Halloweenská noc pádů

Bylo 31. října. Halloween. Celá vystrašená, pouze s hůlkou a lucernou, jsem bloudila po hradě. Na chodbách jsem potkávala duchy, vyřezané dýně i jiné hrozivé bytosti. Avšak já se toho jako pravá nebelvírská holka nebála. Vlastně trošku jo. Celá vyděšená jsem pokračovala čím dál níž, až jsem dorazila do sklepení. Věděla jsem, že tady to všechno začalo.
Totiž den před tím obávaným svátkem Halloweenem se začalo něco dít. Něco špatného. Všem se čím dál častěji začalo stávat, že spadli. Ono to možná zní komicky, ale nebylo. Takové nebezpečné pády z koštěte dost bolí. Nebo pády z Astronomické věže, to taky nic moc příjemného není. Každý už navštívil ošetřovnu, ale nikdo ještě nebyl zraněn smrtelně. Krom těchto pádu se ale děly i další hrozné věci. Žáci se ztráceli a objevili se za pár dní celí pomlácení úplně jinde. Ale bohužel, nic si nepamatovali. A i mezi žáky se našli ti stateční, kteří chtěli hrad tohoto prokletí zbavit. Já byla mezi nimi, a proto jsem se vydala do podzemí.
V podzemí se totiž ztratil první žák, který se doposud nenašel. Došla jsem tedy na místo, odkud údajně zmizel. Nevypadalo nějak neobvykle, obyčejný výklenek. Avšak já ze všech těch detektivních knih, které jsem přečetla, věděla, co vyzkoušet.
Po chvilce usilovného hledání jsem na podlaze narazila na kachličku, která byla oddělaná. Zvedla jsem ji tedy a BUM! Spadla jsem na zem. Všechno mě bolela a točila se mi hlava. Kachlička byla oddělaná, ne však jenom ona. Vedle ní se otevřel docela malý otvor, do kterého jsem se musela pořádně zmáčknout. Znenadání jsem ale začala padat dolů. A padala jsem a padala. Znovu. Tentokrát už jsem si myslela, že je po mě, ale žila jsem. Seděla jsem na zemi v podivné místnosti a hlavou se mi ozýval hrozný smích. A přede mnou plul vzduchem duch. Než jsem ale stačila zjistit, co za ducha to je, země se se mnou začala točit a já zase spadla. Tentokrát jsem se ale neocitla ve zvláštní místnosti ale ve Velké síni. 
Odtrmácela jsem se na ošetřovnu a pak své dobrodružství všem pověděla. 
K mému štěstí jsem svým dobrodružstvím něco změnila. Totiž to, že jsem zrušila prokletí. V tu chvíli, co jsem dopadla do Síně, se všichni, kteří kdy spadli, vyléčili a nikdo už nepadal. I ti chudáčci ztracení se našli. Ale nějakou dobu byli pěkně vyděšení. Nikdo, ani oni, neví, co se jim tam dělo, ale nic příjemného to asi  nebylo.
Jenom já jsem byla celá otlučená.

Proto vás všechny varuji! Dejte si pozor na Halloween a na Halloweenské prokletí!

Za Lví tlapou,
otlučená Stella

Komentáře


Všechna pole jsou povinná
Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů


Supe

Napsal: Hettuš Dne: 15.11.2017 ve 10:09

+chválne stellu+

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz