Proč a jak padlo Rakousko-Uhersko

Bylo 1. října. Sluníčko svítilo, usadil jsem se proto na zahrádce své oblíbené kavárny a popíjel turka. Sledoval jsem kolemjdoucí, když jsem spatřil ženu, která šla přímo ke mně. Byla to Linda. Přisedla si, pozdravila a zeptala se: „Tak už jste strávil, co jsem vám minule řekla? Vypadal jste poněkud šokovaně.“ „To máte pravdu. Mudlové stále diskutují o tom, zda jsou Rukopisy a další údajně středověké památky pravé, nebo falza, která vznikla v 19. století. Většinou se kloní ke druhé možnosti. Podle toho, co jste říkala, jsou v naší historii nepravé, v alternativní, tedy původní, pravé. To by vysvětlovalo, proč s nimi mají takové problémy, a vždy měli. Trochu jsem se o to zajímal. Za falza je většinou považují díky skupině badatelů kolem Masaryka, že jo.“ Usmála se, radostně poposedla a začala svůj druhý dlouhý monolog.

„No ovšem, tatíček Masaryk, prezident osvoboditel. Dnes ho vesměs zbožňují, ale původně to byla velmi provokativní osobnost. Už jeho habilitační spis o sebevraždě jako sociálním jevu vzbudil v mnohých odpor, protože to, co měli za osobní selhání, vysvětloval jako vinu společnosti. Později zase hilsneriáda, když se postavil proti předsudkům, které lidé měli vůči Židům. Ale nejvíc provokoval svým postojem k Rukopisům, které Češi mívali za důkaz své velikosti v dávných dobách. Nejraději by ho z národa vyobcovali. Ale on měl nějaké informace…

Jeho žena Charlotte byla pěkné číslo. Schválně spadla do vody a začala se topit, aby ji musel zachránit. Kdo zachrání druhého člověka, nese pak za něj zodpovědnost, tak si ji vzal. Nevěděl ovšem, že její předci, francouzští hugenoti, byli kouzelníky. Tak k ní dolehla šeptanda o Rukopisech, ledasco mu řekla. Ale tím to neskončilo. Jako Američanka byla velmi aktivní. Naučila se obtížnou češtinu, ovlivňovala zdejší ženské hnutí…

Když Masaryk po začátku 1. mudlovské světové války emigroval, zůstala u nás a s pomocí svých kouzelnických přátel začala ovlivňovat politiku. Na dálku i svého manžela, který se pak začal snažit o rozpad habsburské monarchie a vznik samostatného českého státu. Do té doby byl přesvědčený, že je potřeba, aby se Češi prosadili v rámci Rakouska-Uherska. On sám později řekl: ‚Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.‘ Ale ono to všechno mělo počátek v kouzelnickém společenství.

Víte, kouzelnická komunita v Praze byla vždy velmi silná. Nejvíce se rozrostla na přelomu 16. a 17. století, když vládl Rudolf II. Od té doby se o Praze říká, že je magická. Rudolf do ní přivedl nejvýznamnější astrology, alchymisty a vůbec kouzelníky, i když sám žádné schopnosti neměl. Podporoval i magii rostoucí z domácích zdrojů. V Praze tak působili třeba Tycho de Brahe, Johannes Kepler, Jehuda ben Becalel (známější jako Rabbi Löw, autor Golema), David Gans, Edward Kelley, John Dee a další. Jejich žáci udělali z Čech jednu z nejvýznamnějších evropských kouzelnických oblastí. Jenže později magie u vládnoucích Habsburků upadla po Rudolfově smrti v nemilost. Už během 17. století začaly ve Slezsku, které tehdy patřilo pod vliv české koruny, čarodějnické procesy. Později k takovému násilí již nedocházelo, nicméně situace čarodějů nebyla záviděníhodná.

Ministerstvo kouzel sídlilo ve Vídni, bylo jedno pro celou habsburskou monarchii. Řešilo si ovšem hlavně své místní problémy, o Čechy se příliš nestaralo. Vlastně jeho hlavním cílem bylo mít od nás pokoj, proto když se čeští kouzelníci hlásili o svá práva, dočkali se vždy odpovědi: ‚Buď se přesuňte k nám, nebo přestaňte obtěžovat.‘ Jenže oni nechtěli opustit místa přímo nabitá magickou silou.

A tak se nakonec rozhodli, podporovaní díky Charlottě kouzelníky americkými, učinit rázný krok. Odpoutali se od Vídně a přiměli k tomu skrze Masaryka i mudly. A tak vznikla 28. října 1918 republika Československá. Když vídeňské ministerstvo protestovalo u Mezinárodního sdružení kouzelníků, neuspělo, neboť jednou ze zásad Sdružení je respektovat mudlovské správní uspořádání.“

Linda se zvedla. Rychle jsem položil otázku: „A to kvůli tomu vyprovokovali válku, nebo ji jen využili?“ Ale to už byla pryč.