Sláva v červeném hávu

Ještě než se bodovací hodiny zcela uzavřely a byly nepropustné pro další záplavu rubínů, bylo bodování velmi příznivě nakloněno Nebelvíru. Měli jsme náskok, a proto jsme s úsměvy vyhlíželi konec roku. 

Vyhráli jsme školní pohár! Vyhráli jsme famfrpálový pohár! Naprosto neskromně se poplácejme po zádech! 

Takové věci zasluhují velkou slávu, a tu jsme si užili 26. ledna v Komnatě nejvyšší potřeby. Sešlo se nás vskutku hojně, všichni sršeli dobrou náladou – taky bylo proč. Skřítci u nás v kolejní místnosti zase s brbláním rozšiřovali poličky, na večírku byli všichni spokojení, jídla a pití bylo hojně – nebyl důvod se mračit! 

A zatímco všichni seděli v křeslech a pohodově klábosili, na pódium se přikradla tiše Neryska a s dojetím shlížela na svá lvíčata. Usmála se do prvních řad a decentně si odkašlala. Jako kouzlem veškerý hluk utichl a všechny nebelvírské oči sledovaly Nerysinu lehce se červenající tvář. 

Proslov Nerysky byl milý, jako je ostatně i sama Neryska. Sečetla všechny poháry, které jsme vyhráli jako skvělá kolej, děkovala a chválila, hodnotila celoroční práci v koleji. Řekla tolik pěkných slov, že není divu, že ji červení odměnili bouřlivým potleskem. 

Nerys na pódiu vystřídala madam Bete. Ta uznale kývla hlavou k Nerysce a pokračovala v chválení funkcionářů. Zatímco se vedení postupně červenalo a zbytek koleje vesele tleskal, dostala se madam Bete k rozloučení s Nerys. Ne že by nám Neryska někam odcestovala, ale měnili se majitelé odznaků. Nerysce nastal čas důchodový, a tak i ona složila svůj odznak. 

Přesto to nemohlo být rozloučení jen tak nějaké. Prvně dostala Neryska koš plný rudých růží. 

V něm byl zasunutý dopis, ovšem zapečetěný. Tato pečeť se měla rozlomit až po odevzdání odznaku. Neryska dojatě koš převzala a už už si chtěla celá rudá sednout, ale madam ji nenechala. S dlouhým napínáním promlouvala k Nerysce tak poutavě, že si Neryska snad ani nevšimla, že se začala otvírat okna. 

A tak proběhl Let králů. A jako Neryska každoročně sleduje nováčky letící vstříc jezeru, tak i my jsme tentokrát s úsměvy sledovali Nerysku, která elegantně letěla a žbluňkla, aby si potykala s olihní. 

Když se Nerys vrátila decentně promrzlá, nezbylo nic jiného než ji zabalit do deky a nakrojit dort. 

Pak proběhl tradiční ceremoniál udílení čelenek Godrika Nebelvíra. Ačkoliv letos bylo adeptů na čelenku více, získala ji naše milá KOZA Kate Resea s neuvěřitelnými 17 hlasy a naše nynější primuska Lily Peterson s 9 hlasy. Oběma čelenky velmi sluší, každopádně nezapomeňme na neumístěné, přesto navrhované na získání čelenky. Oliver McCollin i Nerys Heliabel Ghostfieldová získali každý po 6 hlasech, Esperanza Milagrosa si získala celých 4 hlasů, Olivie Windy s Moly Any Jasminsovou získaly hlasy 3, Lilly Marshmellow, Michael Jones a Hekatea Centaurix mají po 2 hlasech a jeden hlas získal i Nebelbrach Mechacha a Bilkis Blight.

Nebyl by to Nebelvír, abychom se na večírku nebavili, a tak si pro nás Nebík připravil zábavnou soutěž, jejíž vítězkou byla Esperanza Milagrosa. O druhé místo se musely podělit Olivy, protože byly příliš hamižné a ani jedna se nechtěla vzdát postu stříbrné Olivy. 

Následně Kate obdržela památeční pergamen za zkoušky KOZA, za což sklidila opravdu zasloužený potlesk. 

Ani Lily nepřišla s prázdnou a připravila si pro nás soutěž, kde vyhráli všichni. Ale o ní tu máme samostatný článek, takže bych nerada zabíhala do detailů. 

A protože jsme velmi oceňovaná kolej, předali jsme Naomi Car Raynolds ZLO plášť za skvělý bodový výkon. Také nesmíme zapomenout na udělení kolejní odměny Queyi A. Amhoráiv a to naší milé Mary Sedláčkové. 

Již bylo pozdě, ale Oliver ještě vytáhl soutěž, kde se urputně hledal poklad. První místo obsadil profesor Filius Orionis, druhé si pro sebe uzmula Esperanza Milagrosa a třetí místo zabrala majetnicky Kate Resea.

Tehdy už nastala volná zábava plná povídání, hodnocení, drbání, tance a dojídání zásob. Tak zase za rok!