zvládnu taky. Vždyť ani nejsou neviditelní.
NM: S mečorohy si prý ale neporadí ani trollové.


Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz