Po snídani, ještě než začal program, někteří jen tak polehávali. Jiní (chápejme – Jones a Lopez) dělali kliky, sedy lehy, plank, dřepy na jedné noze a kliky na jedné ruce. Zatímco normální nesportovci na ně koukali jako na zjevení, Jones s Lopezem se nadále tvářili, jako že je to běžná letňáková kratochvíle (není!).
ZPÁTKY DO PŘÍTOMNOSTI
Dopolední program byl poselstvím dobrých zpráv, neboť nám zde Zuzka s Kejtou oznámily, že jsme se úspěšně dostali zpátky do přítomnosti. To byla dobrá zpráva zejména pro skupinku, která svůj lektvar míchala úplně špatně, a nebylo tedy jisté, zda nezůstanou uvězněni v šestnáctém století.
Poté jsme se směle vrhli do víru sportu (nebo něčeho takového) a podstoupili účast na olympiádě.
Ve dvojicích jsme se účastnili všelijakých zajímavých disciplín. Ať už to bylo přenášení ping pongového míčku na lžíci se zavázanýma očima (doufám, že jste si všimli, že organizátorky se nás velmi často pokoušely oslepit) nebo házení papírových talířků na cíl, tak celkově se jednalo o disciplíny, které bylo velmi zábavné hrát ve větru, snad až na skákání se zavázanýma nohama. Protože jsem byla v teamu s Lopezem, jsem si celkem jistá, že nás dva by žádný větřík neodnesl.
VZHŮRU NA SLAVNOST
Odpoledne se začalo již pomalu chystat na slavnost. Někteří pomáhali v kuchyni, jiní uklízeli, zbytek letňákového osazenstva se ponořil do víru kreativního tvoření a vyráběl škrabošky.
Když bylo všechno nachystáno, všichni se umyli a oblékli si své poslední čisté oblečení, mohla slavnost začít. Proslovovalo se, předala se důležitá ocenění a výhry nastřádané v průběhu Letňáku, proběhla důležitá poděkování. Předaly se diplomy pro staré i nové absolventy. A také se zpívala hymna. Jones ji letos pojal v duchu pohřebního pochodu, a to pěkně dlouhém. Někteří jsme to pojali jako koncert a mávali na hlavami papírky s hymnou, jiní si stihli zahrát i kámen, nůžky, papír. Když i Jones konečně dozpíval, mohli jsme se vrhnout na hostinu.
K jídlu toho bylo mnoho. Jak můžete vidět z fotek, hlady jsme nestrádali. Mnoho druhů jednohubek doplňovala sladká protiváha v podobě muffinků, ledových větrníčků a jiných všelijakých dobrůtek, které zase vyvažovaly chipsy. Abychom se tvářili alespoň trochu jako zastánci zdravé stravy, měli jsme v občerstvení také meloun a trochu nakrájené zeleniny.



A pak už jsme se vrhli do víru zábavy. Té bylo mnoho, tancovali jsme, pozorovali Perseidy, bavili jsme se hrou „Podlaha je láva“. Spousta našich přátel uhořela, protože odmítli vyskočit na židli (R.I.P. pane řediteli). Proběhla tombola, kde se vyhrávalo, dokonce jsme si po dlouhém a náročném tancování i zazpívali písničky ze zpěvníku s tématikou Harryho Pottera („Pro přátele Voldy, jeho hordy“ mi stále zní v uších!). Zkrátka slavnost se vším všudy.

Myslím, že na konec by se tu mělo objevit nějaké zhodnocení uplynulých dní. Letňák je místem, kde blbneme, soutěžíme, kde se chováme jako blázni. Je to však i místo, kde si pomáháme, kde i naprosto nezištně něco dáváme jiným. Je to místo, kde i Olivka se Sůšou ráno vyběhnou na ranní běh. Je to místo, kde stojíme frontu na jídlo a třískáme nádobím o sebe. Je to místo, kde teče studená voda, a nám to vadí jen trošku.
Díky za pohádky! Byly opravdu strašné, ale k popukání!
Díky za snídaňovou partu, která vedla duchaplné rozhovory!
Díky za Lopezovo AIDS (protože teď už ho opravdu mají všichni).
Díky Kejtě a Zuzce, že připravily opravdu pěkný program, který zahrnoval i cestu časem.
Díky Silvince a Felisce za všechno, neboť bez těchto dvou by Letňák nebyl Letňákem.
Díky čtenářům, za poctivé sledování průběhu Letňáku.
Díky všem účastníkům. Bylo to boží!
Děkuji za tu možnost, že můžu letňákovat s vámi všemi! Bylo to zase jedno velké dobrodružství! Tak zase za rok, ahoj!


Napsal: Mia W. Dne: 15.08.2017 ve 16:54
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz