Kouzelník Václavoboleslav

Nebelbrach Mechacha

Bylo 1. září. Nebe zakrývaly mraky, příjemný chládek lákal k posezení na zahrádce kavárny. Objednal jsem si turka a začetl se do románu, jejž jsem měl při sobě.

Když jsem dočetl, zjistil jsem, že se mnou u stolu sedí žena. Byl jsem zaujat knihou, nevšiml jsem si, že přišla. „Promiňte,“ řekla, „ale nechtěla jsem, abyste měl problémy, tak vás tu zakrývám.“ „Jak to myslíte?“ „Byl jste tak ponořen do četby, až jste si roztržitě míchal kávu, aniž byste se dotýkal lžičky. Všimnout si toho nějaký mudla, šlo by o porušení zákona o utajení.“ „Ach,“ spustil jsem prst, jímž jsem lžičce ukazoval, jak se má otáčet, „máte pravdu, děkuji. Jmenuji se Nebelbrach.“ „Já jsem Linda,“ představila se. „Linda? Tak to máte dnes svátek, gratuluji! Vidíte, právě čtu knihu Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav, kterou napsal Josef Linda. Vyšla roku 1818. Uchvátil mě její staroslovanský pohanský svět a jeho střet s nastupujícím křesťanstvím. Úplně jsem se zapomněl.“ „Děkuji za přání.“ Chvíli mlčela, pak navázala: „Jistě víte, že Václav má svátek 28. září. A Boleslav 6. září. Všechny nás spojuje záře nebo září.“

Její poznámka mě překvapila. Díval jsem se na ni; tvářila se, jako by věděla něco, o čem by ráda promluvila, ale netroufala si. Rozhodl jsem se ji trochu popostrčit: „Zajímáte se o Václava a Boleslava?“ Radostně poposedla a začala dlouhý monolog.

„Samozřejmě, že se o ně zajímám, vždyť jsem Linda. Nikdo neví, co to jméno vlastně znamená, jsem záhada. A víte, co znamená Václav? Třeba vám pomůže jiná varianta toho jména, Věnceslav. V dnešní polštině znamená „więcej“ [vjencej] „více“. Václav je tedy „více slavný“. Pokud umíte trochu rusky, víte, že tam „более“ [boľjeje] znamená více, tedy Boleslav je také „více slavný“. Jde o jedno a totéž jméno. Nepřijde vám divné, že by rodiče pojmenovali dva bratry stejně?

Představte si, že ve skutečnosti existoval pouze jeden bratr. Tento muž se svým poddaným mudlům zjevoval ve dvou podobách. Snadno je oklamal, byl totiž kouzelník.

Kníže chtěl pro svůj lid to nejlepší, ale byl rozpolcený. Vůbec ne mezi pohanstvím a křesťanstvím, jak se později psalo v legendách, šlo spíše o zahraniční politiku. Boleslav byl také křesťan, nechal u nás založit první ženský klášter, v němž byla abatyší jeho dcera. Zasloužil se o vznik pražského biskupství, i když jej dokončil až jeho syn Boleslav II.

Chtěl zprvu vědět, zda poddaní dají přednost Václavovi, nebo Boleslavovi. Když zvolili Václava, Boleslav ustoupil.

Jenže… Ona se pak historie vůbec nevyvíjela dobře. Dvěma českým kouzelnicím to nedalo. Začaly minulost měnit. Vydaly se pomocí obraceče času do desátého století. Jedna nahradila sluhu Podivena, druhá matku knížete Drahomíru. Podařilo se jim změnit běh událostí. Chudák Drahomíra, byla to hodná žena, jak se můžete dočíst v První staroslověnské legendě o svatém Václavu. Tu legendu Linda přenesla ještě před změnou minulosti do větší minulosti, proto se dochovala. Když pak Hanka, která se vydávala za Drahomíru, z ní udělala nepřítele křesťanství, zničilo to Drahomířinu pověst.

Obě kouzelnice způsobily, že se kníže rozhodl jinak. Zinscenoval iluzi Václavovy vraždy a vládl pak jako Boleslav. Stal se jedním z nejlepších českých panovníků.

Ani po své změně se historie nevyvíjela zrovna ideálně, ale stále lépe než před ní. To ale nechme stranou, proč byste měl znát, co se mohlo stát jiného a proč je dobře, že se věci děly, jak se nakonec děly.

Linda a Hanka, hlavně Linda, nechtěly, aby památka na zneuskutečněnou minulost zcela zanikla. Proto z ní zachránily některé památky, třeba Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský, Píseň pod Vyšehradem, Milostnou píseň krále Václava, Libušino proroctví a další. A Linda napsala Záři nad pohanstvem, do níž ledacos zašifrovala. K vydání těch věcí přiměly kletbou Imperius dva hloupé chlapy. Vidíte, když Urban ve své Poslední tečce za Rukopisy tvrdí, že Hanka a Linda byly dvě dívky, není zase tak daleko od pravdy.“

Hleděl jsem na ni s vytřeštěnýma očima. Když se zvedla a prohlásila, že už musí jít, zmohl jsem se na námitku: „Ale Hana má přece svátek v srpnu!“ „Vidíte,“ usmála se, „třeba jsem vám tu vyprávěla nesmysly.“

A odešla.

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Přehled komentářů

Re: Na slovíčko

Napsal: Nebelbrach Dne: 14.10.2017 ve 20:05

Mudlové jí říkají Atlantik, správně se však nazývá Atlantida. :-)

Na slovíčko

Napsal: Pepi Dne: 14.10.2017 ve 18:03

Pane Nebelbrach a v jaké kavárně se to schází takoví vzdělaní kouzelníci? :-)

Tlapí drbna

Stádo lvích oveček se dnes rozrostlo o další. Moc gratulujeme Laurie!
Červen se nese ve znamení dvojitých oslav. I dnes přejeme vše nejlepší dvěma lvíčatům. Jamesi, Denvlad, užijte si svůj den.
Nová zástava visí nad hradem a my za ni děkujeme naší Dors.

Seznam členů redakce

Šéfredaktor:
Princess Star
Zástupce šéfredaktora:
Rebecca Werde

Korektor:
Calla Torová
Nebelbrach Mechacha
Agnes O Mary
Eillen McFir Elat
Lily Starling

Redaktoři:
Dors Venabili
Hekatea Centaurix
Izzy Lavender
Martínek Havel
Sara Lance
Sarin Coyle
Thalira Arannis
Una Vinona Flare
Westbox Ashriver

Web&design:
Charlie Taylor
Martin Matýsek

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 3 (číslem)?
Akce