Z Třebíče do Honorova po vlastních končetinách

Začalo to dost nevinně. Měla jsem takovou lehce akční náladu, lehce praštěnou, lehce maniakální. Napadlo mě, že by bylo opravdu super, kdybych na Letní seminář v Honorově dorazila po svých. Z Prahy trochu dálka, pravda. A hlavně – člověk nemůže jít sám, protože když je člověk Olivka, tak by se jistě ztratil.

Řekla jsem to jen tak mimochodem Angie. Že by to bylo vtipné, kdybychom vyšly pěšky. Říkala jsem to ve vtipu, protože vím, že Angie by nikdy na takovou „procházku“ nevyrazila. Je to děvče lenivé, bez pořádných bot a za hranicemi Prahy se vyděšeně ohlíží přes rameno, protože si myslí, že už je v divočině.

Dost mě tedy překvapilo, když nadšeně zavýskla a řekla, že to je báječný nápad. A ano, musíme, ale z Prahy to stejně neujdeme, tak uděláme nějaký kompromis a zvolíme Jihlavu jako startovací bod. Nebo možná Třebíč. Spíš Třebíč, Třebíč je Honorovu přece jen blíž.

 

A tak vznikla prvotní myšlenka Třebíč Tripu!

Má to i pár krycích názvů, například „Angie to stejně nepřežije, podám svědectví“ nebo „Odtáhnu ji za vlasy, až nebude moct“ nebo „Jestli půjde v podpatcích, tak ji v té divočině nechám napospas osudu“.

Angie se těmto krycím názvům směje, protože netuší, že to jsou mé náhradní plány, až začne fňukat, že ji bolí nožičky.

 

Ihned jsme stanovily několik bodů, na kterých jsme se shodly:

 

Samozřejmě se připravuji i na jiné alternativy. Například je dost pravděpodobné, že Angie přijde nevhodné oblečená. Vidím to na střevíčky a letní šatičky. Pravděpodobně budu muset být u ní, až bude balit. Je dost možné, že sama neví, co si na takový trip sbalit a bude brát nepotřebné věci jako čtvero párů bot na podpatcích a nepřiměřené množství kosmetiky.

Angie mi taky tvrdila, že nepotřebuje příliš jíst a pít, takže očekávám, že někdy v půlce prvního dne upadne po cestě a už se nezvedne. Budu ji lákat na čokoládu… nebo ji případně jako alternativu skopnu do příkopu. Řešení se vždycky najde.

Rovněž očekávám, že Angie bude dost otravná. Ještě že se u mudlů kryju jako učitelka a nějaké to „chce se mi čurat“, „bolí mě nožičky“ a „páníčelko, já už nemůžu“ mě nerozhází. Otázkou je, jestli to vydržím poslouchat tři dny v kuse. Možná vezmu něco, co jí zalepí pusu. Karamely nebo nějaké rychle tuhnoucí lepidlo.

 

Samozřejmě se může stát něco hrozného. Angie se dá do potyčky s domorodými zvířaty a ty se jí pokusí sežrat. Zachráním ji. Tento heroický čin mě však bude stát život. Ona celá uplakaná pak přijede do Honorova (autobusem, protože pěšky to beze mě nezvládne) a vzlykající vám to bude vyprávět. Nesmutněte! Nekažte si Letňák! Jen poprosím, aby mé finance padly na konto Nebelvíru, a aby Angie dostala školní trest na téma „Proč se nemám dohadovat s domorodými zvířaty.“

 

Zdravému pohybu zdar! Nebo možná sbohem!

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 6 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

 

Napsal: Olivka Dne: 25.06.2017 ve 19:29

Nebojte, já to přežiju. A Angie zahrabu na nějakém důstojném místě :D

Sbohem

Napsal: Nebelbrach Dne: 19.06.2017 ve 08:33

Budu za vámi truchlit, ale co se dá dělat...

Záznam bude!

Napsal: Redakce Dne: 18.06.2017 ve 22:09

Slavnostně přísaháme, že záznam z téhle šílené výpravy poputuje jako první samozřejmě ke čtenářům Tlapy! :D

Držím palce

Napsal: Bibi Anne Dne: 18.06.2017 ve 18:56

... ať dorazíte s úsměvem a před koncem Letňáku :)

Napsal: Heky Dne: 18.06.2017 ve 18:35

Já rozhodně zájem mám! O ten záznam. ;)

Napsal: Kathy Dne: 18.06.2017 ve 16:16

Opravdu mě mrzí, že nemohu jít s vámi! Ale doufám, že v Tlapě vyjde i záznam z výletu, pro velký zájem! =D