Vince Costa: „I seschlá hlava může být modelkou!“ 

Cesta do středu lesa byla vskutku dobrodružná, naštěstí jsem byla v pohotovosti. Klíče mi vesele cinkaly u pasu a hůlku jsem měla připravenou. A až na malý incident s naštvanými lesními mužíčky proběhla cesta docela v pořádku. Tímto bych se chtěla omluvit tomu mužíčkovi, který ode mě dostal přímou ránu. Opravdu nesnáším, když mě někdo kope do holeně, jednala jsem instinktivně.

Když jsem dorazila na místo, vítal mě Vince Costa před svým sídlem. Vince Costa, sám o sobě dost extravagantní bytost, bydlí v luxusní perníkové chaloupce. Když mě pozval dál, oddechla jsem si, že nebudu muset sedět na perníkové židli – nábytek je vyráběn z kamene, dřeva, ale i plastu. Alespoň v tomhle se Costa neliší od většinové populace.

 

OW: Dobrý den, pane Costo. Mnohokrát děkuji za pozvání do vaší perníkové chaloupky, myslím, že jsem ve skutečné perníkové chaloupce ještě nebyla.

VC: Dobrý den, slečno Windy. Och ano, moje perníková chaloupka je raritou v oboru. Víte, já dlouho pracoval mezi umělci a spousta z nich by si přála mít perníkovou chaloupku. Ale ve městě či na vesnici to je celkem nepraktická věc – víte jak to je, všude se to hemží dětmi, kteří ulupují perníček. Ale tady v lese jich moc není.

OW: Pokud vím, tady by neměly být žádné děti.

VC: Neměly by, to je pravda. -podivně se zachichotá-

OW: -nervózně se rozhlédne po únikových východech- Dobrá. Pojďme představit čtenářům, kdo vlastně je ten slavný Vince Costa. Ví se o vás, že jste byl dlouhou dobu kadeřníkem kouzelnických celebrit. Je nějaký úspěch z tohoto období, na který rád vzpomínáte?

VC: Myslím, že mě vždycky zahřeje u srdce vzpomínka na předávání KHC (Kouzelnické hudební ceny, pozn. redakce), kdy měli všichni ze skupiny Sudičky na hlavě mé výtvory. A taky ocenění KKK (ocenění Krutopřísný kouzelnický kadeřník předávané jednou ročně, pozn. redakce). To mi opravdu udělalo radost.

OW: To věřím. Mimoto jste byl různými celebritami označován za nejlepšího kadeřníka, co se jim kdy staral o vlasy. Například herečka Vara Vařečková se nechala slyšet, že jste jako Merlin přes vlasy a kosmetička Queia Bramborová vás jednou označila za génia doby. Přesto jste najednou ukončil kariéru profesionálního kadeřníka celebrit a začal jste s česáním seschlých hlav. Zajímavý obrat, vysvětlíte ho?

VC: To víte, byl jsem na vrcholu. Celebrity mě prosily, abych jim udělal účes, navštěvovaly mě i mudlovské celebrity, pamatuji si, že spolupráce s Cher mě naplňovala, ač byla pouhá mudla. Bylo to zajímavé období. Ale víte, i ten největší úspěch se omrzí. Přispíval jsem na charitu, stříhal sirotky, ale stále mi to nestačilo. Potřeboval jsem dělat dobro. Dělat něco pro společnost. Nejen pro vrchních deset tisíc, ale i pro ty, kteří pro samou chudobu nemají ani na šaty.

OW: A proto jste změnil své zaměření na seschlé hlavy?

VC: I seschlá hlava může být modelka! Vy to tak nevidíte, ale když jsem hledal svůj smysl bytí, doporučil mi známý, že se mám jít provětrat někam, kde to mám rád. Šel jsem do Zakázaného lesa, neboť mám na tohle místo pěkné vzpomínky z dob studií. A zarazil jsem se u seschlých hlav, se kterými jsem prohodil pár slov. Ukázalo se, že toho máme hodně společného.

OW: Nezlobte se, ale co máte vy a seschlé hlavy společného?

VC: Hledáme pozitivní způsob života. Taková seschlá hlava si ten život moc neužije, víte jak. Nemá tělo, tak se nikam nedostane, nic moc neuvidí. Já si ho taky moc neužíval. Samý večírek, celebrity… prostě smutek, kam se podíváte. Hledáme štěstí, jak já, tak i hlavy.

OW: Takže jste našel štěstí v Zakázaném lese. Jak se to stalo?

VC: Kontaktoval jsem hlavní lesnici, jestli bych na takovou pozici mohl nastoupit. Samozřejmě zcela bez platu. Mou odměnou je ten seschlý úsměv.

OW: Můžete čtenářům popsat, co je náplní vaší práce?

VC: Češu seschlé hlavy.

OW: Možná kdybyste to trochu popsal?

VC: Vezmu hřeben….

OW: Zeptám se jinak. Jak probíhá váš běžný den?

VC: Ráno vstanu a posnídám s hlavami. Občas je i nakrmím, ale lesnice mi to zakazuje, protože pak seschlé hlavy nejsou tak seschlé a chytají barvu do obličeje. Prý to kazí image. Ach promiňte…

(Rozhovor byl na chvíli přerušen, protože jedna seschlá hlava začala redaktorce žužlat vlasy)

VC: To byla Dorotka. Má živé vlasy moc ráda. Tak kde jsem to skončil? Jo, už vím. Takže pak většinou celé dopoledne vymýšlím, co vytvořím hlavám za účesy. Často se to vztahuje jen na vyčesání jehličí a cuckovitých částí z vlasů. Někdy jim udělám culík a jindy, když má třeba přijet nějaká důležitá návštěva jim vytvořím na hlavě něco extravagantního.

OW: A jaké má nevýhody takové česaní seschlých hlav? -táže se zatímco si suší ožužlaný kus vlasů-

VC: No, vzhledem k tomu, že ty vlasy jsou už mrtvé a uschlé, je to jako česat slámu. Člověk musí vlasy hodně vlhčit, aby se s nimi dalo vůbec pracovat. Občas je to také náročné, protože hlavy občas vůbec nezmlknou. Ono se to moc neliší od práce s celebritami, ale je to únavné.

OW: Únava je součástí každého povolání, nebojte! Nicméně se chci ještě zeptat, zda plánujete do budoucna využít potenciál někoho dalšího? Nehledáte nějakého učně?

VC: V žádném případě. Živé lidi nesnáším… -Vince se křivě usměje-

OW: Ach tak. Tak mockrát děkuji a já už tedy půjdu.

 

Cestou ze Zakázaného lesa jsem měla neustálé nutkání se ohlížet. Ne že by mi Vince naháněl hrůzu, ale celkem jsem přemýšlela, zda na pomluvách, že si hlavy vyrábí sám, není něco pravdy.

Ovšem možná to není tak špatná vyhlídka do budoucna. Být seschlou hlavou je samozřejmě opruz, ale s pěkným účesem by to možná někdo do skonání věků i přežil. 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 6 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Napsal: Heky Dne: 24.05.2017 ve 22:14

Samé večírky, celebrity... ach, Merline, tolik trpět kvůli troše práce? :D
Nádherné interview!