Madam Olivie Windy už nám nějaké to léto straší v kolejní místnosti. Samozřejmě jako fialová, pokud bychom počítali i její červená léta, objevíme novou fosílii. Slečna kolejnice se ovšem nedávno laskavě uvolnila a zašla se mnou na kávu -̶ ̶j̶i̶n̶a̶k̶ ̶b̶y̶c̶h̶ ̶j̶i̶ ̶n̶a̶ ̶r̶o̶z̶h̶o̶v̶o̶r̶ ̶t̶o̶t̶i̶ž̶ ̶n̶e̶d̶o̶s̶t̶a̶l̶a̶ (pozn. redakce: korekce slečny kolejní). Pojďme se nyní podívat, co na sebe tato olivová kafeholička prozradila!
KM: Pěkný večer, madam Olivko! - usměje se na slečnu a nabídne jí kávu - Děkuji, že jste dorazila! Máte se dobře, nebo Vás studenti sužují?
OW: Dobrý večer, slečno. - usměje se a převezme si hrníček s kávou - Mám se výborně, studenti mě nesužují. Naopak - moc se na ně těším! - přikývne nadšeně -
KM: Tak hlavně, aby Vám to vydrželo! Už je to nějaký ten rok, spíše dva, co jste ve své funkci kolejní ředitelky. Plánovala jste vždy zfialovění? A splnila se Vaše očekávání, když jste se stala naší nebelvírskou vedoucí?
- pousměje se - Zfialovění jsem neplánovala, ta myšlenka, že bych mohla učit, přišla celkem zničehonic. A jak to u takových spontánních nápadů bývá, pak už to jde docela rychle. Ve Velké síni běhaly olivy s párátky, byla trochu mela a na konci dne jsem byla fialová.
Když jsem se pak stala kolejní Nebelvíru, byla to docela výzva, protože to bylo sotva rok poté, co jsem byla fialová. Myslím, že jsem ani žádná očekávání neměla, mám tušení, že jsem se jenom modlila, aby mě někdo z červených neukamenoval. - zasměje se - Ono totiž nastoupit na takový post po madam Bete, to je prostě těžké. Všichni jsme madam Bete milovali (a stále ji milujeme), jako kolejní byla perfektní. Nastavila mi laťku neskutečně vysoko a já se snažím se k ní doškrábat. - zasměje se a upije kávy -
KM: Chápu, prostě takový nápad z minuty na minutu... A nebojte, jsem si jistá, že zdaleka nejhorší kolejní nejste! Možná i lepší jak průměrná! - snaží se slečnu povzbudit zatímco přemýšlí o olivách s párátky -
Teď už nějaký čas uplynul. Měla jste někdy pocit, že se ze své koleje zblázníte radostí, jak byli Vaši svěřenci pečliví, úžasní a ještě skvělejší? Nebo jsou drzí a vy nechápete, po kom to mají? - cukají jí koutky -
OW: Myslím, že za dobu, co jsem na tomto postu, jsem prožila oba tyhle póly. - zasměje se - Ale celkově mám Nebelvírčata moc ráda, a i když občas drzouní a zlobí - změří si pohledem slečnu - , tak vím, že jsou ochotní komukoliv pomoct a že jsou hodní. Nejvíc mě však těší, že jsou lvíčata tak trochu praštěná sebranka, tak v kolejce nemáme nouzi o veselí. - přikyvuje se smíchem -
KM: - směje se - Jistě, každý Nebelvír naši potrhlost zná. Ovšem nechápu, proč se díváte zrovna na mě... - kroutí hlavou -
A co tento rok? Plánujete nové předměty, nějakou revoluci ve výkladech nebo se chcete držet při málu a zaměřit se na něco jiného?
Nové předměty mám v plánu dva, ale mám pocit, že ani jeden z nich letos ještě nebude připravený. Nechci posílat do světa nepěkné a odfláklé výklady, takže možná to nechám na další rok.
Určitě budu otvírat Péči o kouzelné tvory, letos i nově třetí ročník, kde se studenti mohou těšit na opravdu báječné tvory. A taky znovu otevřu Spánkologii, sama si budu muset osvěžit pár výkladů, minulý rok jsem toho moc nenaspala. - pokrčí rameny a zasměje se -
KM: Tak jestli mi na Spánkologii - jen tak za nic - podržíte místo, - mrkne na slečnu a podsune bonboniéru - budu tam! - usměje se -
Tak a to nás nepřímo přináší k další otázce: Řekněme to čistě teoreticky, kdyby si někdo u Vás potřeboval napravit známku nebo jen špatnou pověst, jaký dárek nejvíce potěší? - vytáhne seznam úplatků -
OW: Samozřejmě úplatky neberu! - pronese rozhořčeně a otevře si bonboniéru - To je rozhodně nemorální! - nacpe si do pusy hned tři bonbony -
A to já jsem zase skromná. Stačí mi zájezd k Merlinovu moři, listek do první řady na koncert Sudiček nebo trezor s miliardou galeonů. A nebo se taky můžete snažit, abyste neměli co napravovat! - ušklíbne se -
KM: - škrtá si, na co má - Hodná patrončátka neberete? - ušklíbne se zpět -
Kolik tak vypijete kávy za den? Pomáhá Vám to dobře na nervy?
OW: To se různí. Ve skutečnosti jsem od dob svých studií kávu dost omezila. - ohlédne se přes rameno a přejde na šepot - Například na Letním semináři, jsem měla všeho všudy jedno kafe!
Ono se to různí. Většinou přes školní rok kávuji podstatně víc než o prázdninách. Na nervy to pomáhá, káva léčí. Protože když se zkofeinujete, jste taaaak rychlí, že předhoníte vlastní problémy! - zasměje se -
KM: - tu kaferychlost musí zkusit! -
Není tomu tak dávno, co jste vyšly se slečnou Angie na Letňák pěšky. Prozraďte mi něco, co se ani Tlapka předtím nedozvěděla. Byly nějaké kritické chvilky, kdy jste myslela, že to (s ní) vzdáte nebo jste si udržovala vždy pozitivní náladu (kterou máte samozřejmě naučenou od mudlovských dětí)?
OW: Myslím, že kritickou chvilkou bylo, když slečně Angie selhaly nohy. - zasměje se - To je celkem kritický moment, když chcete někam dojít pěšky.
Nicméně já jsem žádné kritické chvilky nepociťovala. Jasně, bolí vás záda, bolí vás nohy, nejde všechno podle plánu. To jsou takové malé věci. Bavily jsme se a zažily jsme dobrodružství. Bylo to moc prima! :)
KM: Jednou určitě… ehm, ehm… půjdu s Vámi!
Kdybyste měla možnost se na jeden den vrátit do svého studentského čilého těla, jaké období byste si vybrala? Co jste si užívala nejvíce?
OW: - zamyslí se - To je opravdu těžká otázka! Chtěla bych zažít ten boj o první předmět na začátku roku! Nebo bych chtěla sednout na kolejním tréninku na post odrážeče a někomu válečkem vyrazit zuby. Nebo dělat soutěž na body, jen proto, abychom vyhráli pohár. Nebo se po večerce toulat po hradě... eehm, což jsem nikdy nedělala.
Je toho opravdu hrozně moc, já asi neumím oddělit jednotlivou chvíli nebo období. Každá chvíle v koleji má něco do sebe!
KM: To určitě má! - přemýšlí, po kom má tu zálibu v odrážení -
A chybí Vám hrocení úkolů na poslední chvíli, pocit, že toto už opravdu nedáte a potom (ne)vítězoslavné (ne)odeslání pergamenu za pět minut dvanáct?
OW: Jasně, že mi to chybí! - usměje se - Nedělní termínovky jsou jedním ze světlých bodů studia. Jsou předměty, které jsem jindy než o termínovkách ani nedělala. Věděla jsem, že nouze mě donutí vymyslet něco epického. - zasměje se -
Na druhou stranu, ne všechny úkoly jsem dělala takhle na poslední chvíli. Jsou předměty, kde jsem úkoly psala i tři dny. - nostalgicky se pousměje -
KM: Některé předměty mají zkrátka to kouzlo, že se dá vymyslet něco jen o termínovce. - usměje se -
Jako i v minulém nebelvírském okénku se musím zeptat na dvě velmi bulvární otázky! Jaký máte názor na to, že i velké chlupaté bambule mají právo na žití? A co si myslíte o ananasu na pizze?
OW: Bambulíny nechť si žijou, jak se jim zlíbí. Jen mě nesmí šimrat pod nosem!
- připraví si ceduli - K té druhé otázce... - vytasí ceduli s nápisem "Za ananas na pizzu!" - Ananas na pizzu patří! Tohle je jedna z mála životních rad, které vám mohu dát. Šiřte tuhle moudrost. Ananas na pizzu prostě patří! A úplně nejlepší, když se ta pizza jmenuje Hawaii. To je pak hotová dokonalost, která vás vezme do ráje. Pokud moc nezlobíte, to byste šli přímo do pekla! A kdoví, jestli v pekle vůbec mají pec na pizzu, že jo!
KM: - obejme slečnu a drží ji dlouho obejmutou - Ananasospřízněnáduše!
Nakonec, je něco, co byste čtenářům našeho časopisu ráda vzkázala?
OW: Čtenářům bych ráda vzkázala něco moudrého. Jako "buď sám sebou" nebo "nikdy nejez žlutý sníh!" Ale možná si ta moudra nechám na jindy a čtenářům pošlu jedno roztomilé mrknutí a přání, ať se mají úžasně! - usměje se -
KM: I vy se tak mějte, madam Olivečko! A krásnou dobrou noc! - rozloučí se se slečnou a zaklapne novinářský bloček -
Tak to sami vidíte! Že by profesorka Windy nebyla tak krutá, jak se všude povídá? Nebo jen chtěla vypadat hezky v mém novinářském reflektoru, který bych už měla dát opravit? To už mi neřekla, zmizela tak rychle, jak jen člověk na kávě může!

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz